Slovo k 47. výročí Jana Palacha

16.01.2016

Vážení vzácní přítomní, sestry a bratři,

buďte vítáni v kostele sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí. Staroměstské náměstí je místem, kudy procházely dějiny. Bylo také svědkem pohřbu Jana Palacha. Lidé tehdy stáli na Staroměstském náměstí v zástupech, aby v nekončící řadě vzdali poctu studentu Janu Palachovi, jehož rakev byla vystavena v Karolinu u Husovy sochy. V té době bylo na tomto kostele lešení, neboť se opravoval. Z tohoto lešení byly pořizovány i některé fotografie Palachova pohřbu a zástupu na náměstí.

Ještě jednu souvislost s tímto kostelem je třeba zmínit. Když se v tehdejší době kostel opravoval včetně věží, pracovníci umístili do špičky věže protest proti obsazení Československa v srpnu 1968 – nesouhlas s okupací. Po celou dobu byl tento protest ve věži tohoto pražského chrámu. Až teprve v loňském roce, kdy probíhala rozsáhlá oprava chrámu, to bylo objeveno.

Palachova oběť nás upomíná na tíživou a tragickou dobu totality. Klade nám současně náročnou otázku, zda existuje nějaká skutečnost a hodnota, která je víc než náš vlastní život. Jan Palach je celou svou bytostí spojen s naší vlastí a jeho novodobými dějinami. Stal se symbolem odvahy a rozhodnutí nesmířit se se zlem a jít až do nejkrajnějšího odporu proti němu.

Životní příběh i smrt Jana Palacha jsou upomenutím na tíživý čas totality, která se tenkrát v naší zemi opět postupně začala rozmáhat. V lednu roku 1968 se v naší vlasti otevřely výhledy naděje na uvolnění poměrů a prosazování větší svobody v politickém a veřejném životě. Ale o rok později už byla situace zcela jiná. V lednu roku 1969 již naděje pohasla a v lidech se začala projevovat rezignovanost na situaci po okupaci v srpnu roku 1968. Totalita se svými mocenskými praktikami a atmosférou strachu je realitou dějin. A Jan Palach k tomu řekl své odvážné a nepřehlédnutelné „Ne“. 

Otázkou, kterou nám jeho čin klade, je, zda existují hodnoty, které jsou víc než vlastní život. Ústřední postava Bible – Ježíš a některé postavy dějin nám dokládají, že tomu tak je. Smysluplnost oběti v krajní situaci spočívá v tom, že je přinesena pro to, co člověka přesahuje svojí trvalou hodnotou. Smysl oběti je dán tím, že je přinesena pro druhé a za druhé. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele,“ říká Ježíš podle svědectví Janova evangelia (J 15,13).

Jan Palach se svou obětí trvale spojil s naší vlastí. Symbolicky to bylo vyjádřeno tím, že na jeho pohřbu se vyskytovalo nespočet státních vlajek. Ale také na jeho zesnulé popálené tělo byla položena vlajka. Vlajka se dává na rakev prezidentů. A v tomto případě přikrývala tělo mladého studenta.

Je možné, že se tato vlajka dochovala až do dnešních dnů. Byla zřejmě uschována a zachována v rodině pana Aloise Krátkého a paní Vlasty Krátké. Oba pracovali jako pitevní laboranti v místech, kam bylo po smrti převezeno tělo Jana Palacha. K lůžku Jana Palacha, přes něhož byla rozvinuta vlajka, byly kladeny květiny, ačkoliv tam nikdo neměl mít přístup. Když bylo odvezeno tělo studenta k pohřbu, vlajka tam zůstala. Pracovnice ji uschovala. Historici a odborníci nechť tuto skutečnost ověří, zda se může jednat skutečně o tuto vlajku.

V každém případě je vlajka jako symbol našeho samostatného státu s Janem Palachem spojena, neboť je spjat se svou pozemskou vlastí, se svým národem, se svou zemí, jejímž znamením je vlajka.

Proto nemá být námi, kteří v této zemi žijeme, tato osobnost zapomenuta, ale má být trvale připomínána. To je důvodem i našeho dnešního vzpomínkového setkání v kostele sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí.

16. leden 2016

Tomáš Butta
patriarcha CČSH 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 19.01.2016 04:25 zobrazeno: 1900x