Ranní zamyšlení ke dni J. A. Komenského

Ranní zamyšlení ke dni J. A. Komenského patriarcha 11/15/2006 - T. Butta

Jan Amos Komenský je připomínán v březnu a v listopadu. Narodil se 28. března 1592 a zemřel 15. listopadu 1670. Myslíme na něho nejen jako vzdělance jeho doby, klasika dějin pedagogiky, ale jako muže Ducha. Byl tím, kdo se nechal ve svém životě vést Božím Duchem. Komenský se vyznačoval hlubokou niternou vírou a zbožností, otvíral své srdce Bohu. Jak je to zřejmé z jeho mnohých písní. Je ráno, a tak připomenu jednu jeho ranní píseň, kterou máme v našem zpěvníku. Zpívá se v ní: „Nový den tu chvála Bohu, sprav, Pane, co já nemohu, ať mi dnes tvé světlo svítí a srdce tvou milost cítí (Zpěvník CČSH č. 3, 1. sloka).

Když se řekne jméno Komenský, tak se nám vybaví slovo „všenáprava“. Náprava člověka, cesta ze zmatku a hříchu, uvedení věcí do pravého stavu a řádu – to zaměstnávalo Komenského po celý jeho život. Náprava (lat. emendatio) je i v názvu jeho díla, ve kterém promýšlí změnu poměrů ve světě k lepšímu. Obecná porada o nápravě věcí lidských byla adresována lidskému pokolení, zvláště vzdělancům, duchovním a mocným lidem Evropy. Přivádění člověka na pravou cestu se však má dít „v duchu mírnosti“. Toto Komenský zastával a uplatňoval. Jako člen Jednoty bratrské byl pokračovatelem Chelčického a uplatňovatel nenásilné metody. Vyjadřuje to již jeho heslo: „Omnia sponte fluant absit violentia rebus“ – Vše nechť volně plyne, ať není ve věcech přítomno násilí“. Komenského doba byla dobou násilí, krutostí, bojů a tvrdosti. I škola byla do jisté míry místem určitého násilí. Učitel na dobových obrazech se bezpečně poznal podle velké rákosky. Právě ranami holí měl být líný žák donucen k zájmu o učení. Komenský touto cestou nešel, nýbrž v duchu mírnosti. Až s Ježíšovou laskavostí přistupoval k dětem.

Komenský byl učitel. Na mnohých školách hledí jeho busta na současnou mládež. Komenský a škola - to k sobě patří. Komenský uplatňoval ve své době metody, kterými děti a žáky nadchl a získával pro tajemství poznání a vědění. Komenskému nešlo jen o metody – poutavost, názornost, praktičnost, ale o obsah – o Boží slovo, o evangelium, o Ježíše Krista. Vyučování Božímu slovu patřilo od počátku k poslání, které Ježíš dal církvi. I dnes platí úkol pro církev vyučovat a vychovávat.

Život Jana Amose Komenského byl velmi dramatický, pohnutý. Přišel o vlast, o nejbližší, shořela mu knihovna i část jeho díla. Mohl být poznamenán pesimismem doby. Mohl zůstat ztracen v bezvýchodném labyrintu světa nebo naopak jen v sobě samém, ve svém ráji srdce. On byl člověkem činorodým, „neumdlévajícím v konání dobra“, řečeno slovy apoštola Pavla. Jsou lidé, kteří udělají jednu věc dobrou, a pak už ztrácejí síly. Chvilku se nadchnou pro něco pozitivního a pak zase ochabnou. Projeví se tak lidské velikášství a spoléhání na sebe sama. Vytrvalost v dobrém může mít jen ten, kdo má hluboké kořeny, kdo je zasazen v Bohu. Skutečná a trvalá činorodost vychází v Božího Ducha, ze zbožnosti a moudrosti. To je patrné právě na Janu Amosi Komenském.

Nedávno jsem se dostal do skal v Českém ráji. Tam jsem si povšiml zajímavého úkazu. Uviděl jsem velký strom – mohutnou borovici na skále nad propastí. Rozrostlé větve se upínaly nahoru, ale tím, jak strom rostl do výše, hrozilo, že se zřítí dolů do propasti. Strom však měl mohutné kořeny a tyto kořeny doslova obepínaly skálu a pevně se jí držely. Strom rostl vzhůru a přitom nepadl dolů, protože měl kořeny. Člověk nemůže jen růst někam nahoru, ale potřebuje kořeny, které by se držely něčeho pevného. Myslím, že právě toto Komenský dostatečně zdůrazňuje.

Listopad 2006

Ivo Vacík publikováno: 21.02.2007 02:30 zobrazeno: 6113x