Studium teologie jako celoživotní úkol - z odkazu prof. M. Salajky

Na 6. září letošního roku připadá 90. výročí narození duchovního, teologa, učitele a ekumenického pracovníka prof. ThDr. Milana Salajky.

Prof. Salajka působil jako vysokoškolský pedagog před rokem 1990 přes dvě desetiletí na tehdejší Husově čs. bohoslovecké fakultě mimo prostředí univerzity a po roce 1990 na Husitské teologické fakultě v rámci Karlovy univerzity a v posledním období svého života do roku 2012 se věnoval výuce studentů na Husově institutu teologických studií. Jeho oborem byla „praktická teologie“, zaměřující se na kazatelství, liturgii, spiritualitu, pastorační práci, vyučování, řády církve a další oblasti náležející k poslání a životu církve, které jsou spjaté s duchovenským povoláním a s kvalifikovanou přípravou na ně. Tato specifická teologická disciplína, zaměřená k církevní praxi, předpokládá již u studentů a bohoslovců předcházející osvojení si základních znalostí biblických věd, církevní historie i systematické teologie i dalších oborů spojených se studiem teologie.

Přednášky prof. Salajky, jak jsme je mohli navštěvovat v rámci studia na tehdejší Husově čs. bohoslovecké fakultě v Praze, byly zařazovány zpravidla až do vyšších ročníků. Bylo to jednak z důvodu klasického rozvržení teologického studia, kdy obory praktické teologie tvoří završení celého studia budoucích duchovních, ale současně jeho přednáškám museli studenti obrazně řečeno „dorůst“, aby jim byli schopni s užitkem naslouchat. Obsah jeho projevu z pečlivě připraveného textu byl značně náročný a byl podávaný vytříbenou jazykovou formou. Odborné poznatky a precizní formulace prokládal osobitými barvitými a neobvyklými jazykovými výrazy. Prof. Salajka se zabýval literaturou a češtinou na filozofické fakultě v Brně, než se rozhodl z vnitřní motivace přejít na studium teologie v Praze a stát se duchovním. Odbornou formu svých přednášek doplňoval živými spontánními exkurzy se zkušenostmi ze své duchovenské praxe a ze života církve, ekumeny i tehdejší společnosti. Jako pedagog měl „vysokou laťku“, kladl na studenty i duchovní velké nároky, byl značně kritický a v setkávání s realitou projevoval ironický nadhled. Četné Salajkovy publikace, skripta, studie a články dokládají jeho cílevědomou, usilovnou a vytrvalou odbornou práci i široký ekumenický rozhled, jeho osobní víru a vztah k církvi. Mnohé jeho dílo, včetně liturgické tvorby, slouží naší církvi dodnes a jeho odkaz, vložený do jeho spisů, poskytuje myšlenkovou inspiraci nejen pro jeho žáky, ale i pro další generace bohoslovců a duchovních.

Prof. Salajka pro studenty a bohoslovce, připravující se na budoucí duchovenské povolání v rámci univerzity, vytvořil i stručný úvod do studia, nazvaný „O prvním a trvalém studiu teologie“. Popisuje v něm a komentuje jednotlivé fáze studia – od přijetí na vysokou školu, přes naslouchání přednáškám, čtení studijní literatury, psaní referátů a písemných prací, skládání zkoušek až po skončení studia a nastoupení do duchovenské praxe. Některé z jeho myšlenek, zkušeností a názorů si z tohoto „úvodu“ přibližme.

Prof. Salajka poukazuje na skutečnost, že univerzitní studenti jsou nazýváni tradičně „posluchači“. Pro studující je proto zvlášť důležité osvojit si schopnost či umění naslouchat přednáškám a výkladům svých učitelů. „Podmínkou je, aby nepodléhali nadměrnému spoléhání na svoji paměť a aby srdnatě čelili nesoustředěnosti a únavě.“ Studenti se mají s velkou trpělivostí věnovat čtení učebnic a další odborné literatury a mají tak čelit pokušení, které je vyjadřováno názorem: „Čtení je tak zdlouhavé a nezáživné, nedalo by se to všecko vyjádřit několika větami či hesly?“ Právě trpělivým a vytrvalým „čtením“ si má během let svého studia student zvyknout na to, že bude „celoživotně sledovat literaturu a zabývat se svým oborem jako nepřestávajícím posláním.“ Studium tedy spočívá v naslouchání, ve čtení, ale i v psaní. Prof. Salajka kladl důraz jak na obsah, tak i na formu studentských písemných prací. Nejen mluvený projev, ale i psané sdělení má svoji nepostradatelnou důležitost pro budoucího duchovního. „Nad psaným textem totiž ověřujeme míru své myšlenkové a formulační zralosti a potom i úroveň své sdělnosti.“ V čase studia na studenty doléhá stresující náročnost obtížných zkoušek. K jejich zvládání napomáhá studijní kázeň, kterou je nezbytné si osvojovat i přes svobodu studentského života. Významným rozměrem univerzitního života je povědomí vzájemnosti, vytváření meziosobních vztahů a společenství, které v případě studia bohosloví je nadto „spojeno s obecenstvím a životem v církvi“.

V závěru tohoto stručného pojednání o studiu teologie, které je naplněno podnětnými myšlenkami, radami a ověřenými zkušenostmi, upozorňuje prof. Salajka na podstatné, že totiž toto studium se neuzavírá ukončením školy a složením zkoušek, ale je celoživotním úkolem. „Kněžství, kazatelství, pastorace a učitelství se neobejdou bez trvalého myšlenkového prohlubování, hledání, zvídání, aktualizování a sycení.“ Jako to platí o každém oboru a zaměstnání, tak se to vztahuje i na duchovenské povolání, jehož jedním z nepostradatelných kvalifikačních předpokladů je právě studium teologie. O jeho hloubku a kvalitu usiloval a rozvíjel je svou rozsáhlou odbornou prací a moudrou pedagogickou činností na fakultě a v církvi i bratr prof. Milan Salajka.

Tomáš Butta

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 02.11.2018 01:52 zobrazeno: 1111x