Žd 12,1-12 Pohled víry k zástupu svědků

Kázání v Poděbradech 1. 11. 2008 Zj 2,10b-11 J 5,24

Sestry  a bratři, dnešní bohoslužba se koná v den starobylého svátku „Všech svatých“ – 1. listopadu. Tento svátek sahá svým původem do 4. století a rozšířen byl v Evropě v 9. století. K tomu se váže hned následující svátek 2. listopadu – Památka všech věrných zesnulých. Při dnešní bohoslužbě zde v poděbradském sboru spojujeme poselství těchto dvou dnů. Chceme si připomenout svědky víry a také se rozpomenout v modlitbám na zesnulé sestry a bratry.
         V husitské církvi neužíváme výraz světci, svatí, ale spíše svědci, svědkové. V dnešním čtení z novozákonního listu Židům je řečeno, že jsme obklopeni zástupem svědků. Kdo je svědek? Slovo má vztah k soudnímu jednání. V římském právu byl svědek (testi) tím, kdo vypovídal o tom, co sám viděl nebo slyšel. Stejně tak v hebrejském právu byl svědek vázán pravdivou výpovědí. Vyjadřuje to jedno z přikázání Desatera: Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví (Ex 20,16). A také v knize Přísloví slyšíme: „Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži (Př 14,5). V některých případech bylo potřeba nejméně dvou svědků, aby svědectví bylo průkazné. A zde v listě Židům je uveden zástup svědků, dokonce nespočetný zástup svědků. O čem tito svědkové vypovídají? Oni vypovídají o své víře, o své cestě k Bohu a o své lásce k lidem. A to nejen slovy. O víře v Boha a o dobru pro lidi se dá velmi dobře hovořit, ale průkazný je až teprve život. A tito svědci, které si dnes chceme připomenout, především celým svým životním zaměřením dokládají svou skutečnou víru.
         Kdo jsou ti svědkové? ■ Tito svědkové jsou jednak biblické postavy. V souvislosti s předcházejícím oddílem listu Židům – 11. kapitolou jsou míněny biblické postavy jako Abraham, Izák, Mojžíš, Jozue a další. Tyto postavy jsou od nás časově velmi vzdáleny. Ztrácejí se kdesi v dávnověku. A přece! Když čteme biblické příběhy, tak tyto postavy mají pro nás živou a lidskou podobu. V jejich životě je přítomen zápas o skutečné hodnoty. Kdo jsou dále tito svědkové? ■ Můžeme říci, že jsou to osobnosti z křesťanské tradice, či přesněji řečeno z křesťanských tradic. Rozpoznáváme zrakem víry v tomto zástupu Cyrila a Metoděje, knížete Václava, ale též mistra Jana Husa nebo krále Jiřího z Poděbrad, po kterém je pojmenován tento sbor. Také tyto postavy jsou od nás vzdáleny. Ale je třeba si stále uvědomovat, že to byli lidé nikoli dokonalí, bezchybní a svatí, ale svědkové víry. Byli to lidé i s různými chybami. A přesto v tom důležitém obstáli. Oni drama svého života vybojovali. Mohli se rozhodnout jinak, ale oni se rozhodli tak, jak se rozhodli. Jejich život došel svého cíle. ■ Kdo jsou dále těmi svědky patřícími k velikému nespočetnému zástupu ze všech ras, kmenů, národů a jazyků (Zj 7,9)? Můžeme v nich vidět nejen výrazné biblické postavy, slavné a uznávané osobnosti z křesťanské tradice, ale i nenápadné svědky víry. Jsou to všichni ti, kteří šířili světlo víry, naděje a lásky, předávali pokoj a moudrost a vyznačovali se trpělivou a neokázalou službou. Vidíme v tomto zástupu někoho známého a nám blízkého? Někoho, kdo nám vštěpoval a předával hodnoty, o jejichž platnosti jsme se mohli později přesvědčit? I na tohoto svědka víry dnes vzpomeňme.
         To důležité, co nám je z Bible v tento den sdělováno, je, že život má svůj cíl. O tom se hovoří v listě Židům, kde se o lidském životě mluví jako o „krátkém čase“, a naproti tomu je řeč o „vyšším cíli“, ke kterému nás Bůh vychovává. Tento cíl je v Bibli popisován mnoha obrazy jako vstup do velikého města – nebeského Jeruzaléma, jako spočinutí v Boží lásce. V listě Židům je tím cílem podíl na Boží svatosti. „Nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, podílu na své svatosti.“ Slovo svatost se dá přeložit jako dokonalost, úplnost, celistvost. V našem životě nám může připadat mnohé na první pohled dokonalé, ale za čas se přesvědčíme, že to vůbec tak dokonalé není. Vše je nedokonalé, neúplné a nedokončené. I když lidský život může být využit k velkému dílu, mnohé zůstane nedokončeno. A přece i v tomto světě nedokonalosti a částečnosti můžeme v Ježíši Kristu zakusit nejsilněji dotek dokonalosti. Vyznáváme ve svém krédu, že „věříme v život dokonalý, který zde na zemi začíná a v Bohu své naplnění má.“
         Svědkové, kteří obstáli a prošli branou smrti, se již dostali k cíli. Ale my nejsme u cíle. My jsme na cestě. Být na cestě znamená, že není jisté, zda se skutečně dostaneme k cíli. Také můžeme podlehnout pocitu, že cíl je až příliš daleko. Navíc vláčíme s sebou různou přítěž a lidské omyly a selhání. Proto jsme posuzováni: odhoďme všechnu přítěž i hřích, který se na nás tak snadno přichytí, a vytrvejme. Svědkové biblických dob, z dějin křesťanství i ti nenápadní nás obklopují. Je třeba je vidět zrakem víry. Můžeme se inspirovat a posilovat ze života mnohých svědků. Ale především tím, kdo nás vede a posiluje, je Ježíš sám. On vede naši víru od počátku až do cíle. Můžeme spolehnout na jeho milost i moc, která přemáhá smrt a otvírá bránu k nekončícímu životu ve světle. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 04.11.2008 09:20 zobrazeno: 3656x