J 14,15-17 Promluva při rozloučení s bratrem farářem Mgr. Milanem Krchňákem

Ž 27,1-2.4-5.7-10.13-14; Ř 8,6-17

         Vážená zarmoucená rodino, vážení přítomní, sestry a bratři,

loučíme se dnes s Vaším drahým tatínkem, dědečkem, blízkým člověkem a známým – s naším bratrem farářem Mgr. Milanem Krchňákem – služebníkem Kristova slova a Ducha svatého. Připomínáme si jeho životní cestu a jeho duchovenskou službu, které se věnoval s rozvíjením svých obdarování, a za niž chceme v závěru jeho pozemského života Bohu poděkovat.

         Narodil se 24. března 1928 v Brně. Tam také maturoval v roce 1948 na stavební průmyslové škole. Pracoval určitou dobu jako stavební praktikant u různých firem. Jeho cesta víry však vedla ke studiu teologie. V letech 1950-1954 studoval na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze. V roce 1954 přijal svátost kněžského svěcení. Světitelem byl tehdejší patriarcha dr. František Kovář.

         Oženil se 31. 7. 1954 s Drahomírou rozenou Šťastnou. Stal se otcem dvou dětí – dcery Daniely a syna Michala.

         Od roku 1956 působil v náboženských obcích Světlá nad Sázavou a v letech 1962 až 1999 v Havlíčkově Brodě. Byl administrátorem náboženských obcí Lipnice nad Sázavou a Chotěboře. Působil při diecézní radě jako externí duchovní vikariátu Vysočina. Z jeho aktivit v církvi uveďme, že byl předsedou jihlavského vikariátu, členem diecézní rady Brno, budoval pastorační středisko v Přibyslavi, podílel se na organizaci táborů pro děti a vydával duchovní literaturu v nakladatelství ICHTHYS. Patřil k výrazným duchovenským osobnostem naší církve a rozvíjel přátelské ekumenické kontakty. Byl aktivním účastníkem tzv. společenství živé víry utvořeného uvnitř Církve československé husitské, které se pravidelně setkávalo v letech 1967-1980. Patřili k němu Václav Mikulecký,Josef Špak, manželé Krchňákovi, manželé Kláskovi, manželé Hanušovi a další, jak o této duchovní aktivitě píše mladý církevní historik ve své publikaci „Z milosti trpět pro Krista“, věnované bratru faráři Václavu Mikuleckému a jeho době (vyd. 2011). Místem setkávání tohoto společenství usilující o hlubší život víry byla také fara v Havlíčkově Brodě. Živé ekumenické kontakty byly navazovány s evangelickou charismatickou komunitou ve Schniewind – Hausu (s. 109). Spontánní skupina duchovních i laiků kladla důraz na intenzivnější modlitbu a působení Ducha svatého.

         Bratra faráře Krchňáka charakterizoval právě modlitební život a důraz na Ducha svatého. Tak jsem ho mohl také poznat již v době studií při návštěvě v Havlíčkově Brodě.

         Do posledních chvil svého pozemského života se bratr Milan Krchňák vyznačoval hlubokou, vřelou a vytrvalou modlitbou. V roce 1991 vydal publikaci s názvem „Pane, nauč nás modlit se“, která je uvedením do osobní modlitby. Obsahuje jeho vlastní modlitby v různých situacích lidského života a cesty víry. Jsou jeho vyznáním a dávají nahlédnout do jeho niterného vztahu ke Kristu. Z jeho modlitby budu nyní citovat: „Velebím tě, Pane Ježíši, za dílo spásy, bez něhož bych byl přes všechno bohatství chudý a ztracený. Dosti mám na tvé milosti. Od tvé velké lásky mne nemůže odloučit nikdo, ani fyzická smrt. Ty se mnou půjdeš i údolím stínu smrti. Můj drahý Spasiteli, ty jsi mne předešel, abys mi připravil příbytek u nebeského Otce. Jak nejednou se těším již na to, abych byl s tebou. Neboť ty jsi připravil veliké věci těm, kteří tě milují“ (cit. s. 47).

         Při rozloučení  s naším bratrem Milanem zaznívá Ježíšovo slovo o daru Ducha svatého. Ježíš říká učedníkům: „Milujete-li mne…požádám Otce a on vám dá Utěšitele, aby byl s vámi na věky.“ Předpokladem daru Ducha svatého je vztah k Ježíšovi a pouto lásky s ním. Duch je nazýván řecky PARAKLÉTOS. To má více významů. Je přímluvcem a obhájcem, který se zasazuje za nás hříšné a selhávající lidi v náš prospěch. Je učitelem, který uvádí do Boží pravdy. Je utěšitelem, který nás povzbuzuje v zármutku a posiluje v nesnázích. Život z moci a síly Ducha svatého popisuje a vykládá apoštol Pavel v 8. kapitole listu Římanům. Jednat podle svých vlastních sobeckých zájmů znamená duchovní smrt. Žít v souladu s Boží láskou je cestou k věčnosti. Apoštol říká: „Dát se vést Duchem je život a pokoj“ (Ř 8,6). Duch dává život, přesahuje pozemskost, překonává naši slabost a hříšnost, a přemáhá i smrt (Ř 8,10-11). Duch je „závdavkem“, zárukou toho, co nám Bůh připravil (2 K 1,22). Je předem danou odměnou budoucího života u Boha v plnosti.

         Ať Duch, který působil v srdci našeho bratra Milana a projevoval se v jeho celoživotním svědectví, uvede ho do věčného života a pokoje v plnosti v Kristově království. Amen.  

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 01.03.2012 04:26 zobrazeno: 3227x