V roce 2023 si připomínáme 430+1 leté výročí narození J. A. Komenského. CČSH ve spolupráci s Národním pedagogickým muzeem v loňském jubilejním roce uspořádala konferenci a vydala knihu Jan Amos Komenský a jeho odkaz v CČSH.
Komenský byl významným náboženským a společenským myslitelem, teoretikem slovesného umění, dodnes nejvýraznějším reprezentantem české kultury a zejména zakladatelem nejen české, ale i světové pedagogiky. Ve svém díle „Obecná porada“ Komenský hovořil o obecné (univerzální) reformaci církve, školy a společnosti. Rukopis rozsáhlého latinského spisu vznikl kolem poloviny 17. století; avšak za Komenského života vyšly jen dva svazky. Spis, o kterém diskutovala celá vzdělaná Evropa, se v pozdějších dramatických letech ztratil a kompletní text byl nalezen až v roce 1935. Sám Komenský zmiňované dílo pokládal za převratné a zásadní pro celý svět. Komenského Obecná porada o nápravě věcí lidských vyšla česky poprvé v roce 1992. Je Komenského odkaz k nalezení v současném českém školství?
V jednom výzkumu z roku 2018 označilo 77 % české veřejnosti oblast školství a vzdělávání za velmi důležité téma naší společnosti. Jak známo, počátky české vzdělanosti se váží na byzantské věrozvěsty. V 10. století byla zřejmě v Budči první latinská škola, kde se učil také sv. Václav. Z roku 1270, tj. zhruba 250 let po založení církevních škol, pochází první doklad o existenci školy založené panovníkem Přemyslem Otakarem II. V roce 1774 byla v rakouské monarchii zavedena povinná školní docházka a organizace školního systému se dostala do rukou státu; systém církevního školství však nebyl narušen. Církevní školství jako celek bylo zrušeno až po roce 1948. Pro věřící občany však komunistický režim umožňoval na základních školách od 2. do 7. ročníku vyučování náboženství jako zájmového předmětu V roce 1992 vytvořil stát velkorysé podmínky pro obnovu církevního školství a zavázal se hradit provozní a mzdové náklady ve stejné výši jako na školách státních. Ve školním roce 2020/2021 v České republice do církevních škol (včetně mateřských) chodilo téměř 17 tisíc žáků. Církevní subjekty zřizují celkem 95 škol, spolu s dalšími školskými zařízeními jako třeba středisky volného času je to 140 institucí. CČSH provozuje v Praze od r. 2003 Husův institut teologických studií (HITS) a po dvouletém jednání od r. 2005 Vyšší odbornou školu HITS s pořadovým číslem 1 mezi církevními vyššími odbornými školami. Ve spolupráci s HITS vzniklo v Praze i detašované pracoviště Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžběty. V oblasti primárního vzdělávání provozuje ZUŠ Harmonie založenou v roce 2001 a od školního roku 2017/2018 1996 funguje v rámci pražské diecéze MŠ a ZŠ Archa v Benešově u Prahy, která se profiluje na základě Komenského a Montessoriho pedagogiky podobně jako inovativní základní škola M. J. Husa v Rakovníku zřízená v r. 2020.
Ale zpět ke Komenskému – v Národním programu rozvoje vzdělávání (v tzv. Bílé knize) z roku 2001 je v první kapitole o východiscích vzdělávání uvedeno jako motto Komenského přání: „…První, čeho si přejeme, jest, aby tak plně a k plnému lidství mohl býti vzděláván ne nějaký jeden člověk nebo několik jich nebo mnoho, nýbrž všichni lidé vespolek i každý zvlášť, mladí i staří, bohatí i chudí, urození i neurození, mužové i ženy, zkrátka každý, komu se dostalo údělu narodit se člověkem, aby konečně jednou bylo celé lidské pokolení vzdělané po všech věkových stupních, stavech, pohlaví a národech. Za druhé si přejeme, aby každý člověk byl celistvě vzdělán a správně vycvičen nikoli jen v nějaké jediné věci nebo v několika málo nebo v mnohých, nýbrž ve všech, které dovršují podstatu lidství…“ (J. A. Komenský: Obecná porada o nápravě věcí lidských. III sv. Pampaedia)
V roce 2020 schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategii vzdělávací politiky České republiky 2030+, kterou vypracovala skupina vedená prof. Arnoštem Veselým. Dokument v úvodu každé kapitoly rovněž uvádí hned několik citátů Komenského. Např. „Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat“ (str. 5); „Škola je dílna lidskosti, kdež lidé mladí a suroví bývají k přijetí plných pravých obrysů vzdělávání, aby nezůstali pařezy, nýbrž stali se živými obrazy Boha, tvory Tvůrci nejpodobnějšími“ (str. 24).
