Masarykova humanita a praktická víra

Projev v Parlamentu České republiky – 7. 3. 2011

Vážená paní předsedkyně, vážené dámy a vážení pánové, sestry a bratři!

            Již po několik let koná naše církev v Parlamentu České republiky setkání k výročí Tomáše G. Masaryka. Jsme vděčni za to, že v letošním roce převzala nad touto akcí záštitu předsedkyně poslanecké sněmovny paní Miroslava Němcová. V loňském roce jsme při příležitosti 160. výročí narození Masaryka zorganizovali zájezd do Lán. Také jsme uspořádali bohoslužbu a shromáždění v Čejkovicích, kde v domě, ve kterém T. G. Masaryk prožíval své dětství, má naše církev symbolicky svou modlitebnu. V letošním roce se bude konat bohoslužba a setkání v Hodoníně v našem sboru, ve městě, které je Masarykovým rodištěm.

            Naše církev má k Masarykovi velice kladný vztah z důvodů historických a ideových. Jako první prezident samostatného státu je představitelem politického demokratického prostředí, ve kterém naše církev mohla vzniknout a rozvíjet svou činnost. K ideovým důvodům patří Masarykova víra a náboženské přesvědčení i jeho vztah k osobnosti Mistra Jana Husa a české reformaci. Poukazoval na prvenství v evropských dějinách, kdy se u nás reformace stala záležitostí celého národa, a tak byla připravena půda pro reformaci v jiných zemích (Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem. Československý spisovatel. Praha 1969, s. 219).

            České reformační snahy jsou zosobněny postavami Mistra Jana Husa, Petra Chelčického a Jana Amose Komenského. Podle Masaryka charakterizuje Mistra Jana Husa etické zaujetí, Chelčického odpor proti zneužívání moci církve a státu a Komenského vzdělanost (Hovory, s. 220).

            Pro Masaryka Mistr Jan Hus, Petr Chelčický a Jan Amos Komenský byli nositeli skutečné humanity, ale současně to byly postavy velmi výrazně náboženské. Náboženství a humanita nestojí u Masaryka proti sobě. Říká: „Náboženství bez lidskosti nemůže být správné, lidskost bez zbožnosti úplná“ (Hovory, cit. s. 212).

            Masaryk vyslovil myšlenku, že český humanitní ideál má svůj historický i věcný základ v české reformaci, nikoli ve francouzské revoluci (Jan Hus. Naše obrození a naše reformace. Praha 1908, s. 12). Humanismus sice vychází do jisté míry z křesťanství svým důrazem na lidství Ježíše Krista (vere homo) a jeho přikázání „Miluj svého bližního jako sebe samého“, ale stal se samostatným proudem a získal i protikřesťanské zaměření (srov. Ideály humanitní. Praha 1946, s. 7). Touha novodobého humanismu byla vyjádřena v hesle francouzské revoluce: „Volnost, rovnost, bratrství.“ Avšak v totalitních režimech 20. století proklamovaná a vyzdvihovaná svoboda se změnila v nesvobodu. Rovnost byla pochopena jako rovnostářství potlačující individuální schopnosti člověka. Humanita byla znehodnocena třídním a ideologickým pohledem na člověka. Masaryk nepřijímal třídní boj ani komunistické pojetí rovnosti dosažené revolučním násilím. Nechtěným faktickým důsledkem revolučního humanismu bylo v posledu „odlidštění člověka“, jak to výstižně vyjádřil teolog Hans Küng (Být křesťanem. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2000, s. 22 ).

            Dnes se můžeme svobodně zabývat odkazem Tomáše G. Masaryka, který zosobňuje principy demokracie a humanity. Avšak existuje nebezpečí ohrožení těchto principů vnitřním znevážením hodnot demokracie, lhostejností, krátkozrakým bezohledným egoismem a nedostatkem skutečné sociální solidarity.

            Masaryk oslovoval a inspiroval ve své době – i přes odlišná východiska – představitele Církve československé husitské – dr. Karla Farského, dr. Františka Kováře i prof. Aloise Spisara, jak je to zřejmé v jeho Etice (Spisar, A.: Etika v duchu církve československé. Praha 1948, s. 203). Masaryk oslovuje i nás dnes. Při četbě jeho díla nás překvapuje hloubkou myšlenek a některé jeho názory se vyznačují zvláštní svěžestí i aktuálností.

            Inspirující – pro nás věřící – je jeho prakticky zaměřená víra. Vychází z Ježíšova přikázání lásky – lásky k Bohu a lásky k člověku ve smyslu lásky k bližnímu a k sobě samému. Masaryk k tomu poznamenává: „Přikázání Ježíšovo zahrnuje a předpisuje také lásku k sobě: ne egoismus, ale uvědomělou starost o sebe… Ježíš to řekl pěkně a prakticky: miluj bližního svého jako sebe samého; tedy starej se o sebe, poznávej sebe, važ si sebe, buď k sobě upřímný a opravdový a neobtěžuj druhé. Buď stále na stráži, dávej pozor, buď činný, odhodlaný, měj kuráž a neutíkej před odpovědností“ (Hovory, cit. s. 212-213).

Vážené dámy a vážení pánové, sestry a bratři, ať tedy také toto slavnostní setkání je prostorem k promýšlení Masarykova díla a odkazu humanity v kontextu našich národních dějin i naší přítomnosti a budoucnosti. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 10.03.2011 03:24 zobrazeno: 5071x