Radikální pacifistické smýšlení Petra Chelčického

Článek do ČZ

Petr Chelčický pocházel z jihočeského prostředí a měl blízko nejen vzdáleností, ale i vnitřně k táborům. Přesto se i od nich odlišoval. Především se od nich výrazně distancoval v otázce násilí užívaného k prosazení reformačních požadavků. Pražští teologové chápali válku a užití tělesného meče jako nutné zlo ve smyslu nejzazší meze obrany, pak táboři, opírající se o sílu polního vojska, vedli válku nejen obrannou, ale i útočnou. Petr Chelčický odmítá válčení pro Kristův zákon zcela. Vychází při tom z Ježíšova kázání na hoře v Matoušově evangeliu o lásce k nepřátelům a nastavení tváře v setkání s útočníkem.

U Petra Chelčického se setkáváme s důsledným a ryzím křesťanstvím, opírajícím se o Bibli, nikoli však o Starý zákon, ale výlučně o Nový zákon, o slova a způsob jednání Ježíše Krista. Do intelektuálních a předně existenciálních rozhovorů mezi táborskými a pražskými bohoslovci, zda je oprávněný boj vedený pro Boží zákon, vstoupil Chelčický originálním a radikálním způsobem. Reagoval tak přímo na zkušenosti ze zpustošující války vzdálené od prvotních křesťanských ideálů. Kritizoval husitské bojovníky, kdy zajištění velkého vojska bylo na úkor lidu a země.

Chelčický ve svých spisech odmítá válečné prakticky za účelem obhájení nebo prosazení náboženských a duchovních hodnot. Pro křesťany je Novým zákonem – apoštolem Pavlem stanoveno vedení výlučně duchovního zápasu. Jestliže Jan Hus tento duchovní zápas vztahuje jen na duchovenský stav, pak Chelčický na všechny křesťany. Podle středověkého modelu křesťanské společnosti Bůh stanovil moc, donucovací moc vrchnosti, tzv. legitimní násilí. V učení Chelčického je jakákoliv donucovací moc světského a pohanského rázu, a tak je zcela v rozporu s Kristovým řádem, který je zcela jiným ve smyslu služby druhým a nikoli panování nad nimi a uplatňování autority a moci ve formě útlaku. Chelčický tak podrobuje kritice učení o trojím lidu, členěném na ty, kteří se modlí, na ty, kteří panují a užívají meč, a na ty, kteří pracují. Spatřuje v tom příčinu nerovnosti, která je v rozporu s Kristovým řádem. Z křesťanské církve mají být proto jakákoliv polická moc a formy násilí vyloučeny, neboť v ní má být uplatňován výlučně Ježíšův zákon lásky zahrnující všechny včetně nepřátel.

Otázkou je, jakým způsobem Chelčického radikální pacifismus lze aplikovat v životě společnosti a jednotlivce, zda je to vůbec možné. Omezím se v této závěrečné aktualizační části jen na několik tezí. Především je potřebné vidět Chelčického radikalismus v kontextu konkrétní dějinné situace – období válek v naší zemi. Tehdy probíhající diskuse o spravedlivé a nespravedlivé válce zůstala otevřena a zůstává dodnes. Nové dějinné situace vyvolávají nové otázky. Vztah křesťanů a církve k politické moci byl promýšlen v učení dalších reformátorů, například Martinem Lutherem v jeho učení o dvou říších - Boží říší a světské říši. Luther se shoduje s Chelčickým v tom, že mezi Božím královstvím a světskou říší je naprostý protiklad, ale Luther se liší od Chelčického tím, že podle něho křesťan není ze světské sféry vyvázán. Petr Chelčický svým odmítáním násilí k prosazení dobra inspiroval Lva Nikolajeviče Tolstého, a na této linii pasivního odporu se nacházejí indický vůdce Mahátma Gándhí i černošský pastor Martin Luther King. Jejich životní příběhy a přístupy dokládají možnosti a vnitřní sílu uplatňování zásady neužívat násilí. Radikální pacifismus jako odmítnutí zbraně a vojenské služby je otázkou osobního svědomí každého jednotlivce. Naproti tomu církve jako celek jsou zapojeny v armádě působením vojenských kaplanů. Je tím vyjádřena podpora církví státu a jeho hodnotám svobody a demokracie, které je nutné chránit. Z diskuse současných teologů o tématu náboženství a násilí vyplývá, že v samotném jádru křesťanského poselství není obsaženo násilí. To je zřetelné na osobnosti Ježíše i na postavách prvních apoštolů. Současně ve složitostech situací našeho světa neexistuje absolutní pacifismus. To však nic neubírá na významu Petra Chelčického, odkazujícího nás na trvalou a nadčasovou hodnotu pokoje a míru i v naší době.

Z projevu na Dnech Petra Chelčického v Chelčicích

Tomáš Butta
 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 05.10.2016 01:53 zobrazeno: 2020x