Poté následuje představení prvního strategického cíle: „Zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní a osobní život.“ Ve strategické linii č. 1 je dále uvedeno: „Podpoříme rozvoj znalostí, dovedností a postojů souvisejících s fungováním jedince ve společnosti a státu, se schopností účinně komunikovat s ostatními ve společném či veřejném zájmu včetně ochrany lidských práv, udržitelného rozvoje společnosti a prevence sociálně patologických jevů. Součástí osobnostního rozvoje je zároveň i schopnost volby vzdělávací dráhy a přípravy na povolání.“ (s. 33)
Co se však v textu rozumí osobním životem? Dokument se zaměřuje především na život občanský či profesní, v němž je třeba volit povolání a díky vzdělání se na něj připravit. Reflexi Komenského citátu o „dílně lidskosti“ v textu nenajdeme. Ve spojení s „osobním životem“ žáků/žákyň autoři užívají často slovo well-being. V odstavci věnovaném tomuto pojmu se uvádí, že „žáci/žákyně nemají dostatek informací v oblasti duševního zdraví a nemalé procento jich pociťuje úzkosti spojené se školou. Chybí důraz na oblast psychohygieny, kde téměř neexistují programy prevence deprese, úzkosti, škodlivého stresu a sebevražednosti, proto je třeba ve školách i neformálním vzdělávání vytvářet podmínky k rozvoji funkčního sociálního chování žáků.“
Chybí tedy v systému vzdělávání onen důležitý prvek, duševní zdraví, které nepochybně souvisí s osobním životem jedince? Předně je třeba vysvětlit, že well-being neznamená, že se ve školách nemá nic učit a děti by se měly jen bavit, aby neměly stres. Naopak ve škole by děti měly především rozvíjet své znalosti a dovednosti, cvičit „ducha i tělo“ a učit se pracovat. „Nejjednodušší definice školy zní, že je to pospolitost učitelů a žáků. Ale vyučování je práce. Proto je škola místem práce. Vyučování je, jak pravím, práce, protože vyučovat neznamená nic jiného, než vést k vědění ty, jimž vědění chybí. Učit se znamená být veden. Ale kdo vede, jde napřed, kdo je veden, následuje. Jít napřed a následovat znamená jít; a kdo jde, nestojí, neleží, nedřímá ani nezívá, nýbrž je čilý, pohybuje se, napíná svaly, uvádí v pohyb celé tělo a nedosahuje cíle jinak než stálým nepřetržitým pohybem.“ (JAK, Jak vyhnat ze školy lenost)
Připomeňme Komenského zásadu: Dobře vyučovati znamená dosáhnouti toho, aby se každý učil rychle, s chutí a napevno. Rychle: jednou souvislou prací beze všeho škodlivého mrhání časem. S chutí: aby se žák po celý průběh každého učení necítil unaven tím, co již vykonal, nýbrž aby byl spíše podnícen touhou po tom, co zbývá vykonat. Napevno: aby se žáci tomu, čemu se učí, naučili úplně a tak dobře, aby toho uměli hbitě užívati. Špatně tudíž učí, kdo vede k vědomostem zdlouhavě, s nesnázemi a kuse. (JAK, Analytická didaktika)
Příznačné je, že se na Komenského odvolává např. i doc. Jindřich Bečvář, dlouhodobý vedoucí katedry didaktiky matematiky MFF UK. Ten tvrdě a systematicky kritizuje reformy v podobě sepisování školních vzdělávacích programů na školách. V roce 2007 doc. Bečvář napsal: „Žádná reforma, byť sebelépe koncipovaná, sama o sobě ničeho nedocílí, nic nevyřeší. Všechno záleží na lidech. Hlavně na nás, učitelích, na našich žácích a studentech a na jejich rodičích. Snažme se proto dobře vyučovat a dobře vychovávat. Usilujme o to, aby se naši žáci a studenti chtěli učit a vzdělávat a aby si jejich rodiče význam vzdělávání a vzdělanosti uvědomovali.“
