Solunští apoštolové odkazují k počátkům víry

Kázání na svátek Cyrila a Metoděje – červenec 2012

Sestry a bratři,

         slavíme dnes svátek Cyrila a Metoděje – apoštolů Ježíše Krista. Tyto osobnosti z dávné doby nás odkazují k samotným počátkům křesťanské víry. A to trojím způsobem. Tím prvním je skutečnost, že svým původem jsou spojeni se starobylým křesťanským centrem Tesalonikou neboli Soluní. Říká se jim „Solunští bratři.“ Za druhé nás odkazují k počátku překladu Bible do slovanského jazyka. Za třetí jsou spojeni s rozvíjením křesťanské víry v naší zemi, jejímž znamením je kříž.

         Většinou si v církevním kalendáři připomínáme jednotlivé postavy jako svědky víry. Ale dnešním svátkem současně připomínáme dva. Byli to sourozenci. Jednalo se o bratry, ale přitom byli značně rozdílní, tak jak někdy jsou sourozenci zcela odlišní. Konstantin – Cyril byl učenec a Metoděj spíše politik, diplomat, organizátor. Konstantin neměl příliš dobré zdraví, Metoděj byl odolný, vitální. Spojovala je však víra a touha sloužit Bohu společně. Kéž by i nás v naší rozdílnosti a odlišnosti spojovala v rodině církve víra a také touha společně sloužit Bohu. Oni byli misionáři, kteří se vzájemně dobře doplňovali. Měli hlubokou víru a projevovali se „zbožností, spravedlností a bezúhonností“ (1 Te 2,10). Žili východní spiritualitou. Jejich jména mají řecký původ Kyrillos a Methodios. Jsou to jména, která přijali jako mniši.

         Cyril a Metoděj přišli ze Soluně neboli Tesaloniky. Jedná se o velmi starobylé centrum křesťanství v Řecku, tedy Evropě. Zde působil přímo apoštol Pavel. Sem napsal také svůj 1. list do Tesaloniky, který pochází z doby kolem roku 50 po Kristu a patří k nejstarším částem Nového zákona. Působení Cyrila a Metoděje, jejich příchod na Moravu, znamená přemostění od počátku křesťanství představovaného Tesalonikou až do doby 9. století, kdy se začíná šířit křesťanská víra ve zdejších krajinách. Toto duchovní přemostění vede až k nám.

         Misie Cyrila a Metoděje byla spojena s úsilím o překlad Písma svatého do slovanského jazyka. Nám se dnes zdá fakt, že máme text Bible ve svém srozumitelném jazyce samozřejmostí. Dokonce máme výběr různých překladů z poslední doby. Ale samozřejmost to není a někde to má svůj počátek. Právě u Cyrila a Metoděje. Nejprve byly překládány vybrané části z Písma při čtení v liturgii. Začali překladem Janova evangelia, konkrétně Prologu. Přeložili evangelia, Skutky, epištoly a Žalmy. Jejich cílem bylo přeložit celou Bibli. Celá slovanská Bible byla dosvědčena na Kyjevské Rusi. Cyril měl mimořádné jazykové schopnosti. Překlad se vyznačoval jazykovou a uměleckou hodnotou a byl velmi melodický a libozvučný. To proto, že byl určen pro liturgii. Bible se slavnostně zpívala a vyhlašovala v bohoslužbě.

         Nejen, že podání Božího slova bylo srozumitelné, ale i krásné, vznešené, slavnostní. V tom je aktuálnost soluňských bratří, aby Boží slovo bylo srozumitelné, ale též milé, vlídné, příjemné a pokojné. Ano, evangelium se může předávat i jako něco nepříjemného, zatěžujícího, dokonce i jako něco, co je spojeno s tlakem, bezohledným prosazováním a násilím. Bohužel v dějinách evangelium bylo také předáváno ve spojení s násilím duševním i fyzickým. A to s násilím politickým, s násilím náboženským a násilím kulturním. Misie Cyrila a Metoděje je pravým opakem podle prvokřesťanských zásad, jak jsou vyjádřeny i v 1. listě Tesalonickým. Pavel hovoří o laskavém otcovském přístupu (2,11-12) a o příkladu zbožnosti, spravedlnosti a bezúhonnosti těch, kteří předávají evangelium (2,10).

         Křesťanská víra nebyla v případě Cyrila a Metoděje spojena s cizí a násilně prosazovanou kulturou, ale naopak s kulturou vlastní, s kulturou národní. Celé jejich úsilí bylo spojeno právě s povznesením národa a jeho kultury a vzdělanosti.

         A to třetí, k čemu se váže příchod a působení Cyrila a Metoděje je křesťanství, křesťanská víra. Znamením křesťanské víry je právě kříž. Proto je velmi případné požehnání kříže právě v tento den, tento svátek soluňských  apoštolů. Na velmi starém zobrazení z 11. století je Cyril znázorněn, jak drží v ruce kříž. Stejně tak je kříž na známém obraze věrozvěstů od Jana Köhlera. První písmeno nejstarší slovanské abecedy, kterou Cyril vytvořil, byl právě kříž. Z doby působení soluňských apoštolů se dochovaly různé kovové křížky, jak byly objeveny například v Mikulčicích. Byly vztyčovány i kamenné cyrilometodějské kříže. Znamení kříže je tedy významně spojeno i s působením Cyrila a Metoděje. Kříž je znamením víry, lásky a naděje. Věříme, jako Cyril a Metoděj, že na kříži zemřel náš Vykupitel. Kříž je znamením lásky. V Kristově kříži je zjevena odpouštějící Boží láska vůči nám hříšným, nedokonalým a selhávajícím lidem. Kříž je znamením naděje. Ne smrt triumfuje, ale kříž zaslibuje vzkříšení a věčný život vítězného Krista a tím i naději pro nás. Nejde o vnější znamení, o magický předmět, ale o vnitřní hodnoty - víru, lásku a naději.

         Těmito hodnotami žili Cyril a Metoděj a dokázali je ve své době i navzdory nepříznivým tlakům šířit a předávat. Kéž to dokážeme i my. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 11.07.2012 11:19 zobrazeno: 3193x