J 6,68 Pane, ty máš slova věčného života

Kázání při rozloučení se sestrou farářkou Svatomírou Mendelovou - 19. 10. 2012 Husův sbor v Praze - Vinohradech

Vážená zarmoucená rodino, vážení přítomní, sestry a bratři,

       přišli jsme se dnes do Husova sboru v Praze – Vinohradech rozloučit s Vaší drahou maminkou, příbuznou, blízkým člověkem – s naší sestrou Svatomírou Mendelovou. Připomínáme si nyní její životni cestu a její službu v Církvi československé husitské. Narodila se 18. března roku 1927 v Českých Budějovicích. Její tatínek zahynul v koncentračním táboře a její maminka se znovu provdala za Miloše Našince, faráře a pozdějšího tajemníka diecézní rady v Praze. Sestra Mendelová studovala na tehdejší Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě a svátost kněžského svěcení přijala 11. června roku 1950 od biskupa dr. Miroslava Nováka v Chrámu svatého Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí. Nastoupila do duchovenské služby 15. června téhož roku. Působila nejprve v náboženské obci Hořelice - Rudná u Prahy a později jako farářka v náboženských obcích Netvořice, Praha-Libeň a od roku 1970 v Praze na Starém Městě. Vykonávala také funkci předsedkyně okrsku. Do důchodu odešla v srpnu v roce 1989. Její  manžel Štefan Mendel, který zemřel v roce 2003, byl také farářem naší církve. Svou mateřskou lásku věnovala svému synovi Milošovi a svým blízkým z rodiny. Žila zde v Praze - Vinohradech a přicházela do shromáždění zdejší náboženské obce. Její pozemský život byl uzavřen 10. října tohoto roku. Děkuji vám všem, kteří jste jí v její nemoci byli oporou.

         V této smutné chvíli k nám zaznívají verše z Písma svatého z Janova evangelia. Je to výpověď apoštola Petra. Obsahuje otázku a současně jeho vyznání víry. „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“

         „Ke komu bychom šli?“ „Za kým jít?“ To je naše lidská otázka, když se dostáváme do obtížné životní situace. Je dobré mít někoho, za kým můžeme přijít ve své tíživé situaci. Za někým, kdo nás vyslechne, kdo nás povzbudí, kdo pro nás má slovo, které neodsoudí a neraní, ale posílí.

         Lidské slovo však není dostatečné tam, kde se jedná o otázky posledních věcí. Ke komu bychom šli, když s bolestným smutkem se loučíme s člověkem, který zde s námi žil a tvořil součást našeho života, našich vztahů? V takové chvíli můžeme přijít k tomu, který má slovo věčného života, a obrátit se na něho. Apoštol Petr poznal Ježíše jako nositele slova věčného života. Toto Kristovo slovo v každé době ukazuje cestu ke smysluplnému lidskému životu. Dává nám poznávat hodnoty, které nepominou a obstojí.

         Naše sestra farářka konala službu bližním právě tímto Kristovým slovem. Přinášela během své životní cesty evangelium mnohým sestrám a bratřím v církvi, v náboženských obcích, kde působila, i dalším lidem. Kristovo slovo je Duch a život, jak on sám říká. „Slova, která jsem k vám mluvil jsou Duch a život“ (J 6, 63).

         Ježíš má slovo věčného života pro Petra, pro své apoštoly, pro své služebníky v každé době. Je to současně slovo milosti. Na jiném místě v Písmu svatém jsme ujišťování, že Bůh bude mít se svými služebníky soucit, až uvidí, že jim ubývají síly (Dt 32,36). Toto slovo nás povzbuzuje i dnes. Za pomíjivým a konečným lidským životem v tomto světě se otevírá prostor Boží věčnosti. Smíme doufat a věřit, že Ježíš má slovo nového života ve své nepomíjející lásce i pro naši sestru. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 30.10.2012 04:04 zobrazeno: 3005x