Mk 13,24-37 Ježíšova řeč o příchodu Božího království

Adventní kázání – prosinec 2014

Sestry a bratři,

advent je zvláštní tím, že je to sice začátek církevního roku, ale připomíná nám vlastně konec. Jedná se o konec a zánik nebeských těles a vesmíru, tak jak jej známe, a který nás obklopuje. Na 1. adventní neděli připadá Ježíšova apokalyptická či eschatologická řeč o posledních věcech tohoto světa. Někteří badatelé si kladou otázky, zda Ježíš skutečně takovou řeč pronesl nebo zda nebyla do Bible až dodatečně vložena. Neboť v té době existovalo mnoho různých zjevení a proroctví o konci světa a existují dodnes. Ale i tato Ježíšova prorocká řeč je součástí evangelia a patří k jeho poselství, proto se pokusme jeho řeči naslouchat a porozumět jí.

Ježíš říká: „Slunce se zatmí, měsíc ztratí zář, hvězdy budou padat z nebe, nebeské mocnosti se zachvějí.“  Zatmění Slunce – to je jev, který se čas od času vyskytuje. Stejně tak zatmění měsíce, který přikrývá stín Země, se dá pozorovat v určité době. A „padající hvězdy“ jsou viditelné na letní obloze. Lidé si při tom říkají: „Rychle si něco přej, neboť padá hvězda“. To, o čem Ježíš ale mluví, nejsou běžné nebeské a kosmické úkazy. Apokalyptická řeč vyjadřuje radikální proměnu vesmíru, která nastává náhle a nečekaně. Vesmír v nás vzbuzuje představu jistoty, stálosti, neměnnosti. Při pohledu do vesmíru nám připadá, že vzhledem k našemu krátkému životu měřeného dny, měsíci a roky, je zde něco, co se zcela vymyká našim časovým představám. Nebeská tělesa, jako Slunce, Měsíc, hvězdy, působí na nás jako něco stálého, co zde vždycky bylo a bude. A přece i přes toto pro nás časově nepředstavitelně jejich dlouhé trvání, nebeská tělesa vznikají, podléhají změnám a zanikají. Co říkají vědci o Slunci? Podle vědeckých výpočtů za 1,1 miliardu let má Slunce růst a zvýší se tím teplota, takže na Zemi roztají ledovce. Za 3,5 miliardy let bude takový žár, že se roztečou horniny a nebude zde možný jakýkoliv život. Za dalších 500 miliónů let se Slunce zvětší tak, že pohltí Merkur a další planety včetně Země. Za 6,5 miliardy let spálí veškeré zásoby vodíku ve svém jádru. Za 7,5 miliardy let se Slunce začne smršťovat a za 12,4miliardy let se stane bílým trpaslíkem a postupně začne vyhasínat. Neviditelným se stane za stovky miliard let.

Nebeská tělesa mají svůj pořádek i svůj konec. To vidí věda shodně s náboženskými představami. V tomto není rozdílnost mezi ní a biblickým poselstvím o pomíjivosti nebe a země. Ale to, co je rozdílné a vědou nepostižitelné, je poselství Bible o Božím království. Podle Bible je konec tohoto věku začátkem nového věku, příchodu Božího království, příchodu Ježíše ve slávě. A to nelze vědecky uchopit a vypočítat, ale není to přístupno ani v  žádném náboženském vyššímu poznání a proroctví. „O onom dni ani hodině neví nikdo ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec“. Písmo nám umožňuje nahlédnout do vztahu Otce a Syna. Ježíš jako Boží Syn je tím, kdo plní vůli Otce. Ježíš byl přesvědčen, že Boží království přijde, ale nesděloval, kdy to bude. Den či hodina jsou v režii samotného Otce. Podle Bible je ale konec starého světa začátkem nového věku, příchodu Božího království. O něm Ježíš s jistotou mluvil a také je svou osobou zpřítomňoval.

Uprostřed veškeré nejistoty můžeme ve víře v Ježíše a ve společenství s ním zakoušet pravou jistotu. Můžeme si také mnohého více vážit a uvědomovat si, že vše je nesamozřejmé a Bohem nám darované a svěřené. Běžné skutečnosti jsou vlastně velikými zázraky jako svit Slunce a hvězd. Advent a Vánoce jsou možností si to uvědomovat a s vděčnou vírou to prožívat. Když nám Bůh dává mnohé dobré již nyní, můžeme se spolehnout, že pro nás připravil dobro ještě mnohem větší. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.12.2014 11:37 zobrazeno: 2205x