J 3,22-30 Tajemství velikosti Jana Křtitele

Kázání ke svátku Jana Křtitele – červen 2012

Sestry a bratři,

         v neděli 24. června je svátek Jana Křtitele, který máme též uvedený v našem liturgickém kalendáři. Jedná se o svátek narození Jana Křtitele (srov. Lukáš 1,57-66,80). To je zvláštní, protože většinou u postav svědků se datum vztahuje k jejich smrti, často mučednické. U Jana Křtitele jde však o narození a tento svátek má velmi starobylý původ. Nedaleko Jeruzaléma můžeme vidět jeskyni, kde se podle tradice Jan Křtitel narodil a dnes je tam františkánský kostel. Svátek Křtitelova narození má svou důležitost pro stanovení Kristova narození po šesti měsících (srov. L 1,26). Datum je současně blízko letnímu slunovratu. Slunce je na vrcholu a den je nejdelší. A pak se opět začne zkracovat. V obraze kosmického řádu je vyjádřena výpověď: „On musí růst, já však se menšit.“ Světlo Jana Křtitele se zmenšuje, aby pak o Vánocích přišlo a dostalo prostor nové Světlo, kterým je Ježíš Kristus (J 1,7-8). Patristická exegeze při výkladu tohoto místa ukazovala, že Jan Křtitel patří ke zlomovému bodu mezi Starým zákonem a Novým zákonem.

         Jan Křtitel patřil bezprostředně před vystoupením Ježíše. Kázal a křtil v řece Jordánu, jak to dosvědčují evangelisté. Čtvrtý evangelista dává nahlédnout do nitra Jana Křtitele. Otevírá zde své srdce, dává poznávat své smýšlení a nejniternější postoj. A takové smýšlení, jako měl on, má mít každý Kristův služebník, každý duchovní, každý věřící člověk.

         Vystoupení Jana Křtitele vzbudilo velký ohlas. Za Janem přicházely zástupy. Ale když se objevil Ježíš, lidé začali Jana opouštět a šli za Ježíšem. Učedníci Janovi to těžce nesli a s roztrpčením mu oznamovali: „Mistře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a lidé chodí k němu.“ Učedníci neradi viděli, že zástupy jdou za někým jiným. Také Jan Křtitel mohl pocítit hořkost a stát se zatrpklý. – Takovými pocity někdy trpíme my. Úspěšnost a zdar druhého nás znepokojí a vyvolávají zášť, místo toho, abychom druhému něco dobrého přáli a dokázali se z toho radovat. Necháváme se ovládnout ješitností, nevraživostí a záští. Jan Křtitel jako skutečná duchovní osobnost byl nad takové počínání povznesen.

         Čtvrtý evangelista sděluje, že Jan se spokojuje se svým postavením, které má jako služebník, jako Ježíšův připravovatel. Jan neupoutává na svou osobnost, ale vede k Ježíšovi. Přestože měl značnou popularitu. Lidé ho považovali za velkého proroka, Eliáše či dokonce za samotného Mesiáše. Člověk si může myslet o sobě, že je významný, nepostradatelný, nejlepší a nejschopnější. Jan Křtitel, který byl poslaný Bohem a byl obdařen mocí od něho, přesto neměl o sobě vysoké mínění. Ví, že není žádným Mesiášem, je pouze jeho služebníkem. Říká: „Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.“ Ježíš je Světlem, Jan je pouze svědkem o tomto světle (J 1,8). Ježíš je Pán, on je jen jeho služebníkem, otrokem (J 1,27). Jan se představuje jako člověk velké pokory. Je to zřejmé i v jeho obraze ze svatebního prostředí. Označuje se za ženichova přítele. Nebyl středem svatby, tím je sám ženich. Středem je Ježíš, ne my. U Jana Křtitele se musíme učit hledat to, co slouží Kristu a ne to, co přináší prospěch jen nám a našemu „já“. Pak se dostaví i skutečná radost.

         Sestry a bratři, tajemství velikosti Jana Křtitele spočívá v jeho poměru k Ježíšovi. Ačkoliv to zní zvláštně, skutečně velkým člověkem před Bohem je ten, kdo se dokáže menšit, překonávat svou sebestřednost. Naše přirozené sobectví a myšlenky na vlastní prospěch a zájmy mají v církvi ustupovat do pozadí, aby v nás dostávala větší prostor Kristova láska. „Kristus musí růst, já však se menšit.“ Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 28.06.2012 04:24 zobrazeno: 2815x