1 Kr 8,54-63 Šalomounovo požehnání při posvěcení chrámu

Kázání v Besednici – 4. 10. 2008 Sk 7,44-50; Mt 11,28-29

Sestry a bratři, otevření Betlémské kaple v Besednici po rekonstrukci a dokončení přístavby je příležitostí k poděkování a slavnosti církve i obce. Zvolil jsem pro tento den čtení ze Starého zákona z oddílu o posvěcení jeruzalémského chrámu. Král Šalomoun vybudoval v Jeruzalémě chrám k poctě jediného Hospodina. Nebyl to samozřejmě jen Šalomoun, kdo stavěl tuto stavbu. Na náročné stavbě chrámu a všech jeho detailech se podílelo velké množství lidí. Do oprav a budování této kaple se zapojilo také více lidí. Ale vždycky musí být někdo, kdo si to vezme za své, kdo vytrvale zdolává všechny překážky a jde za svým cílem a vizí. Když je to skupina lidí, kteří se navzájem podporují, tak je to vždycky lepší, než když vše stojí na jednotlivci.  Za krále Šalomouna, kterému byl svěřen tento úkol, došlo k vybudování a dokončení chrámu. A pak nastalo slavnostní posvěcení. Jádrem posvěcení chrámu byla Šalomounova modlitba. Její znění obsahuje 8. kapitola 1. knihy Královské. Při této modlitbě Šalomoun klečel. Pak povstal, rozpažil své ruce a pronesl požehnání. I my dnes při znovuotevření této kaple se společně modlíme a toužíme po Božím požehnání. Zamysleme se proto nad obsahem požehnání starozákonního krále Šalomouna.
Začátek králových slov tvoří dobrořečení Bohu. „Požehnán buď Bůh, který dal svému lidu odpočinutí.“ Šalomoun dobrořečí Bohu za to, že daroval Izraelcům odpočinutí, doslova, že je uvedl do zaslíbené země. Po strastiplných cestách, po době nesnesitelného otroctví v Egyptě, po vysilujícím putování pouští, se mohli Izraelci usídlit v zaslíbené zemi. Po všech bojích mohli v čase příznivějším a klidnějším vybudovat chrám. - Ale odpočinutí není nikdy v tomto světě naprosté a trvalé. Skutečné odpočinutí je věčná blaženost Božího království. Ale v tomto životě žádný úplný odpočinek ještě není. A když už se zdá, že je trochu klid, tak přijdou zase nějaké nové náročné okamžiky života. Chrám, sbor, kaple je místem, kde může věřící člověk okusit dotek Božího odpočinutí. V křesťanském chrámu či modlitebně je neviditelně přítomen ten, který nás vybízí: „Pojďte ke mně všichni, a já vám dám odpočinout.“ Můžeme, obrazně řečeno, alespoň na chvíli být vytrženi ze spěchu, problémů a neklidu, a spočinout v náruči Kristově, v náruči dobrého pastýře. Můžeme už nyní zakusit dotek hlubokého pokoje v Kristu. „Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal,“ vyslovil svou zkušenost víry žalmista (Ž 116,7). I ta krátká chvíle odpočinutí, krátké zastavení je posilou pro náš náročný život v tomto světě. Je plný lidské námahy i bolesti, i když se skrývá za kulisou současného komfortu a blahobytu. Každý křesťanský chrám, kaple nám připomíná zaslíbení věčného odpočinutí, které nám Bůh v Kristu připravil.
 Šalomoun prosí o blízkost Boží. Vyslovuje přání: „Kéž je Bůh s námi, jako byl s našimi otci.“ Šalomoun jistě myslí na patriarchy – praotce víry Abrahama, Izáka, Jákoba, Josefa, ale i na svého vlastního otce, krále Davida. Odvolávání se na otce víry znamená vědomí kořenů a sounáležitosti s minulými generacemi. Oni zakoušeli Boží blízkost a vedení ve svém životě. I my hovoříme o otcích víry. Vyznáváme ve svém krédu, že Duch Boží „skrze otce naše mluvil“. Myslíme jimi starokřesťanské církevní učitele, ale i husitské předky, představitele reformace i zakladatelskou generaci naší církve. S nimi byl Bůh. Projevoval se v jejich rozhodováních, v jejich odvaze, posiloval je v mnohých zápasech, s jeho pomocí druhé oslovovali i mnohé  dokázali. A my proto pokorně prosíme, aby byl i s námi.
 Křesťanský chrám není místem, kde je ticho. To je sice také důležité, ale nejen. Je především prostorem, kde se předčítá Písmo a vykládá a zvěstuje slovo Boží lidem všech generací. Už ve starozákonním jeruzalémském chrámě se vyučovalo. Úkolem kněží nebylo jen přinášet oběti za hřích, ale také lidi vyučovat Božímu zákonu. Ukazovat jim cestu, aby žili tak, jak chce Bůh. Proto Šalomounovo žehnání končí přáním, „abychom chodili po Božích cestách a dodržovali jeho přikázání, nařízení a práva.“ Boží požehnání provází toho, kdo bere vážně Boží vůli, kdo se orientuje podle Ježíšova slova, kdo usiluje o to jednat spravedlivě. „Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní“ (Ž 5,13).
Samotný název Betlémská kaple nám připomíná středověkou kapli v Praze, která byla právě určena pro výklad Bible a kázání v českém jazyce. A také upomíná na toho, kdo zval na Boží cestu a k životu podle Božího řádu - na kněze mistra Jana Husa. Betlémská kaple zde v Besednici může opět sloužit svému účelu. Děkujeme všem, s jejichž pomocí a podporou se dílo mohlo uskutečnit. Podobně jako král Šalomoun prosíme o Boží požehnání pro toto místo. Ať Boží pokoj naplňuje tento dům, ať je Ježíš Kristus mezi vámi přítomen a jasně zde zaznívá jeho slovo života. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 17.10.2008 12:28 zobrazeno: 3540x