Strategie vzdělávací politiky České republiky 2030+ je podpořena z Operačního programu Jan Amos Komenský (dále jen OP JAK) pro období 2021-2027, což představuje alokaci 90 miliard Kč. V přípravném výboru OP JAK bylo 35 sociálních a odborných organizací a sdružení. Zástupci církví však přizváni nebyli. To lze snadno zdůvodnit principem, že sekulární stát nemůže ze své podstaty zaručit, aby se školou povinní žáci/žákyně také povinně seznamovali s obsahy křesťanské věrouky. Zvát zástupce církví je tedy zbytečné. Zákaz vyučovat jakoukoliv konfesi/ideologii jako jednotící ideu celé společnosti je pro liberálně-demokratické společnosti zásadní. Proto všichni, bez ohledu na své osobní vyznání (svobodné, nezcizitelné) a světonázory, jsou povinni žít ve společnosti ideově pluralitní, která je k jakýmkoliv náboženským východiskům neutrální. Tato neutralita, ztělesněná v institutu sekulárního školství, garantuje vědeckost a demokratičnost. Rámcové vzdělávací plány pro ZŠ s výukou náboženské tematiky, kromě dějepisu, nepočítají. (Radek Podzimek)
Přitom již od roku 2001 Nadační fond Josefa Luxe (do likvidace vstoupil k 1. 1. 2021) každoročně vyhlašoval program podpory etické výchovy na školách, za jehož částečným prosazením stojí mimo jiné i europoslankyně Ing. Šojdrová (KDU-ČSL). Etická výchova byla v prosinci 2009 schválena jako nepovinný předmět, který školy mohou od 1. ledna 2010 vyučovat. Podle zprávy České školní inspekce z roku 2016 téměř dvě třetiny oslovených základních škol (64,9 % škol) mají ve svém školním vzdělávacím programu (dále „ŠVP“) etickou výchovu (nebo její prvky/témata) zařazenu. Jako samostatný nepovinný předmět jej plánuje nabízet jen 7,7 % základních škol na prvním stupni a 16,7 % základních škol na druhém stupni.
Čeho se vlastně výukou předmětu Etická výchova dětem dostává? Osnovy znějí následovně:
Na uvedených deset základních témat má navazovat šest aplikačních témat, mezi nimiž jsou etické hodnoty, duchovní rozměr člověka, hledání pravdy a dobra a ekologie; nicméně stojí vedle ekonomických hodnot a sexuálního zdraví. Narativy ekonomických škol i sexuální osvěty jsou nepochybně jiné než narativní rámec biblických vyprávění, vyprávění o Husovi, Chelčickém, Komenském, Jednotě bratrské. Možná to měl Masaryk na mysli, když zdůrazňoval, že česká otázka je zároveň otázka náboženská. Bez vytvoření nosného narativního rámce spojujícího minulost se současností není možné formovat budoucí společnost. Její jádro pak tvoří ona lidskost, humanita, přirozená tolerance v plné rozmanitosti zdravého lidského společenství.
Co vede člověka k náboženství, k prožívání náboženského narativu? Emoce, víra, tradice; lidé mají rádi rituály, společná slavnostní jídla, architekturu a hudbu, krásný jazyk používaný v kostelech i synagogách. Zvláště pak nalézají svůj duchovní přesah. Je třeba připomínat, jak náboženství pomáhá lidem prožívat jejich životy. „Na biblických příbězích je ukázáno, co je důležité,“ slyšel jsem na jedné konferenci o současném školství v únoru 2023. Etika může obsahovat spoustu moudrých myšlenek, ale protože je vyučována bez podporující struktury Bible a židokřesťanské tradice, zůstává marginální záležitostí studovanou na univerzitách. V učebnici Etická výchova pro 8. – 9. ročník je křesťanství na 128 stranách zmíněno jen v jednom odstavci na str. 97.
