Za 4,1-10 Dílo malých začátků, ale přesto dílo Ducha

18.05.2019

Kázání na diecézním shromáždění pražské diecéze dne 18. 5. 2019 v Husově sboru v Praze na Vinohradech

Sestry a bratři,

starozákonní čtení z proroka Zacharjáše, které jsme vyslechli se vztahuje k chrámu v Jeruzalémě a k jeho budování. Chrám představuje střed života Božího lidu. Izraelci měli nejprve přenosný stan, se kterým putovali pouští. Po usazení v zemi zaslíbené usilovali o vybudování kamenného chrámu. První stavba velkolepého jeruzalémského chrámu vznikla za krále Šalomouna. Po dobytí Jeruzaléma byl zničen. Stavba druhého chrámu po návratu z exilu probíhala v 6. století před Kristem. Právě stavby tohoto druhého chrámu či jeho obnovy v Jeruzalémě se týká naše biblické čtení ze starozákonní knihy proroka Zacharjáše.

Při stavbě chrámu byli zcela konkrétní lidé – vůdčí osobnost Zerubábel, velekněz Jošua a proroci Ageus a Zacharjáš. Ti dílo podporovali, organizovali a nesli jeho tíži. Při stavbě našich sborů byli také konkrétní lidé – stavitelé, duchovní, členové rad starších a obětaví věřící. Za toto dílo jim náleží naše vděčnost i obdiv. Současně si uvědomujeme, že chrám – ten pozemský – není nikdy zcela hotov a jeho stavba, jeho obnova probíhá vlastně stále. O to více se to týká duchovního chrámu – utváření společenství církve. My jsme těmi, kteří jsou přizváni k dílu církve, k budování duchovního chrámu.

Můžeme si říci, že tehdy byla jiná doba, lidé byli nadšení, ochotní. Dnes musíme čelit nedůvěře vůči církvi, lhostejnosti, náročnosti života, kdy každý má dost svých vlastních problémů a starostí. Musíme čelit různým překážkám. Přesto k nám zaznívá dnes Boží slovo, ze kterého čerpáme jak poznání, tak i povzbuzení.

Přenesme se do doby Zacharjášovy. Po návratu z babylónského zajetí se židé rozhodli znovu vybudovat chrám v Jeruzalémě. Zásluhou proroka Agea se lid dal skutečně do stavby chrámu. Trvalo to 18 let a stavba byla rozestavěna. Mnozí si říkali: „Stejně se nám nepodaří postavit chrám do takové podoby jako byl za krále Šalomouna. Bude mnohem prostší. A stejně se nám ani to nepodaří postavit a dokončit.“ Klesali na mysli. Není důležité něco začít, ale také to dokončit. Někdo stále něco začíná, ale nikdy nic nedokončí. Někdy začínáme stále něco nového, aniž bychom se soustředili na jedno a to uskutečnili. Tehdy hrozilo, že dílo obnovy chrámu zůstane nedokončeno. Docházely síly k další stavbě. A v této situaci podporuje lid prorok Zacharjáš: „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin.“ Lid nemá spoléhat jen na svou moc a sílu, ale na Boží přítomnost a pomoc. Jak je to vysloveno v Žalmu 127: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé“ (Ž 127,1). Výrok proroka Zacharjáše nás jistě upoutá. Ukazuje, že se dobré dílo neprosadí jen lidským úsilím, mocí, neprosadí se silou, ale duchem Božím. Není rozhodující jen lidské chtění a úsilí, ale především působení Ducha. Věříme, že Duch byl při utváření naší církve před sto lety. Byl také při utváření našich náboženských obcí. Duch byl i při stavbě našich sborů a budování modliteben. Duch působí rozmanitými způsoby v církvi i dnes. Duch je při díle i v současnosti a uskutečňuje své dílo. Často ale Bůh jedná skrytě, nenápadně a projevuje se to v něčem zprvu malém a nenápadném.

A tím se dostáváme k dalšímu z prorokových výroků: „Kdo by pohrdal dnem malých začátků, radostně bude hledět na olovnici v ruce Zerubábelově.“ Každá velká věc vzniká z něčeho malého a nepatrného. Když se začnou shromažďovat prostředky na stavbu nebo na nějaký projekt, zjistí se, že je to málo, že to nebude stačit. Na začátku je málo, ale pak se to přece jen podaří. Lidé v čase proroka Zacharjáše vzpomínali na veliký chrám doby Šalomouna a nyní se jim zdálo, že to, co dělají, je nepatrné, bezvýznamné. A do této situace promlouvá Hospodin skrze proroka Zacharjáše: „Nepohrdejte dnem malých začátků. Nepodceňujte to, co je na začátku malé a nepatrné.“ A Ježíš říká: „Podívejte se na hořčičné zrno, jak je malé a nepatrné, a co z toho vyroste.“ My patříme ke křesťanské církvi, která má velmi bohatou tradici, ale přitom jako bychom byli stále na začátku. Musíme začínat vždy znovu a znovu. Říkáme si, jako by naše úsilí někdy vyznívalo naprázdno. Do shromáždění přicházejí pravidelně jen jednotlivci, setkává se jen několik dětí, jen několik lidí se účastní biblické hodiny. Když se uspořádá akce, přijde jen několik málo lidí. Ale je třeba neztrácet naději. Nepohrdat tím, co je třeba nepatrné. Vážit si toho. Vždyť Ježíš říká věrnému služebníkovi: „Služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým“ (Mt 25,21).

Ve vidění prorok Zacharjáš spatřuje sedmiramenný zlatý svícen. Tento svícen stál a svítil v jeruzalémském chrámu. Zacharjáš je ujištěn o dokončení chrámu. Vidí, že opět bude chrám naplněn světlem a životem. Sedmiramenný svícen je symbolem Izraele, ale také církve (Zj 1,20). Je obrazem společenství církve, které má být naplněno světlem Ducha svatého a jeho dary. Církev má být světlem pro tento svět, pro druhé. Nemá být tmavým, opuštěným, zpustlým a zanedbaným domem, ale místem naplněným životem a světlem. Místem, kde se lidé rádi setkávají, kde slavíme bohoslužbu, kde se společně modlíme, kde čerpáme posilu z Božího slova pro svůj každodenní život.

V tomto shromáždění děkujeme Bohu, že naši církev vede od jejího počátku až do současnosti. Děkujeme, že s námi byl uplynulý rok. Prosíme za pražskou diecézi, prosíme za naše náboženské obce, prosíme i celou církev o světlo, moudrost a sílu Ducha Božího.

Naše situace církve se podobá v něčem situaci doby Zacharjáše. Duchovní chrám se začal obnovovat, existují vize, plány a znovu se buduje, ale přicházejí překážky. Jak na díle dál pokračovat? Vzkaz skrze proroka Zacharjáše zní i pro nás jasně: Je třeba spolehnout na pomoc Božího Ducha a v naší každodenní službě se neobávat malých začátků. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 12.09.2019 03:13 zobrazeno: 540x