Pozdrav a pozvání k návštěvě sboru

„Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu!“ Žalm 122,1

        Milé děti, mladí zvídaví návštěvníci, čtenáři časopisu Cesta, srdečně vás zdravím a chci vás pozvat na malou prohlídku kostela, kterému v naší Církvi československé husitské říkáme „sbor“. 

         Ve světě i v naší zemi existuje nespočet kostelů. Některé stavby chrámů, kostelů a kaplí jsou velmi starobylé a jiné pocházejí z novější doby. Některé mají velmi bohatou výzdobu a jsou uvnitř plné obrazů, soch a světel. A jiné jsou zase velmi jednoduché a prosté. Některé mají jednu velkou věž či více věží a jsou z dálky z různých stran vidět. Jiné vypadají spíše jako nenápadné běžné domy, takže je můžeme snadno přehlédnout. Křesťanské kostely se poznají podle toho, že je na nich viditelně zobrazen kříž nebo kalich. Kostely ať již vypadají jakkoliv, mají jedno společné. Jsou místem setkávání lidí, kteří věří v Boha a jeho Syna Ježíše Krista. V prostotu kostela či ve sboru se setkávají věřící lidé. Přicházejí tam zpravidla v neděli na bohoslužby, o vánočních a velikonočních svátcích nebo při dalších příležitostech. Ale kostel je otevřen i všem ostatním lidem. Je tomu tak například při akci „Noc kostelů“, kdy vstupují mnozí lidé ze zájmu a se zvědavostí do míst, kam běžně nechodí nebo se tam pro zamčené dveře nedostanou. Mnoho různých kostelů patří různým církvím. Kostel, do kterého jste vstoupili nebo jste zváni k návštěvě, patří Církvi československé husitské.  

         Naše sbory až na výjimky jsou většinou jednoduché a prosté. Středem celého prostoru je stůl Páně. Je tomu tak proto, že Ježíš se svými učedníky slavil hostinu u stolu. Církev se po staletí i dnes setkává kolem Ježíšova stolu. Nad stolem nebo na jiném viditelném místě se nachází kříž. Toto znamení je spojené s koncem Ježíšova životního příběhu, s jeho utrpením a smrtí. Tím však jeho příběh neskončil. Na stole bývá položena velká kniha. Touto knihou je Bible, ze které se čtou příběhy z dávných dob o izraelském národě a zvláště dochované vyprávění o Ježíšovi a o první církvi. V kostele bývá vyvýšený dřevěný pultík, který se nazývá kazatelna. Bratr farář nebo sestra farářka z tohoto místa promlouvá ke shromážděným lidem. Kázání není jen kárání, napomínání, ale kazatel vykládá z Bible, co všechno pro nás Bůh učinil a činí. Jaká je dobrá cesta, na kterou nás Ježíš zve a po níž nás chce vést. Na zdech bývají nápisy, které jsou citáty a výroky z Bible, aby to důležité měli věřící lidé před očima a pamatovali si to. Ke slavnosti na památku Ježíše a k jeho cti se přinese na stůl chléb a postaví se tam kalich. Když je pozlacený, tak se leskne. Jindy je skleněný, dřevěný i hliněný. Důležité je, že Ježíš při své poslední večeři s učedníky ustanovil lámat a rozdělovat chléb na znamení své lásky a přijímat společně z kalicha. Proto věřící přijímají při bohoslužbě chléb a víno z kalicha a spojují se tak s Ježíšem a mezi sebou navzájem jako bratři a sestry. Lidé přinášejí do kostela květiny a zdobí jimi stůl Páně. O květinách se mluví jako o úsměvu země. Když na loukách nebo v zahradě kvetou květiny, země jako by se usmívala. Květiny ve váze na stole v kostele vyjadřují slavnostní a sváteční atmosféru. Když se v kostele nekoná bohoslužba, bývá v prostoru ticho a klid. Člověk potřebuje být alespoň chvíli ponořen do ticha a prožívat klid. Ticho je potřebné pro přemýšlení a modlitbu. Ale při nedělní a sváteční slavnosti - a někdy i ve všední den - v kostele ticho není. Znějí tam tóny, které se nesou celým prostorem. Když se podíváme nahoru do zadní části sboru, tak tam můžeme spatřit rozměrný hudební nástroj - varhany. Znějí slavnostně, jestliže je hudebně nadaný a schopný člověk dokáže rozeznít. Varhany také doprovázejí písně, které se zpívají společně i sólově. Ve sboru bývají umístěny na stěnách obrazy. Buď nám přibližují Ježíše a jeho život nebo také postavy z naší historie. Často najdeme v našich sborech obraz či sochu Mistra Jana Husa. Po tomto věřícím kazateli a učiteli má naše církev název „husitská“. Vzadu u dveří se nachází pokladnička, do níž se dávají dobrovolné dary. Pokladnička připomíná, že kostel byl postaven a je udržován především z darů a sbírek. Na nástěnce u vchodu nebo na zdi sboru venku bývá napsáno, jaká různá setkání se v kostele konají a co všechno se pořádá pro dospělé i pro děti. Věřící lidé do chrámu chodili vždy rádi, jak to dokládá písnička z dávných dob. Zpívali ji Izraelité, kteří putovali z dalekých míst do nádherného chrámu v Jeruzalémě. Ten dal vybudovat moudrý král Šalomoun. „Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu!“

         Pokusil jsem se vám krátce ukázat a představit, jak vypadají naše kostely a co v nich můžete vidět. V případě, že se budete chtít dovědět více, tak se můžete obrátit na bratra faráře nebo sestru farářku. Poví vám mnoho zajímavého o kostele, o Bibli, o Ježíšovi. Také v tomto časopise Cesta se můžete dovídat něco nového a pak si ověřit znalosti a schopnosti v kvízech, hádankách a soutěžích. Vždycky, když máme vstoupit do neznámého prostředí, tak pociťujeme obavu a ostych. Je to přirozené. Nemějte tyto obavy. Dveře jsou otevřené. Překročte práh a vstupte do našeho sboru dnes i kdykoli jindy. Přeji vám moudrost od Boha, zdraví, dobré kamarády i radost z poznávání bohaté dávné historie a naší pestré současnosti.

                                                                          Tomáš Butta

                                                        patriarcha Církve československé husitské

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 04.05.2012 11:52 zobrazeno: 3211x