J 20,1-10 Janovo vidění očima lásky

Velikonoční kázání – duben 2009

Sestry a bratři, pokoj vám všem! O velikonočních svátcích otevíráme ve svých chámech, sborech a modlitebnách společně Bibli, abychom znovu slyšeli a prožívali velikonoční události a byla tak povzbuzena a posílena naše víra.
         Jak prožívali velikonoční události učedníci tehdy, když se bezprostředně staly? A jak prožíváme velikonoční události my dnes – učedníci 21. století? Mezi nimi a námi je velký rozdíl. Je to rozdíl času, způsobu života, myšlení a vnímání světa. A přece! V Bibli nacházíme učedníky v různých situacích a my náhle zjišťujeme, že se jim podobáme. Jeden z obrazů, který se nám v Novém zákoně naskýtá, jsou spící učedníci v Getsemanské zahradě (Mk 14,37). Přepadla je únava a oni spali. Nedokázali s Ježíšem bdít a modlit se. I my jsme přemáháni únavou a čas velikonočních svátků využíváme k odpočinku. Je třeba zapomenout na problémy, těžkosti a využít čas k odpočinku. Můžeme všechno nepříjemné zaspat, jako to udělali učedníci v Getsemanské zahradě. Modlitba a duchovní bdění, to je i pro nás příliš velká námaha. Takže se nám pro to nedostává tolik času a sil. Ještě, že je Ježíš k nám tak shovívavý, jako byl tehdy k učedníkům.
         Jiný obraz trávení Velikonoc představují dva učedníci jdoucí na venkov (L 24,13). Šli z města Jeruzaléma do vesnice Emauz. To je určitá modelová situace, kdy lidé opouštějí město a směřují ven. To je cesta na venkov, do přírody. V přírodě načerpáme sil. Zvláště letos je tak mimořádně teplé počasí, které vylákalo mnoho lidí ven z města. Ano, potřebujeme odpočinek, potřebujeme i pobyt v přírodě.
         Ale prožívání Velikonoc je především cestou  ke křesťanskému tajemství – ke Kristovu kříži a k jeho prázdnému hrobu. Podle svědectví evangelia přicházejí k Ježíšovu hrobu tři lidé - Marie z Magdaly a také dva učedníci Petr a Jan.
         Srovnáme-li svědectví evangelistů o cestě k Ježíšovu hrobu, pak shledáme v Janově evangeliu určité rozdíly. Ženy vycházejí za časného jitra (L 24,1), když už vyšlo slunce (Mk 16,2), ale podle evangelisty Jana je ještě tma. To, co se odehrává u hrobu, se stalo ještě za tmy. Podle ostatních evangelistů tam přichází více žen, a zde pouze jedna jediná - Marie z Magdaly. Tam přicházející ženy chtějí balzamovat Ježíšovo tělo, ale Marie z Magdaly se chce nad jeho hrobem jen vyplakat.
         V každém případě k velikonočnímu vyprávění patří odvalený kámen a prázdný hrob. Po utrpení Velkého pátku a tichu a klidu Bílé soboty náhle nastává velké překvapení. Ženy a učedníci přicházejí k hrobu a nacházejí odvalený kámen a hrob prázdný. K hrobu přichází nejprve Marie z Magdaly. Situaci si vykládá tak, že Ježíš byl z hrobu někým odnesen neznámo kam. Běží proto k učedníkům - k Petrovi a Janovi. I učedníci se dávají v běh. Dokonce se předbíhají, kdo bude u hrobu první. Oba běží, jak to jen rychle jde. Jan předbíhá Petra, takže je u hrobu první. Ale vzápětí Petr první vstupuje do skalního hrobu. Už zde ve velikonočním příběhu se projevuje rivalita mezi učedníky. Kdo bude významnějším svědkem Kristovým? Petr měl mezi apoštoly zvláštní výsadní postavení, ale mladší Jan ho v této události předchází.
         Jan Petra nepředchází jenom kvůli věku, lepší fyzické kondici, že doběhl ke skalní hrobce první. On ho především předchází svým postojem víry. Je to víra Ježíšem milovaného učedníka (J 13,23). Je to víra spojená s hlubokou láskou. Jeho láska k Ježíšovi je tím poutem překonávajícím smrt.
         Petr se podíval do hrobu a byl udiven (L 24,12). Ale víru ve Vzkříšeného ještě neměl. Později, až když se Petr setkává se vzkříšeným Ježíšem v jeruzalémském večeřadle a na břehu Genezaretského jezera v Galileji, teprve pak uvěřil, že Ježíš žije. Ale tenkrát neuvěřil na základě toho, co viděl. Vlastně neviděl nic, jen prázdný hrob a na zemi látky. Ale totéž viděl i učedník Jan. A přesto uvěřil na základě těchto znamení, že je Pán živý. Tento učedník je příkladem skutečné velikonoční víry. Víry spojené s láskou k Ježíšovi a s láskou k druhým lidem. Bez lásky k Ježíšovi je vzkříšení abstraktní nepochopitelná událost nebo vnější senzace a nerozluštitelná záhada. Láska k Ježíšovi dává poznat smysl tajemství jeho utrpení a jeho povstání ze smrti k novému životu. Ať můžeme také my mít toto janovské vidění, oči lásky, které dokáží nahlédnout do velikonočního tajemství prázdného hrobu. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 14.05.2009 10:48 zobrazeno: 3368x