K teologickému pojetí eucharistie Mistra Jany Rokycany

V linii představitelů české reformace

Mistr Jan Rokycana (zemř. 22. února 1471) – kazatel, teolog a přední vůdčí reprezentant české církve podobojí – navazuje na linii předcházejících reformních kazatelů a teologů v Čechách, kteří však velmi obtížně prosazovali své reformní názory a kroky, ať již tomu bylo v případě zavádění kázání v lidovém jazyce, častého přijímání či vysluhování eucharistie podobojí laikům nebo když otevřeně vyslovovali kritiku stavu církve a společnosti a stavěli je do světla Písma svatého a Božího slova. Týnský kazatel ve svém kázání vyslovil dokonce i přímou výtku na adresu Pražanů pro jejich odmítání těchto reformních kazatelů: „Vizte, Pražané, vyvrhli jste mistra Milíče, opět Konráda, Matěje Pařížského v nenávisti jste měli, mistra Husi na smrt vydali, Jakuba, Matěje Chudého za blázny jste měli.“

Jan Rokycana ve svém teologickém myšlení vychází z děl představitelů české reformace – Mistra Matěje z Janova a Mistra Jana Husa, avšak jeho duchovním otcem se stal zejména Mistr Jakoubek ze Stříbra. Tyto osobnosti jsou spojeny s duchovní a myšlenkovou krystalizací základních husitských teologických principů a reformačních zásad. V případě odkazu a učení Mistra Jana Husa je však důležitý i další myšlenkový pramen, kterým je dílo anglického reformátora Johna Viklefa. To se však ukázalo zřejmou komplikací při obhajobě kalicha a dalších reformačních důrazů Janem Rokycanou a dalšími teology z Čech na Basilejském koncilu, neboť Viklefovo učení bylo církví odsouzeno jako heretické a nebylo radno se na ně příliš odvolávat.

Boží zákon, církev a eucharistie vysluhovaná podobojí

Stěžejními spisy jeho předchůdců pro Jana Rokycanu byly Pravidla Starého a Nového zákona od pařížského Mistra Matěje z Janova, Husovy spisy o církvi a o víře a Jakoubkovy traktáty o svátosti eucharistie podobojí. Když si Rokycana připravoval svoji řeč pro Basilejský koncil, tak vycházel v úvodní části z těchto pramenů. V jeho řeči se vyskytovaly základní principy husitské teologie – autorita Božího zákona, pojetí církve a přijímání podobojí – na kterých se shodovaly husitské strany – pražané, táboři i sirotci. Tyto husitské teologické principy jsou zřejmé jak v Rokycanových polemických spisech a traktátech, tak i v jeho kázáních zaměřených do řad týnských posluchačů. V jednom ze svých kázání v Postile podává shrnutí těchto normativních důrazů: „zákon boží, skutkové Ježíše Krista a apoštolské prvnie cierkve“ a „svatá velebná pravda přijímanie krve Pána Ježíše z kalicha.“ V dlouho trvající a vzájemně vyostřené polemice mezi Janem Rokycanou a Janem z Dubrovníka se ukázalo, jak se zásadním způsobem odlišuje husitské pojetí nejvyšší autority Božího zákona a Písma svatého od pojetí katolické církve, která klade důraz na autoritu učitelského úřadu. Podle Rokycany je neomylný Boží zákon a církev se může mýlit, naproti tomu podle Jana z Dubrovníka se církev mýlit nemůže, neboť skrze její učitelský úřad jedná Duch svatý.

Rokycanův zápas o Kristův kalich

Základní teologická výpověď, kterou přijel hájit na koncil do Basileje Mistr Jan Rokycana, zněla tak, že přijímání podobojí způsobami chleba a vína je velmi užitečné a prospěšné ke spáse a nezbytné (necessarium) pro všechen věřící lid a bylo přikázáno Spasitelem. Podle Rokycany je Kristus přítomen pod jednou způsobou, ale ten, kdo přijímá podobojí, získává více milosti a plynou z toho zvláštní duchovní užitky. Rokycana argumentuje z biblických spisů a také autoritami z tradice, kterých se dovolával při formulování zdůvodnění již Jakoubek ze Stříbra. Biblické důkazy čerpá Rokycana z novozákonních evangelních spisů Mt 26,27-28 a paralel, z 6. kapitoly Janova evangelia a ze zprávy apoštola Pavla o ustanovení večeře Páně (1 K 11,23-26.28). Zvláštní zřetel je v jeho argumentaci pro svátostné přijímání věnován biblickému textu z Janova evangelia: „Ježíš jim řekl: Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život“ (J 6,53). Rokycanův oponent Jan z Dubrovníka hájil oprávněnost přijímání pod jednou, o němž rozhodla církev. Tvrdil, že Ježíšův výrok ze 6. kapitoly Janova evangelia je nutné chápat ve smyslu duchovního přijímání a nikoli svátostného. Rokycana v replice upozornil na exegetickou nedůslednost Jana z Dubrovníka při výkladu 6. kapitoly Janova evangelia, když vykládá přijetí Ježíšova těla a krve duchovně, ale naproti tomu přijímání chleba duchovně i svátostně. Vzájemný intelektuální souboj dvou skvělých řečníků a schopných diskutérů, jakými byl Jan Rokycana a jeho protivník z katolické strany Jan z Dubrovníka, nebral konce a oba chtěli přesvědčit o svém oprávněném pohledu na způsob přijímání svátosti eucharistie.   

K tématu večeře Páně a jejímu významu se Jan Rokycana vracel častěji v různých polemikách v souvislosti s kompaktáty, ale i při výkladu Písma svatého jako kazatel na kazatelně. V kázání však vybízel posluchače, aby nechtěli rozumově vysvětlovat tajemství svátosti eucharistie, ale aby věřili Ježíšovým slovům, která řekl při poslední večeři, když tuto svátost ustanovil. Ve spise proti Jednotě bratrské z roku 1468 Rokycana zastával pravou přítomnost Krista ve svátosti, kterému má být prokazována úcta klaněním. Jedním z biblických zdůvodnění je i list Židům o klanění andělů Kristu (Žd 1,6). V traktátu o krvi Páně, ve kterém vedl polemiku s katolíky Hilariem Litoměřickým a Křižanovským, rozlišuje Rokycana podle Jakoubka věci podstatné a případné. Církev nemůže měnit to, co je z učení Kristova a apoštolského podstatné. Svátost chleba a kalicha vysluhovaná podobojí způsobou je tím podstatným. Nezbytnost (necessarium) přijímání podobojí jako charakteristická utrakvistická nauka, kterou zastával Jakoubek ze Stříbra, Jan Rokycana a další husitští bohoslovci, byla autoritou římskokatolické církve a jejího učitelského úřadu odmítnuta Tridentským koncilem na 21. zasedání v roce 1562.

O učení Mistra Jana Rokycany se z různých hodnotících přístupů podrobněji dovídáme z prací Františka Šimka, Josefa Kubalíka, Amedeo Molnára, Aloise Krchňáka a Dušana Coufala, který je autorem nejnovějšího obsažného pojednání o Basilejském koncilu s názvem Turnaj víry. Polemika o kalich na Basilejském koncilu 1431-1433 (Filosofia 2020).

Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 09.03.2021 07:45 zobrazeno: 513x