1 Pt 3,10-16b Milovat život a vidět dobré dny

Myšlenky pro kázání u příležitosti 65. narozenin bratra Ing. Petra Hladíka a připomenutí songových bohoslužeb v CČSH - leden 2011

Další texty:  Ž 34,13-15   Mt 5,14-16

SETKÁNÍ V KOSTELE SV. JANA KŘTITELE NA PRÁDLE

            Sestry a bratři, v tomto starobylém kostelíku sv. Jana Křtitele Na Prádle pod Petřínem jsme se dnes setkali u příležitosti narozenin milého bratra - Ing. Petra Hladíka, aktivního člena Církve československé husitské a předsedy rady starších. Ačkoliv věnuje svoji aktivitu dílu v jiné pražské náboženské obci husitské církve, přesto má k tomuto kostelíku svůj zvláštní vztah. Bratře Petře, sem jste přicházel spolu s dalšími v čase, kdy se zde konala v 70. letech minulého století songová bohoslužba. Hráli tady a zpívali bratří Mikulečtí. Zaznívali nové křesťanské písně a setkávalo se tu společenství mladých lidí prožívajících a vyjadřujících svoji víru sobě vlastním způsobem. Od té doby jste toho mnoho prožil ve svém osobním životě, ale i v církvi. Dnes se zde setkáváme při bohoslužbě, abychom nejenom vzpomínali, ale obnovovali svůj vztah k Bohu, k Ježíši Kristu, který je cesta, pravda i život (J 14,6).

ŽIVOT UŽÍVAT NEBO VYUŽÍVAT  ?  

            Narozeniny blízkého a známého člověka nás vedou k zamyšlení nad životem jako takovým. Život, který je darem od Boha, není vůbec ničím samozřejmým. Může být naplňován různě. Člověk může jen ŽIVOŘIT, to znamená žít jen tak ze dne na den. Bez hlubšího smyslu, bez síly k životu, bez naděje. Takový život je smutný, prázdný, nenaplněný. V jiném případě chce člověk naopak ve svém životě si co nejvíce UŽÍVAT. To znamená, že během zde daného času chce si co nejvíce užívat dobré jídlo, pití a zábavu (1 K 15,32). Ale nemusíme to hned a zcela odsuzovat, neboť i křesťan se má dokázat radovat z dobrých darů (Kaz 3,13). V dalším přístupu k životu je zdůrazněn prožitek. Život se má PROŽÍVAT. Prožitky jistě jsou důležité. To, co prožijeme krásného, zvláštního, to v nás zůstane. Celý život sbíráme zážitky, prožitky a dojmy, které jsou v nás. Zaměřit se na hmotné věci a shromažďovat zážitky - to však pro skutečně hodnotný život nestačí. Důležité je život především VYUŽÍVAT.  To znamená využít čas pro něco dobrého, smysluplného, hlubšího (Ko 4,5).

DNY NAPLŇOVANÉ DOBREM

            Bratr Petr, až je svou profesí technicky zaměřen, vytrvale se věnuje poznávání Božího slova z Bible. Při této příležitosti otevíráme Písmo a slyšíme svědectví z 1. listu apoštola Petra. V 1. listě Petrově se hovoří o lásce k životu – „milovat život“ a o dobrých dnech „vidět dobré dny“. Co to znamená? Dobré dny jsou takové dny, které jsou naplněny dobrem (Kaz 3,12). A to takovým dobrem, které si nepředstavujeme my lidé jako naše osobní a někdy velmi sobecké dobro, ale takové, které chce Bůh (Dt 6,8). On přece rozhoduje o tom, co je dobré a co nikoliv, ne my lidé (Gn 3,5).  Milovat život a naplňovat dny dobrem znamená podle listu apoštola Petra trojí: Za prvé je to aktivita a konání Bohem chtěného dobra – „čiň dobré“. Za druhé je to náš vnitřní život – modlitba, „vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám.“ A za třetí přesvědčivé svědectví víry našemu okolí. „Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte.“ Důležité je i toto pořadí: nejprve konání dobra, pak modlitba a jako třetí svědectví.

KONÁNÍ  DOBRA

            Konání dobra vyžaduje z naší strany značnou aktivitu. Protože ten, kdo o něco dobrého usiluje, naráží na překážky. Vyjádřil to výstižně Albert Schweitzer: „Kdo si vezme za cíl konat dobro, nesmí očekávat, že mu lidé budou odklízet kameny z cesty, nýbrž musí být připraven, že mu jich naopak pár přivalí. Jenom síla, která se takovým zdoláváním odporu vnitřně očišťuje a upevňuje, může je opravdu přemoci (A. Schweitzer: Z mého život díla, Praha 1974, cit. s. 86). Dobro druhým se prokazuje i v maličkostech, nejen ve velkých věcech. Je to pozornost vůči druhým, laskavá vlídnost. Každá, i drobná pomoc druhému, vyžaduje naše sebezapření a námahu.

MODLITBA

            Když si uvědomujeme, že mnohé ze svých sil nedokážeme, přichází posila v modlitbě. Modlitba je výrazem našeho vnitřního života. „Vnitřní život je nejhlubším a nejčistším pramenem štěstí“ (Edith Stein). Modlitba však není nic automatického. Neznamená to, že když se modlím, tak se vše odvíjí podle mých přání a představ. Zbožnost, jejímž srdcem je modlitba, nemůže být vytržena z celku našeho života. Jak to vyslovil žalmista: „Kdybych se byl upnul srdcem k ničemnostem, Panovník Hospodin by mě nevyslyšel“ (Ž 66,8).

SVĚDECTVÍ O VÍŘE, LÁSCE A NADĚJI

            Ve čtení evangelia zní Ježíšova výzva, že máme být jako křesťané „světlem světa“. Je to vyjádřeno i v listě Petrově: „Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte.“ Svědectví druhým přichází na řadu až jako třetí, až teprve po vnitřním oddání se dobru a po modlitbě. Pak může vydat člověk počet ze své víry, ze své lásky a ze své naděje. První i druhý list Petrův zdůrazňuje ve svém celku křesťanskou naději (1,3). Otevírá výhled nejen k trpícímu Ježíšovi, který je vzorem křesťanské pokory a odevzdanosti do Boží vůle (2,21), ale i k oslavenému Kristu (1,21) .

BŮH V KRISTU JE STŘEDEM NAŠÍ SLAVNOSTI

            Bůh v Kristu je středem naší každonedělní oslavy, každé bohoslužebné slavnosti, ale i našeho dnešního setkání zde v tomto starobylém kostele na Kampě. On má být slaven a oslavován našimi modlitbami, písněmi - starou hudbou i novými songy, celým naším životem. My jsme jen jeho pokorní svědci a nepatrní služebníci, ať již jako kněží nebo aktivní laici. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 03.02.2011 11:36 zobrazeno: 3034x