J 20, 19 – 31 Poslání učedníků a dar Ducha

Kázání při jáhenském svěcení – Hostivice – duben 2012

Sestry a bratři,

          slavnost jáhenského svěcení sestry Jitky Brejtrové se koná v čase mezi Velikonocemi a svatodušními svátky. Velikonoce, které jsme slavili minulou neděli, a které pravoslavní křesťané slaví tuto neděli, tvoří s letnicemi jeden celek. Vzkříšení Kristovo a dar Ducha svatého daný církvi, apoštolům, učedníkům jsou ve vzájemné propojenosti. Právě v Janově evangeliu, ze kterého jsme dnes četli, je tato souvislost Kristova vzkříšení a daru Ducha zcela zřejmá. Vzkříšený Pán uprostřed svých učedníků říká: „Přijměte Ducha svatého.“ A dýchl na ně, takže mohli pocítit vanutí a dech živého Krista. Současně zaznívá k učedníkům výzva: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Poslání učedníků ve světě není možné naplňovat bez vybavení Duchem. Pro dnešní slavnost a příležitost jsem nemusel vyhledávat dlouho vhodné biblické texty. Vše podstatné pro dnešní vyslání sestry Jitky ke službě je obsaženo ve svědectví dnešní neděle: „Posílám vás“ a „Přijměte Ducha svatého.“

         Povšimněme si, že dar Ducha i poslání jsou dány celému společenství, všem učedníkům, celé církvi. Nehovoří se zde o mimořádném jednotlivci obdařeném zvláštními schopnostmi, ale o společenství jako celku. Poslání dané Kristem je možné konat ne jako individualista, tvrdohlavý dobrodruh a naivní nadšenec, který chce měnit neměnitelné, ale jen ve vzájemnosti a společenství s druhými. Biblické texty z knihy Skutky apoštolů i z 1. listu Janova představují a zdůrazňují dar společenství prvotní církve, kdy byli křesťané jedné mysli a jednoho srdce. Poslání zaznívá v množném čísle. Církev jako celek – duchovní i laici mají ve vzájemné spolupráci naplňovat poslání ve světě. Církev jako celek je vybavována a vedena Duchem Božím, Duchem Kristovým, Duchem svatým. A přece! Dnes zaznívá tato výzva a oslovení, sestro Jitko, právě  k Vám. Kristus říká: „Posílám právě tebe. Ty se mnou máš nést mé poslání ve světě.“ Máš mít dar Ducha svatého, uchovávat ho, střežit ho a rozvíjet ve své službě, do níž dnešním dnem ve větším rozsahu vstupuješ.

         V 1. listě Timoteovi ve 3. kapitole jsou uvedeny podmínky a předpoklady jáhenské služby pro muže i pro ženy. V Písmu jsou připomenuty čtyři vlastnosti ženy v jáhenské službě. „Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné“ (v. 11). Řecký výraz SEMNOS zněmená vznešený, důstojný, ušlechtilý, čestný (srov. Fp 4,8). V Kralické bibli je užito slovo „poctivý“. Duchovní má být ve své službě vnitřně poctivý. Především poctivý k sobě samému. Druhá vlastnost jáhenky se týká daru řeči a slova. Nemá být zneužito ve formě pomluv a slov proti druhým, ale naopak řeč má být užita k dobrému a k duchovnímu povzbuzení. Třetí vlastností je střídmost. Můžeme ji chápat jako uměřenost, vyrovnanost. Především nepřeceňovat sebe a své síly! Čtvrtá vlastnost je vystižena řeckým výrazem PISTOS. Znamená být věřící i důvěru vzbuzující, věrohodný a spolehlivý. Věrnost je vytrvalost ve službě Kristu a jeho církvi i v čase nezdarů a zkoušek. Jáhenská služba se uskutečňuje ve vztahu k církvi a k vlastní rodině. Nelze zanedbávat církev na úkor rodiny. Ale na druhou stranu rodinu na úkor církve. Je třeba najít zdravou vyváženost, správný poměr a dokázat nést každodenně toto napětí. Vždyť rodina je součástí církve a církev má být součástí rodiny.

         O jáhnech je řečeno: „Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše.“ Co znamená konat službu dobře? Kdo to posoudí? Lidé? Bratr biskup? Jaká jsou měřítka tohoto posouzení? Je to vnější efekt? Je to úspěch a zdar ve všem? Konat službu dobře znamená být k dispozici Bohu, v odpovědnosti vůči němu činit drobné úkoly k prospěchu církve a k dobru druhých lidí.

         Sestry a bratři,  vraťme se ještě k Janově evangeliu a jeho velikonočnímu a svatodušnímu poselství. Ježíšova výzva „Posílám vás“ předchází ujištění o daru Ducha svatého. Apoštolové nejprve uslyšeli výzvu a pak zakoušejí vanutí a působení Ducha. Přijmout Ježíšovu výzvu a poslání je vždy krokem do nejistoty, do neznáma. Uvědomujeme si, že nemáme dost předpokladů, kvalitu schopností. I když v církvi klademe důraz na vzdělání, zkušenosti a osvědčenost. Přesto to podstatné je darem Božím. Je to jeho Duch. Ducha vzkříšeného a živého Pána mohli pocítit učedníci v jeruzalémském večeřadle a v jeho síle a pokoji otevřít dveře a vyjít do světa. Slyšet jeho výzvu a přijmout ji. Spolehnout na jeho moc a posilu i v úkolech, které jsou nad naše lidské možnosti. O to jde i dnes. Za to chceme prosit v tomto shromáždění, kdy sestra Jitka slyší zcela osobně výzvu „Posílám tě“ a současně ujištění „Přijmi Ducha svatého.“ Ať můžeš, sestro Jitko, ve společenství církve s pomocí druhých a především s pomocí Božího Ducha, naplňovat toto poslání v Kristově lásce, pokoře a pokoji. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 04.05.2012 11:44 zobrazeno: 3165x