1 Te 5,15 Neodplácet zlým za zlé
Kázání při ekumenické bohoslužbě v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů – 21. ledna 2008
Mt 5,38-42
Vážení účastníci ekumenické slavnosti, sestry a bratři,
setkáváme se v tomto Řeckokatolickém kostele sv. Klimenta v Praze přes rozdílnost církevních tradic jako společenství sjednocující se v modlitbě. Modlitbou navazujeme vztah s Bohem, ale i s těmi, se kterými se modlíme, ať již ve viditelném nebo neviditelném společenství. V modlitbě navazujeme vztah také s těmi, za které se modlíme.
Dnešním tématem je modlitba za spravedlnost. Ve světě, ve svém životě se setkáváme s nejrůznějšími projevy nespravedlnosti ve zcela zjevné, ale i méně nápadné podobě. Hodnotu spravedlnosti je třeba stále hledat, usilovat o ni, modlit se za ni. Naše dnešní modlitby má naplňovat touha po jednotě církve a také po spravedlnosti a právu nejen pro nás křesťany. Vysíláme k Bohu své modlitby za spravedlnost pro druhé, za ty, kteří trpí příkořím, bezprávím a zápasí o lidskou důstojnost kdekoli ve světě.
Na jedné straně jsme vyzýváni, abychom se za spravedlnost modlili, a na druhé také abychom sami touto spravedlností žili. Dnešní Boží slovo zaznívá k nám skrze apoštola Pavla: „Hleďte, aby nikdo neodplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem“ (1 Te 5,15). Tato zásada má platnost uvnitř církve – vyznačuje způsoby jednání mezi námi křesťany. Toto pravidlo platí i navenek – i vzhledem k lidem tzv. nevěřícího světa – „vůči všem“.
List Tesalonickým, kde je tato zásada ve své univerzální platnosti vyslovena, patří k nejstarším písemným pramenům Nového zákona. Je tedy tato zásada velmi starobylá. Vychází totiž od samotného Ježíše Krista, jak ji vyslovil ve svém kázání na hoře: „Pravím vám, abyste se zlým nejednali, jako on s vámi“ (Mt 5,39).
Ježíš svým výrokem překonává zásadu přesné odplaty. Taková zásada platila v izraelském soudnictví, jak je zřejmé ze svědectví Starého zákona (Ex 21,22-25). Je třeba připomenout, že toto pravidlo bylo ve svém původním smyslu pozitivní, neboť zabraňovalo živelné divoké pomstě.
Zásada přesného odškodnění přísluší soudům, ale není podle Ježíše použitelná pro naše osobní vztahy. Ty mají být založeny na lásce, nikoliv na odvetě, odplatě a pomstě. Ježíš vyslovuje novou právní zásadu Božího království: „Pravím vám, abyste nejednali se zlým, jako on s vámi.“ Jednak je toto Ježíšovo slovo velmi realistické, protože počítá s mocí a nevyzpytatelností zla, které se mezi lidmi, v jejich srdci a v jejich jednání projevuje. Nejsme vystaveni nějaké chybě, omylu, nedorozumění, ale zlu, vědomému zlému jednání. I my křesťané mu můžeme podlehnout. Na druhé straně Ježíš jasně ukazuje, jak se má křesťan vůči zlému protivníkovi chovat. Nemá se mu podobat – proti lži bojovat lží, proti tvrdosti tvrdostí, ale má jednat tak, aby zlo na sebe nevršilo zase další zlo. Ježíš svým výrokem nemyslí neodpírat zlu – nechat mu volné pole působení – ale neodplácet zlem tomu, kdo nám ubližuje. Čeští bratři ve svém výkladu Bible kralické k tomu dodávají: „Neboť tu nezapovídá Kristus Pán v čas potřeby nepříteli se vzepříti a jeho k soudu i pohnati, ale abychom pokudž nejvýše možné se svárlivým člověkem v sváru se nedávali, na oheň jeho zlosti dříví nepřikládali, ale účinností hněv jeho jako oheň plápolající vodou zalévali.“
Následující čtyři konkrétní příklady Ježíše v kázání na hoře ukazují, kam až má křesťanské neodplácení dojít. Ukazuje, jak reagovat na ránu do tváře, jak se chovat při hádce o nějakou věc, jak si počínat, když nás někdo nutí k nějaké službě, jak odpovídat na žádost druhého, který od nás něco chce získat.
Dne 30. ledna 1948 zemřel Máhatmá Gándhí – indický politik a myslitel. Zanedlouho tomu bude tedy 60 let. Vedl boj proti diskriminaci indických obyvatel. Platil například zákon, že člověk s barevnou pletí nesměl chodit po chodníku. Ten byl vyhrazen pouze lidem s bílou pletí. Gándhí tento ponižující zákon neuznával. Jednou šel městem se svým přítelem anglikánským knězem. Do cesty jim vstoupila skupina bělochů a chtěli Gándhímu zabránit v další cestě. Gándhí řekl svému příteli: „Zamýšlím se v poslední době nad Ježíšovým příkazem „Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou.“ Anglikánský kněz, který měl strach z blížícího se konfliktu, řekl: „Ale to je jen příměr, metafora. Ježíš to nemyslel doopravdy; nesmí se to chápat doslovně. Pojďme raději jinudy.“ Gándhí mu odpověděl: „Nikoli. V poslední době jsem se mnoho zabýval tímto Ježíšovým příkazem. Stále více docházím k přesvědčení, že to Ježíš myslel zcela doopravdy. Nepřítel totiž musí poznat, že se ho člověk nebojí, že nemá strach, i když dostane nějakou tu ránu.“ Gándhí vykročil přímo proti těm, kteří mu stáli v cestě a vyhrožovali mu. Klid a odvaha Gándhího zcela vyvedla z míry jeho bílé nepřátele. Rozestoupili se a on mohl klidně projít a jít po chodníku dál. Indický filozof pochopil hlubokou pravdu Ježíšovy zásady.
Konkrétní příklady uváděné Ježíšem nejsou obrazem člověka – slabocha, který každému ve všem ustoupí, ale naopak člověka vnitřně silného a pevného, který se vyznačuje sebekontrolou, sebeovládáním a Ježíšovou láskou. Který nenechá proniknout do svého srdce oheň hněvu a nenávisti. Tyto uvedené příklady vyniknou, jestliže se podíváme na jednání samotného Ježíše Krista. „Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě,“ slyšíme v listě Petrově (1 Pt 5,23). Neodvracení se od toho, kdo potřebuje pomoc, prosí o ni, žádá o ni, je také známkou naší víry, neboť ve vztahu k Bohu jsme všichni těmi prosícími dlužníky. Vždyť Ježíš měl a má porozumění pro prosby potřebných, pro naše prosby. Tak v této jistotě a naději ať se nesou i naše společné modlitby tohoto večera. Amen.
Tomáš Butta
Facebook