2 Sa 7,1-14a Duchovní dům utvářený Kristovou láskou

Ef 2,20-22  J 14,23-24 - Kázání u příležitosti 80. výročí znovuotevření dřevěného kostela Všech svatých v Dobříkově

Sestry a bratři,

         v tomto prostředí starobylého dřevěného kostela si uvědomujeme, že Církev československá husitská má vztah také k východní spiritualitě. Je to dáno duchovní tradicí cyrilometodějskou, na kterou i naše církev navazuje.  Věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přinesli do naší vlasti křesťanství a položili základy naší kultury, přišli z východu. Církev československá husitská a Pravoslavná církev v Českých a slovenských zemích mají určitý úsek společných dějin a působily v naší vlasti souběžně až do roku 1924, kdy se oba směry reprezentované modernistickým knězem dr. Karlem Farským a pravoslavným biskupem Gorazdem vydaly samostatnou cestou.

         Tento kostel není postaven z kamene, ale je ze dřeva. Materiál dřeva odkazuje ke stánku putujícího Božího lidu, který byl zhotoven také z dřevěných částí. Stánek smlouvy vystihuje charakter putujícího lidu, který není zabydlen v tomto světě, ale je stále na cestě a směřuje k zaslíbené zemi, k Božímu království. Tento kostel skutečně „putoval“  a byl přemístěn z původního místa ze Zakarpatské Ukrajiny do naší vlasti.  Bylo tak zachráněno dílo jedinečné kulturní hodnoty. Bylo tomu i v případě několika dalších dřevěných kostelů, jako dřevěného kostela v Blansku. Tento kostel zde v Dobříkově po rekonstrukci byl znovuotevřen Církví československou před 80 lety (na svátek Mistra Jana Husa) a my se u příležitosti tohoto výročí zde setkáváme. A jsme velmi rádi, že jsou zde i hosté z míst, kde původně tento kostel stával.

         Všechna tři biblická čtení, která k nám zazněla při dnešní slavnostní bohoslužbě, se týkají tématiky Božího domu, Božího příbytku, posvátného místa setkání člověka s Bohem. Ve 2. knize Samuelově čteme o tom, jak významný izraelský král David se rozhodl, že vybuduje Hospodinu chrám v Jeruzalémě. Co bylo důvodem tohoto jeho úmyslu? Bylo to v situaci, kdy Izraelci se již usídlili v zaslíbené zemi. Tím stánek, který během putování pouští přenášeli z místa na místo, již ztratil svůj praktický význam. V sídelním hlavním městě izraelského krále v Jeruzalémě mohl být vybudován stálý, pevný a velký chrám. Dalším důvodem a předpokladem tohoto Davidova úmyslu bylo klidnější období, které nastalo. „Hospodin mu dopřál klid od všech okolních nepřátel“ (7,1; též 7,11). V čase pokoje, míru a klidu se může zašlé obnovovat, poničené opravovat, a nové stavět a budovat. V čase různých bojů, útoků a střetů se špatně buduje a tvoří. Ale David po všech bojích, kterými prošel, náhle zažil klidnější období, a tak mohl stavět a budovat. Ale důvod postavit chrám Hospodinu v Jeruzalémě měl možná i lidskou stránku. On jako mocný a vítězný král chtěl vybudovat velký chrám, který bude obdivován, možná i pro to, aby tak byl posílen jeho význam jako panovníka. Aby mohl říci: „Podívejte se, co jsem dokázal.“ Ale důvodem mohlo být i to, že si uvědomoval, že on bydlí jako král v paláci, zatímco svatyně Hospodinova je pouhým stanem z houní. To řekl také proroku Nátanovi: „Podívej se, já sídlím v cedrovém domě, zatímco posvátná truhla smlouvy je v pouhém stanu.“ (7,2)

         Ať již byly předpoklady a důvody pustit se do stavby u krále Davida jakékoliv, Bůh k tomu překvapivě říká: „Ne“. „Davide, nebudeš tím, kdo mně může vybudovat chrám.“ „Jaký vůbec mně, člověče, můžeš vybudovat chrám?“  Bůh jako Duch není a nemůže být spojen s žádným místem ani vázán na žádný prostor ani na žádný čas. Přesahuje prostor i čas. Je svrchovaný Vládce vesmíru a Pán dějin. Nemá to být David, kdo má budovat Hospodinu dům, ale obráceně. Skrze proroka Nátana je Davidovi řečeno: „Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě“ (7,11). V tomto slově proroka je sděleno, že ten skutečný chrám, příbytek setkávání, svatý dům vybuduje Bůh sám. Mluví se také o potomku, který vzejde z Davidova rodu (7,12). Zde nejde jen o krále Šalomouna, Davidova syna, který skutečně vystavěl chrám v Jeruzalémě. Ale je zde předpověď týkající se Ježíše Krista, který vybuduje zcela nový dům Boží. Slovo „dům“ v Bibli má více významů. Znamená budovu, ale i rod, rodinu, společenství. V křesťanském pochopení je chrám především živé společenství. Jedná se o společenství založené na Ježíši Kristu. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám posvěcený v Pánu, v něm jsou křesťané společně budováni v příbytek Boží“, jak slyšíme v listě Efezským (2,21-22).

         Obdivujeme chrámové stavby, které vytvořili lidé. Ale tyto stavby jsou jen vnějším odrazem vnitřního Božího příbytku. Duchovní příbytek si z nás křesťanů utváří Bůh sám. Tímto duchovním příbytkem je jednak místní obec věřících. Místní obec je církví žijící v konkrétním místě. Je tam, kde se křesťané setkávají, kde společně žijí, kde slyší Boží slovo, kde mezi mimi vládne Kristův Duch lásky. Neboť platí, že Bůh si svůj příbytek mezi lidmi činí tam, kde je láska. ( J 14,23). Příbytek Boží má být také ekumenické společenství. Bůh si utváří svůj lid z rozmanitých tradic a způsobů zbožnosti. Příbytek Boží je současně otevřený chrám i pro lidi hledající, tázající se, neboť Kristus zve k sobě mnohé.

         Sestry a bratři, vyjadřujeme dnes vděčnost za tento dřevěný kostel v Dobříkově, který je svědectvím víry našich předků. Těch, kteří žili před staletími ve vzdálené zemi, ale i těch, kteří před desetiletími se obraceli k Bohu v těchto místech české země. Ať i nadále je tento kostel prostorem pro utváření společenství místní husitské obce. Ať je i prostorem pro utváření ekumenických vztahů založených na Kristově lásce. Ať je tento dům otevřen pro všechny, kteří přicházejí do těchto míst s úctou a respektem k dílu našich předků,  pro všechny, kteří hledají hlubší a pravé hodnoty života, které nám i dnes chce Bůh ukázat a skrze Krista darovat. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 22.06.2011 01:21 zobrazeno: 2994x