Ř 12,9 Bez přetvářky, proti zlu a v zápase o dobro

16.10.2016

Promluva k výročí Václava Havla - 80. nedožité narozeniny - 16. 10. 2016 v Praze-Dejvicích

Sestry a bratři,

církev hlásá všem evangelium – poselství o Boží lásce v Kristu – o tom, jak se projevuje a k čemu nás zavazuje. Je to nadčasové poselství pro každou dobu. Ale toto hlásání evangelia není bez vztahu ke konkrétnímu životu v tomto světě, k událostem, které prožíváme a k dějinám, které se neustále odvíjejí. V rozhodujících chvílích našich dějin se do popředí dostávají zvláštní osobnosti, které tyto dějiny ovlivňují a současně jsou samy jimi ovlivňovány. V takových klíčových situacích se aktivně projevují tito lidé a jsou zřetelné jejich vlastnosti a hodnoty, které zastávají a pro které riskují a jsou schopni mnohé obětovat. Takovou osobností byl Tomáš G. Masaryk.  Je pro naši církev orientující morální osobností, jakkoliv jeho víra a pojetí křesťanství bylo osobité. Tato výrazná osobnost stála v čele našeho státu a podle ní jsou poměřováni – ať chceme nebo nechceme – i další prezidenti. Když se na sklonku roku 1989 uvažovalo o tom, že by mohl stanout v čele státu jako prezident Václav Havel, tak se k této myšlence vyjadřoval. Řekl, že když volbu přijme, že to bude jen dočasné, než se najde prezident takového formátu, který by svou noblesností, vysokou úrovní intelektuální a morální mohl důstojně navázat na Tomáše Garigua Masaryka. Ale nakonec se ukázalo, že takovou osobností je právě Václav Havel. Masaryk byl v čele státu na začátku 20. století. Václav Havel na konci 20. století.

Myslíme na něho u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin i při této bohoslužbě. V biblickém čtení zaznělo slovo o přetvářce. V listě apoštola Pavla Římanům slyšíme: „Láska nechť je bez přetvářky, ošklivte si zlo, lněte k dobrému“. Totalitní režim si činí na člověka naprostý nárok, na všechny oblasti jeho života. Aby lidé přežili, uchylují se k přetvářce. Navenek konají, co je od nich požadováno, vnitřně si myslí něco jiného, ale nedávají to najevo. Václav Havel to najevo dával a nechtěl se s přetvářkou smířit. Většina lidí v české společnosti před rokem 1989 se zdráhala příliš veřejně svůj odpor vůči totalitní moci vyjádřit, ale byli takoví lidé, kteří tak činili. Obavy, strach, opatrnost byly hluboce v lidech zakořeněny po zkušenostech s krutostí v 50. letech a také s dobou normalizace deformující lidský charakter k přetvářce a službě politickým poměrům, které udusily krátkou naději roku 1968.

Václavu Havlovi se podařilo v nás takto zasažených opatrností a zdráháním a strachem vyvolat novou naději. Svou odvahou a vytrvalostí vyvolal stále sílící vzdor v české společnosti  - dosud přetvařující se a zlomené. Podnítil otevřený vzdor společnosti proti totalitní moci. Co bylo současně cenné, že tento odpor a tyto změny v roce 1989 probíhaly nenásilnou formou. Byla to cesta rozhodného vzdoru, ale ne cesta násilí.

V tom se projevila morální a duchovní stránka Havlovy osobnosti. O Václavu Havlovi existuje několik pojednání, která se zabývají otázkou, nakolik byl věřící. Jeho víra nebyla zcela vázána na nějakou konfesi, ale byl člověkem otevřený duchovním hodnotám. Jeho víra byla široká. V něčem tak trochu může připomínat Masaryka, který projevoval výrazně humanistickou víru. Václav Havel jako prezident pozval papeže Jana Pavla II., ale ve stejném roce pozval i dalajlámu.

To důležité na Václavu Havlovi bylo jeho přímé jednání, nebyl lhostejný ke zlu a zasadil se pro dobro. V každé době zápasíme o určité hodnoty, které činí náš život smysluplný a lidsky důstojný. „Láska nechť je bez přetvářky, ošklivte si zlo a lněte k dobrému“, slyšíme z Písma svatého výzvu apoštola Pavla. Žít s přetvářkou poškozuje vnitřně člověka a deformuje ho. Musíme v životě zachovávat určitou diplomacii a taktnost v jednání s druhými, ale neznamená to neupřímnost. Tato upřímnost a přímost je od křesťana požadována. Život v přímosti byl charakteristickým rysem právě Václava Havla. On také dokázal zlo rozpoznávat, pojmenovávat ho a neztotožnil se s ním. Můžeme si říci, že před rokem 1989 bylo to celkem rozpoznatelné, v čem spočívá zlo. Dnes to je obtížnější rozpoznávat, když ve svobodě společnosti je vše promícháno a propojeno. Ale nestačí jen něco kritizovat a označovat za špatné. Důležité je „přilnout k dobrému“. Havel hledal dobro s odvahou a přímostí. Podobně jako Masaryk, tak také on nás svými myšlenkami a postoji v mnohém inspiruje. Šlo mu nejen o identitu českou uprostřed Evropy a měnícího se světa, ale o identitu lidskou, všelidskou. Oba dva, jak Masaryk, tak i Havel odkazují k duchovnímu řádu, který je nad námi. Za tímto řádem je Bůh, kterému jsme odpovědni za své jednání v každém čase, ať v čase tuhé totality nebo v době riskantní a nesamozřejmé svobody. Kriterium naší orientace jako věřících je Ježíš. On nás vede k přímosti, k jednání v lásce, k odvaze odmítat zlo, které se tváří jako dobro. Dává nám schopnost přilnout k tomu, co je skutečně správné a dobré. A to nejen na chvíli, ale vytrvale. Žít bez přetvářky, čelit zlu a zápasit o dobro v našem každodenním životě. K tomu ať nám Bůh dává schopnost i vnitřní sílu. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 31.10.2016 04:50 zobrazeno: 1380x