Kázání na církevním zastupitelstvu – 30. 5. 2009
Sestry a bratři,
naše dnešní jednání církevního zastupitelstva se koná bezprostředně před svatodušními svátky. Tím nám má být připomenuto, že tím nejdůležitějším v církvi není naše lidské uvažování a jednání, ale především přítomnost a působení Ducha svatého. Zítra při bohoslužbách v našich sborech budeme číst z knihy Skutky apoštolů o seslání Ducha svatého na apoštoly, na učedníky a učednice o letnicích v Jeruzalémě, jak je to doloženo ve 2. kapitole. Ale nejen tato jedna kapitola, nýbrž celý spis Skutků apoštolů je velkým zřetelným svědectvím o působení Ducha svatého v církvi, mezi lidmi a ve světě. Duch vede a naplňuje jednotlivé svědky (Sk 8,39), Duch církev posiluje, takže se vnitřně prohlubuje úcta před Bohem a navenek početně roste (Sk 9,23), Duch posílá svědky do konkrétních míst (Sk 13,4; Sk 19,21), a jindy jim naopak zabraňuje do některých míst přijít (Sk 16,6.7). V každém případě v celém tomto Lukášově spise je patrné mnohostranné působení Ducha svatého. Přítomnost Ducha v církvi není jen jednou mocnou a mimořádnou událostí na začátku, ale trvalé provázení a jeho neviditelná blízkost. Tedy nejen začátek je důležitý, ale i další vývoj má být pod mocí Božího Ducha. To se týká církve jako celku i každého jednotlivého věřícího. Církev může mít na svém počátku silné duchovní rozvlažení, velká předsevzetí, velké plány, a pak při obtížích přichází ochabnutí. Stejně tak jednotlivý věřící člověk ve své víře může mít na začátku velké nadšení, ale časem se jeho nadšení vytratí a nastoupí lhostejnost a skepse.
Apoštol Pavel je ten, kdo vytrvale hledá moc Božího Ducha a čerpá z ní sílu pro svůj život a svou misijní práci. Vždyť právě on nám křesťanům připomíná: „Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“ (Ř 8,6) A ve stejném listě píše: „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Ř 8,9)
Četli jsme úryvek ze 14. kapitoly Skutků apoštolů. Poznáváme apoštola Pavla a jeho spolupracovníka Barnabáše jako vytrvalé misionáře a šiřitele Kristova evangelia. V přečteném oddíle se vyskytují názvy starověkých měst, ve kterých tito apoštolové působili. Jsou jmenována města v Malé Asii – Derbe, Lystra, Ikonium, Antiochie Pisidská, dále města na pobřeží Středozemního moře Perge a Attalie. Nám dnes již tyto názvy mnoho neříkají, ale tehdy to byla místa, kde žili Ježíšovi učedníci, kde křesťané jako společenství sester a bratří vytvářeli církev. Uprostřed tehdejšího pohanského světa a v konkurenci s židovstvím to byly malé menšinové sbory. Co název města, to jedna z obcí tehdejší církve. Tak jako dnes mají obce své názvy podle měst a vesnic, kde se křesťané setkávají. Například v Praze, Brně, Bratislavě, Liberci, Náchodě, Blansku, Mariánských Lázních. Tam, kde se lidé na určitém místě setkávají, tam je a žije církev. Myslíme na konkrétní místní společenství svých náboženských obcí. Patřit ke Kristově církvi znamená patřit ke konkrétnímu společenství.
Pavel všude tam, kam přichází, přináší posilu. Nepřináší zmatek, nepokoj, ale přináší posilu. A to posilu ne ze sebe, ale ze zdrojů Božího Ducha. Slovo Pavlovo není laciným utěšováním a předkládáním sice krásných, ale nereálných vizí zaručeného úspěchu. Říká: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.“ - Dnes se skloňuje často slovo „krize“. V českém ekumenickém překladu není sice přímo použito slovo krize, zato se tam vyskytují výrazy jako soud, soužení, úzkost a také utrpení. Pavel hovoří o „mnohém utrpení“. Krize přináší utrpení duševní i tělesné strádání. Krize patří k lidskému životu. Hovoří se o čtyřech hlavních krizích lidského života - krize při narození, krize dospívání, krize středního věku a krize smrti. Projevuje se krize ekonomická, politická, krize vztahů i krize duchovní. Kdo neprožil v životě skutečnou krizi, neví, co je život. Krize je dokonce něčím pozitivním. Je to etapa očišťování směřující k novému pochopení hodnot.
Apoštol Pavel a Barnabáš mluví o utrpení, které na cestě víry křesťany čeká. „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.“ Není jiná cesta do Božího království než přes utrpení a zkoušky. Není jiná cesta k Bohu než přes Kristův kříž. Krizím se těžko vyhneme. Důležité je, jak se v nich osvědčíme. Záleží na tom, zda nás krize od Boha vzdálí nebo naopak k němu přiblíží. Zda nás očistí a přivede k pochopení nových hodnot, k poznání toho, co je skutečně důležité. Smysl krize, zkoušky a utrpení můžeme poznávat v perspektivě Kristova kříže a vzkříšení i daru Ducha svatého. V každé době a každé situaci můžeme čerpat z nevyčerpatelných zdrojů Ducha posilu. Pokud budeme sami tuto posilu přijímat, čerpat a zakoušet, pak ji budeme také moci předávat druhým. Tak jako Pavel a Barnabáš z této moci přinášeli posilu druhým. Ať i pro nás a naši službu je nevyčerpatelnou posilou Duch, darovaný o letnicích. Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Helena Bastlová publikováno: 23.07.2009 03:28 zobrazeno: 3488x
Patriarcha
- program |
Diecéze
- Brno |
Facebook