Církev československá husitská a mezináboženský dialog

31.01.2017

Článek do ČZ 7/2017

Náboženství je ve veřejném mínění naší společnosti často zjednodušeně spojováno s tématem násilí, politiky a majetkovými zájmy. Jednostranně kritické hlasy proti náboženství a církvím však neberou zřetel k tomu, že náboženství mají svojí duchovní hloubku, vnášejí etické hodnoty a projevují kulturotvornou sílu. Náboženství se dotýkají srdce a podstaty samotné civilizace. 

I přes postupující sekularizaci je v současném světě stále zřejmý vliv náboženství, jakými jsou křesťanství, islám, židovství i další. Náboženství mají svůj účinek ve všedním životě, ale hrají roli i v mezinárodní politice, jak to ukázala před časem Madeleine Albrightová ve své knize „Mocní a všemohoucí. Úvahy o Bohu, Americe a mezinárodních vztazích“ (česky 2006).

Průkopníkem a představitelem teologie náboženství a mezináboženského dialogu je švýcarský teolog Hans Küng, který upozorňuje na společné etické základy různých náboženských systémů. Tato „prastará pravidla lidskosti“ – nezvraždit, nekrást, nelhat a nezneužívat sexualitu se nacházejí v Desateru, v Novém zákoně, v Koránu, ale i v pravidlech buddhistických a v tradici čínské (V co věřím, 2012, s. 72-73).  Hans Küng – poradce II. vatikánského koncilu a později ekumenický teolog, dokládá svojí cestou rozšíření obzoru ekumenické teologie do oblasti mimokřesťanských náboženství. Je autorem publikací o křesťanství, judaismu, islámu a o dalších světových náboženstvích, některé vycházejí též v českém překladu. V úvodu své knihy „Po stopách světových náboženství“ (česky 2006) uvádí tyto spojitosti mezi náboženstvími a mírem: Nenastane mír mezi národy bez míru mezi náboženstvími. Nedojde k míru mezi náboženstvími bez dialogu mezi náboženstvími. Nedojde k míru mezi náboženstvími bez všeobecně přijímaných etických hodnot.

V rámci VIII. sněmu Církve československé husitské byl připravován spolu s dalšími i ekumenický dokument, vyznačující přístupy v  rozhovoru a spolupráci v rámci ekumeny domácí a zahraniční. Naše církev takový dokument dosud neměla, ačkoliv od počátku byla otevřena ekumenickému hnutí a stala se součástí ekumenických organizací Světové rady církví, Konference evropských církví, Ekumenické rady církví a dalších. Jakkoli je téma ekumenismu stále aktuální a nosné, bylo od počátku přípravy zřejmé, že tento sněmovní dokument nemůže zahrnovat jen svět křesťanství, soustředit se výlučně na ekumenickou tématiku, ale musí být rozšířen i o vztah ke světovým náboženstvím. Dokument zpracovaný ekumenicko-zahraničním výborem byl sněmem přijat a schválen na závěrečném 6. zasedání v roce 2014. Nese název „Církev československá husitská ve vztahu k ekumeně“ (VIII. sněm Církve československé husitské, 2014, s. 75-90). Obsahuje i část věnovanou právě mezináboženskému dialogu (s. 86-89). Je v něm vysloveno přesvědčení: „CČSH je přesvědčena, že lepší lidské společnosti lze dosáhnout jedině společným úsilím všech lidí. K tomu cíli může výrazně napomoci dialog mezi věřícími a společenstvími různých náboženství… Odmítáme zneužívání náboženství k politickým cílům a k ospravedlnění násilí či diskriminace… Vztah vzájemné tolerance a úcty lze uskutečňovat jedině v upřímném dialogu, jehož cílem je vzájemné poznání a obohacování, překonávání různých předsudků, a pokojné soužití“ (cit. s. 89).

V setkávání a poznávání jiných náboženství, která tvoří konkrétní lidé, si můžeme uvědomovat, co nás s nimi spojuje, a co nás pro naši identitu křesťanského vyznání od nich odlišuje. Sněmem přijatý dokument i přes svoji stručnost zřetelně vyznačuje náš vztah k mimokřesťanským náboženstvím, zvláště k židovství i islámu. Vede nás jako věřící Církve československé husitské k orientaci v některých otázkách věroučných odlišností a udává směr v konkrétních praktických krocích a přístupech motivovaných Ježíšovým evangeliem.

Tomáš Butta

patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 09.02.2017 02:58 zobrazeno: 1395x