Mal 2,4b-9 "Kněz je poslem Hospodina zástupů"

Kázání na synodě duchovních královéhradecké diecéze CČSH – červen 2009

Ř 10,12b-15; J 20,21

Sestry a bratři, na synodě duchovních se při zahajovací bohoslužbě očekává slovo ke kněžím. Takové slovo slyšíme z knihy proroka Malachiáše v 2. kapitole 7. verši: „Vždyť rty kněze střeží poznání, z jeho úst se vyhledává zákon, neboť on je poslem Hospodina zástupů.“ Na základě tohoto slova se chci spolu s vámi zamýšlet nad naším svátostným kněžstvím a jeho úkoly.

            Kněží se ale neobejdou bez spolupracovníků. Vždyť duchovenská služba nemůže být v plném rozsahu vykonávána jednotlivcem, podílejí se na ní mnozí – jáhni, kazatelé, katecheté, pastorační asistenti i aktivní laičtí členové sboru.

Jáhni a jáhenky nám kněžím připomínají služebnost. Těm, kteří si myslí, že mají právo o všem rozhodovat, vše určovat a řídit jako kněží a faráři, ukazují jáhnové, že v církvi jde především o službu. Kazatelé a kazatelky nás vedou k soustředěnosti na kázání, na živé Boží slovo, kdykoliv bychom tento úkol jako kněží chtěli podcenit. Pastorační asistenti a asistentky nás zase upomínají na osobní vztah k lidem, na potřebu udělat si čas na návštěvy a rozhovory.  Katecheti a katechetky nás upozorňují na důležitost výuky a práce s mladou generací. Nikdo nezvládne a neobsáhne sám všechno, potřebujeme spolupracovníky, potřebujeme se navzájem. Neboť naším společným posláním je hlásání evangelia (1 Pt 2,9). 

            Osoba kněze nemá být rozhodně mystickou osamocenou postavou uzavřenou v sakristii bez spolupracovníků a nakonec i bez lidí. Ano, samota po určitý čas je nutná a užitečná. Meditace a modlitba patří k našemu povolání, ale je prostředkem k činnosti, práci a službě. Naše úkoly jsou vyjádřeny viditelně v obřadu svátosti kněžského svěcení. Předání Bible znamená úkol zvěstovat a učit. Předání kalicha je pověření k vedení bohoslužby a vysluhování svátostí. Předání štoly naznačuje pastýřskou službu (Agenda CČSH, Praha 2006, s. 97). Zvěstování a vyučování je na předním místě. Pak následuje vedení bohoslužby a pastýřská péče.

            Úkoly kněze jsou podrobně popsány ve Starém zákoně. Kněžství bylo spojeno s jeruzalémským chrámem a zejména s přinášením obětí. U proroka Malachiáše je vyzdvižen učitelský úřad. V době proroka Malachiáše, v čase zvyklostí a upadající úcty vůči Bohu, bylo zanedbáváno vyučování Zákonu a kněží spoléhali na formální náboženský kult a zvyklosti. Podobně i v knize Deuteronomium je také zdůrazněno vyučování Zákonu (33,10). Učitelský úřad předchází službu obětní. Bez vyučování Božímu zákonu, bez upozorňování na Boží vůli by lidé nevěděli, proč vlastně se mají přinášet oběti.

            Prorok Malachiáš charakterizuje kněze takto: „Vždyť rty kněze střeží poznání.“ V Bibli kralické je užit termín „umění“. „Rtové kněze mají ostříhati umění.“ Byli a jsou kněží, kteří se věnovali a věnují umění, ať již hudbě, poezii, literární tvorbě nebo i v výtvarnému umění. Kolik kněží bylo a je umělecky tvořivých! Jejich duchovenská služba je propojena s uměleckou tvorbou a navzájem se ovlivňují. Víra je tvořívá. Dokonce i kázání může být považováno za umění. Ale staročeský termín „umění“ užitý v Kralické bibli znamená vědění, znalost, zkušenost, dovednost. V Septuagintě je pro poznání užit řecký termín gnósis. Ve Vulgátě je výraz scientia, který znamená vědění, znalost, vzdělanost, učenost. Skutečně, kněží byli důležitými nositeli vzdělanosti. A také dnes je potřebné rozvíjet vzdělání bohoslovců a duchovních vzhledem ke složitosti a náročnosti naší doby. Ale zde se myslí v případě kněze ještě jiné, zcela specifické poznání, poznání Boží vůle, poznání Božího zákona a Božích řádů. „Z jeho úst se vyhledává zákon,“ připomíná prorok Malachiáš. Kněz je tedy ten, kdo má mít zvláštní poznání a vhled do duchovní skutečnosti. Zdrojem tohoto poznání je především Písmo svaté.

            Jestliže se dnes přemýšlí a píše o kněžství, tak se kladou nejrůznější otázky. Například jednou z otázek je, proč není dnes tak výrazný zájem o toto povolání. Dokonce se vyskytují názory, že kněží nejsou potřební, církev se obejde i bez kněží. V české reformaci i přes veškerou kritičnost vůči životu tehdejších duchovních byla zachována důležitá role kněží. Závažnost a jedinečnost kněžské služby je vyjádřena u proroka Malachiáše. „Kněz je poslem Hospodina zástupů.“ Kněz je zde označen jako „angelus Domini“ (srov. Ag 1,13; Ga 4,14). Být poslem Božím znamená vědět, kdo nás posílá. Posílá nás sám Kristus. „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás“ (J 20,21). Být poslem Božím znamená vědět, s čím nás posílá. Posílá nás s evangeliem. Východiskem naší kněžské služby je evangelium. Jako novozákonní kněží jsme především nositeli a šiřiteli evangelia, dobré zprávy. Předávat druhým radostné poselství není snadné. Je to velmi obtížné v čase krize, v čase společenských i církevních problémů. I my sami máme své osobní problémy. Přesto je potřebné si udržet hlubokou vnitřní radost a trvalou naději z evangelia. Můžeme čerpat tuto radost a naději z hloubky evangelia o neuvěřitelné Boží milosti a lásce v Kristu navzdory všemu. Být poslem Božím znamená také vědět, ke komu nás posílá. Jsme posláni k druhým lidem, kteří reagují nejen vděčně, ale i lhostejně. Známe to z naší každodenní duchovenské služby. To vyžaduje naši velkou trpělivost, vytrvalost a odolnost z víry. Evangelium nelze totiž nikomu vnutit, ale je možné je předávat jen v lásce.

Být Božím poslem, doslova andělem Pána neznamená naši dokonalost a bezchybnost. Nejsme andělé, ale lidé. Být andělem, Božím poslem v pravém slova smyslu znamená plnit svěřený úkol. Máme předávat poselství, zprávu od Krista, která nám byla svěřena. Naším úkolem je doručovat ji všude tam, kam jsme posláni, a to nezkráceně, nezkresleně, ale spolehlivě a věrně. K tomuto úkolu kéž nás Bůh posvěcuje a posiluje svým Duchem. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 23.07.2009 03:35 zobrazeno: 3311x