Ž 22,8-9.17-20 Modlitba během Kristovy křížové cesty

Velikonoční promluva 2021

Sestry a bratři, milí přátelé!

Žalm 22. podle starobylé tradice náleží ke Květné neděli, ale také bývá čten na Velký pátek. Na jeho začátku zaznívá známé Ježíšovo zvolání na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“ (Ž 22,1; Mt 27,46).

V tomto žalmu se však vyskytují další citáty a narážky, které známe z pašijových událostí. Na tři z nich bych se chtěl v rozjímání nad tímto žalmem zaměřit – na výsměch, na nelidské násilí vůči bezbrannému člověku a na zbavení Ježíše jeho šatu.

V žalmu slyšíme: „Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích“ (Ž 22,8). Určitě není nic špatného na tom, když se lidé baví, smějí a dokážou být vtipní. Jistě i smích nám pomáhá se vyrovnat s těžkými a stresujícími situacemi. Ježíšova víra nebyla zachmuřená a smutná. Ježíš se usmíval a dokázal se radovat, například na svatbě. Přesto jeho poslání bylo prostoupeno úctou a závažností. Jeho evangelium nebylo povrchním pobavením, ale hlubokou radostí, když člověk dokáže otevřít své srdce Bohu i druhým lidem. Špatné je, když nic už nemá závažnost, vše se zlehčuje, všemu a všem se člověk ve své pošetilosti vysmívá. Zábava na úkor druhého, který trpí, není žádnou zábavou, ale jen krutým povyražením. A to je případ pašijového smíchu a vysmívání se Ježíšovi (L 22,63), a tím i Bohu (Ga 6,7).

Druhý pašijový motiv v tomto žalmu je vyjádřen slovy: „Zlovolná tlupa mě obkličuje“ (Ž 22,17). Pro nelidské kruté jednání s Ježíšem se přiléhavě hodí obrazy šelem ze žalmu – psů a lvů. Zvířecí metafory v žalmu vystihují ztrátu lidskosti, k níž dochází v určitých chvílích, kdy lidé dají průchod skrytým temným vášním. Ježíš, který hlásal evangelium lásky, tuto krutost zakusil v plné míře. Sápání se na Ježíšovy ruce a nohy bývá v některých výkladech chápáno jako předobraz ukřižování (Ž 22,17 podle Bible kralické, srov. J 19,18).

Třetím místem tohoto žalmu, které se zřetelně vztahuje k pašijovým událostem, je odebrání roucha a losování o ně. „Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv“ (Ž 22,19, srov. Mt 27,5; J 19,24). Šaty člověka vyjadřují viditelně jeho povahu, stav i postavení ve společnosti. Podle ošacení bylo možné ve starověku rozpoznat vládce, vojáky, kněze, proroky a další. Ježíš nenosil zvláštní šat kněží ani kožený oděv proroků, ale běžný oděv. V tomto prostém neokázalém šatu spočívala jeho lidská důstojnost, skromnost a pokora. Ale tohoto svého šatu byl zbaven těmi, kteří se soustřeďují na to vnější a zapomínají na to vnitřní, co je skutečně důležité.

Žalm 22. je modlitbou Ježíše, který procházel křížovou cestou. Tato cesta byla plná posměchu, násilností a zbavení lidské důstojnosti. Ježíš toto vše nesl a prošel tím, abychom se my mohli více přiblížit Bohu, ale také abychom se více stávali lidmi.

Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 09.03.2021 08:02 zobrazeno: 285x