O významu a poselství vánočních svátků

11.12.2017

Článek do ČZ č. 52/2017

Vánoce nepatří k nejstarším svátkům liturgického roku. Těmi jsou Velikonoce. V prvních staletích křesťané totiž Vánoce neslavili. A také dnes někteří namítají, že se jedná v podstatě o svátek svým původem pohanský. Souvisí se slunovratem a kultem slunce. V římské říši se slavil svátek „Narození nepřemožitelného boha Slunce“. Císař Aurelián ve 3. století po Kristu tento svátek stanovil na 25. prosince. Ale křesťané se odmítali klanět slunci a uctívat ho jako božstvo. Lidé se nemají klanět slunci, ale tomu, který slunce i je stvořil (Gn 1,16). Skutečným zdrojem světla a života je Bůh sám, který se jedinečným způsobem dává poznat lidem v Ježíši Kristu. Před ním se mají lidé sklonit a jemu projevit svou úctu. Kristus je tím „nepřemožitelným Sluncem“, které ve tmě svítí a temnoty ho nemohou přemoci (J 1,4-5).

Ke stanovení data Vánoc přispěl evangelista Lukáš, který má zájem o detaily, časové i místní údaje. Zvěstování Marii se uskutečňuje, když její příbuzná Alžběta byla již v šestém měsíci těhotenství (L 1,26). Jednalo se o matku Jana Křtitele. Údaj o tom, že tato příbuzná Marie a matka Jana Křtitele je v šestém měsíci, sehrál důležitou roli ve stanovení data Vánoc. Bylo rozšířeno mínění, že Jan Křtitel se narodil 24. června. Křesťané již ve3. a4. století slavili svátek narození Jana Křtitele. Jan Křtitel byl o půl roku starší než Ježíš. Když se přičetlo šest měsíců, tak se dospělo k 25. prosinci. Tak byl stanoven svátek Ježíšova narození. Nejen tedy přeznačení pohanského svátku boha Slunce, ale i tento biblický výpočet sehrál důležitou roli při stanovení Vánoc jako svátků Ježíšova narození.

Narození Ježíše Krista se připomíná tradičně při bohoslužbě v noci z 24. na 25. prosince. Je v tom zvláštní symbolika.  Noční bohoslužba má svou zvláštní atmosféru a přitažlivost. Vánoce mají ve svém názvu právě „noc“. Proto k vánočním svátkům patří prožitek noci (L 2,8). Zpíváme známou a oblíbenou poetickou píseň „Tichá noc, svatá noc.“ Ale Ježíš se narodil do tohoto našeho světa, který není vždy tichý a idylický, ale kde příroda má někdy nepřátelskou tvář a lidé dokáží být lhostejní a krutí. I toto všechno nám může připomínat chladná a temná noc, v níž se Kristus narodil. A právě uprostřed této noci a tmy se rodí Světlo, kterým je Ježíš Kristus (J 12,46).

Všechny základní svátky církevního roku mají svůj základ v poselství Bible. O Vánocích si připomínáme z Bible narození Ježíše Krista a slavíme je v liturgii. Vánoční příběh je všeobecně rozšířen díky vánoční hudbě, zejména koledám, ale i výtvarnému umění a lidovým betlémům. Vánoční zpráva o narození dítěte má všelidský dosah i radostný charakter. Proto je lidmi tento svátek oblíben možná více než jiné křesťanské svátky, které mají výrazně náboženský a biblický charakter. Ale i Vánoce mají tuto náboženskou rovinu a biblický obsah a nelze je redukovat na lidové zvyky dávné nebo komerční způsoby nové doby. Při narození Ježíše Krista zaznívá nad betlémskou setmělou krajinou andělský chvalozpěv – vánoční píseň nebeských zástupů: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi“ (L 2,14). Oslava Boha a pokoj lidem – to je stručně vyjádřeno celým obsahem a základním poselstvím křesťanských Vánoc.

Tomáš Butta

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 26.03.2018 05:16 zobrazeno: 1481x