Masaryk nám připomíná duchovní tradice státu

Vážený pane předsedo, vážení bratři biskupové, vážený bratře synodní seniore, vzácní hosté, dámy a pánové, sestry a bratři!

V letošním roce uplyne 600 let od smrti Mistra Jana Husa. K tomuto výročí se připravuje řada akcí v Husinci, v Praze, v Kostnici a na dalších místech. Jak probíhala vzpomínka na českého reformátora před 100 lety, kdy tomu bylo od kostnické události 500 let? Tehdy Evropu zachvátila první světová válka, žádné velké veřejné Husovy oslavy se v naší zemi v rámci Rakousko-Uherska konat nemohly. Pomník na Staroměstském náměstí v Praze byl sice odhalen, ale v tichosti. A byl to právě Tomáš G. Masaryk, kdo se zcela veřejně přihlásil k Husovi a jeho pětisté jubileum se tak stalo pro něho podnětem pro úsilí směřující ke vzniku samostatného státu.

Vystoupil v místech spojených se švýcarskou reformací – v Curychu a v Ženevě. V Curychu působil reformátor a humanista Huldrich Zwingli, který byl současně politikem a demokratem a který zemřel v bitvě u Kappelu (1531). V Ženevě – městě obklopeném a chráněném horami, nazývaném „protestantským Římem“, působil Jan Kalvín, jehož dřevěná kazatelna v hlavním chrámě je dodnes zachována. Masaryk v těchto městech na pozvání spolků pronesl řeč, ve které ukázal na význam české reformace, která má svůj počátek v Mistru Janu Husovi. Tuto dějinnou a náboženskou tradici 15. až počátku 17. století tak učinil ideovým předpokladem pro vznik samostatného státu.

Podle Masaryka však nelze na historii navazovat nekriticky, ale naopak kriticky. Říká: „Náš obrodní úkol spočívá v kritickém navazování na naši minulost. A nebojím se slova: kritické navazování“ (Jan Hus, Naše obrození a naše reformace. Praha 1923, s. 135). Na české reformaci spatřoval dvě chyby – její polovičatost a užití násilí (tamtéž, s. 135). Za polovičatost a kompromis považoval utrakvismus – církev podobojí – a hodnotil více radikální směry jako táborství a Jednotu bratrskou (tamtéž, s. 157). Nepovažoval za nedostatek obranný charakter husitství, ale aktivní násilí (tamtéž, s. 149). Dodnes jsou tato témata v zájmu badatelů. Jedním z nich je prof. Zdeněk David, který svými odbornými pracemi umožňuje více poznávat a nově zhodnotit méně známý a neprávem opomíjený utrakvismus (Z. David: Nalezení střední cesty. Výzva utrakvistů Římu a Lutherovi. Praha 2012).

Jako trvalý přínos české reformace považoval Masaryk vzdělání a rozvíjení národní kultury. Na Husovi oceňoval právě jeho vztah k vědě a k národu (Hus, s. 138). Dalším rysem je autorita svědomí (Hus, s. 130). Vedle Písma svatého a tradice se Hus opíral o rozumové myšlení a o svědomí. A pak je to zvláště mravnost a humanita (Hus, s. 157). Mravní zaujetí a nárok je charakteristickým znakem pro Husa a českou reformaci.

V čele našeho státu stál v letech 1918-1935 filozof, politik, člověk, k jehož dílu je pro nás užitečné se stále vracet a nechat se jím inspirovat i pro naši současnost. Osobnost tohoto našeho prezidenta je stálou připomínkou i toho, že stát potřebuje duchovní živé tradice, ze kterých vyrůstá a na kterých je budován. K tomuto připomenutí chce přispívat i toto naše dnešní setkání.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 02.04.2015 12:05 zobrazeno: 2055x