Udělalo si Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhodnocení výuky etické výchovy na školách? Respektive zná výsledky sociálního klimatu v daných školách, well-being žáků/žákyň, učitelů/učitelek? M. Martínek uvádí důvody úspěchu církevních gymnázií. Mezi deseti nejúspěšnějšími středními školami najdeme hned tři církevní: pražské, brněnské a českobudějovické gymnázium. „Fungujeme jako škola, která vychází z kulturních tradic, ze vztahu ke studentům, dáváme důraz na mezilidské vztahy. V takových školách se lépe studuje, není to tak studené a odtažité. Tím jsou církevní školy typické“, řekl Lidovým novinám (LN, 25. 6. 2011) Petr Kolář, zástupce ředitele Arcibiskupského gymnázia v Praze.
Náboženský narativní rámec skutečně sledují školní osnovy náboženství pro 1. – 9. ročník všech tří tradičních církví. Římsko-katolická církev vydala své osnovy již v roce 2004, Církev českobratrská evangelická vytvořila osnovy náboženství v roce 2015 a v CČSH byla vydána Učebnice náboženství a k ní metodická příručka Kořínky víry v roce 2019, navazující na linii učebních textů a metodických příruček, které vznikaly v Církvi československé (husitské) od jejího zrodu až do současnosti.
Východiskem Učebnice náboženství CČSH jsou „biblické události spásy“ podávané jako příběhy víry. Hlavní cíl učebnice a s ním spojená výchova má vést k „napomáhání k formování identity člověka – jeho postojů a vztahů z hlediska věrouky a etiky Církve československé husitské“ (Metodika, str. 8). Výchovná formace člověka v křesťanské pedagogice se odehrává ve vztahu k Ježíši Kristu, který je mírou pravého a dokonalého lidství (Ef 4,13).
Na závěr dejme slovo opět Komenskému – jsou dány tři knihy k čerpání pravé moudrosti: První a největší knihou Boží je viditelný svět, popsaný tolika písmeny, kolik je v něm vidět Božích tvorů. Druhou knihou je člověk sám, stvořený k obrazu Božímu. Jemu je vdechnut dech Božího života, tj. rozumná duše, která se stala měřítkem všech věcí. Neboť ona svými vrozenými pojmy měří všechno. Třetí knihou je komentář knihy vnějšího světa a vodítko vnitřního světa – Písmo svaté. Jím zde i tam osvětluje některé skryté věci a vysvětluje pravé cíle a užitek všech věcí. Všichni mají první knihu na očích, druhou v srdci. Kéž by také všichni do rukou brali třetí knihu, prohlíželi ji očima a nosili v srdci! Kéž by všichni rádi ze všech těchto knih čerpali pravé světlo pravé moudrosti!
18. 3. 2023, Jiří Bochez
Zdroje:
https://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/5-3-2021-evropsky-prostor-vzdelavani-2021-2030-1
http://www.ceskaskola.cz/2007/09/jindrich-becvar-nase-zhava-soucasnost.html
Tomáš Butta: Církev v obzoru budoucnosti, Praha, Blahoslav: 2020.
Tomáš Butta, Představení nové publikace o JAK, https://www.ccsh.cz/view.php?id=5449
Tomáš Butta, Za světlem moudrosti s J. A. Komenským, Praha, Blahoslav, 2022.
Tomáš Butta, Učebnice náboženství a jak s ní pracovat, 2019, https://www.ccsh.cz/view.php?id=4382
MŠMT: Strategie vzdělávací politiky 2030+, Operační program JAK 2021-2027.
Komenský J.A., Cesta světla dosud vyhledaná, a i nadále vyhledávaná, In: Cesta světla (výbor z díle Komenského s uvedením spisů Cesta světla, Anděl míru, Štěstí národa, Věječka moudrosti). ALMI, Blansko, cit. s. 35-36.
Michael Martínek, K čemu jsou křesťanské církve?, Cesta, Praha, 2012.
Michal Podzimek, Bůh ve škole, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci, Pavel Melvart: 2021.
Markéta Černá publikováno: 23.03.2023 07:42 zobrazeno: 174x
Patriarcha
- program |
Diecéze
- Brno |
Facebook