Hodnoty našeho novodobého státu podle Masaryka

Článek do ČZ č. 14/2019

Jestliže loňský rok se stal připomínkou stého výročí vzniku našeho novodobého státu, pak letošní rok 2019 svými výročími roku 1939, 1969, 1989 nás odkazuje k zápasu o samostatnost, svobodu a demokracii, které nejsou samozřejmostí.  

Masarykem zamýšlená a uskutečňovaná Československá republika vychází z ideje samostatného a svobodného státu. V průběhu sta let naší novodobé státnosti jsme zažili doby, kdy stát sice existoval, ale nikoli jeho samostatnost. A už vůbec skutečná svoboda a demokracie. Stát byl vázán na jiné velmoci a byl součástí totalitních systémů a autoritářských režimů. K obnově naší státní suverenity dochází v pravém slova smyslu až v roce 1989. Před třiceti lety nastává obnova naší státní suverenity, svobody a demokracie, které jsou obsaženy v základech samostatného státu podle záměru jeho budovatele a prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka.

V prohlášení nově vznikajícího státu z 28. října 1918 je zřetelný důraz kladený na samostatnost a svobodu. Jedná se o svobodu národa, ale i o svobodu osobní. Základy našeho nového státu jsou založeny na půdorysu, který tvoří politická svoboda a ekonomická svoboda s důrazem na soukromé vlastnictví. Tomáš G. Masaryk to v jednom ze svých projevů vyjádřil takto: „Československý stát není více krásným snem, nýbrž skutečností. Tato skutečnost staví národ před nový a snad ještě těžší úkol: musíme zbudovat příkladnou demokratickou správu v našem novozrozeném státě. Svoboda ukládá velké zodpovědnosti, zodpovědnosti nezištné práce pro celý národ a lidstvo.“

Svoboda má však nejen politický a ekonomický rozměr, ale i náboženský. Tento rozměr náboženské svobody se projevil zvláštním způsobem ve zrodu Církve československé (husitské), ke kterému došlo v lednu roku 1920, tedy zhruba rok po vzniku samostatného Československa. V příštím roce 2020 si budeme připomínat 100. výročí této události. Nová křesťanská církev národního charakteru ideově navázala zejména na dobu české reformace či přesněji na církev podobojí, kdy existovala správa nezávislé církve podobojí od počátku 15. století až do začátku 17. století. V prohlášení nové církve je položen důraz právě na náboženskou svobodu.

Víra a náboženství jsou určovány především osobním rozhodnutím, vnitřním přesvědčením, a nemají být proto prosazovány jakýmkoliv donucením či dokonce násilím, jak k tomu i v historii křesťanství docházelo. V dokumentu, který formuloval dr. Karel Farský, je uvedeno: „Stěžejní zásadou církve československé jest svoboda svědomí a náboženského přesvědčení jednoho každého tak, aby se nikomu nesmělo z jeho dobrého přesvědčení nic bráti ani vnucovati.“

Doba první republiky se vyznačovala zvláštním rozvíjením i náboženského života. O době první republiky se vyslovil filozof Jan Patočka v tomto smyslu: „Dvacet let první republiky bylo přes všechny nedostatky pro nás údobím velkého duchovního rozmachu, důkazem, že náš demokratický rozvoj je něčím schůdným a plodným, pokud proti němu nestojí vnější podmínky naprosto protichůdné a nepřátelské.“

Církev se nemůže ztotožnit s žádným státním a politickým útvarem. Je pro ni charakteristická eschatologická perspektiva a přesah k Božímu království. Ježíšova moc není z tohoto světa (J 18,36). Boží království je královstvím všech věků, které přečká všechna pokolení (Ž 145,13).

Církev není závislá jen na státním uspořádání, vždyť procházela i obdobími pronásledování. Přesto stát založený na hodnotách svobody a demokracie je nejvhodnějším a nejpříhodnějším prostředím nejen pro občany, ale i pro život církve a její službu ve společnosti. Demokracie je prostorem pro důstojné působení církve, která není ani privilegovaná, ale která není ani pronásledovaná nebo ze společnosti vytlačovaná na okraj.

Tyto hodnoty svobody a demokracie vtiskl do obrysů základů stavby našeho novodobého státu právě Tomáš G. Masaryk. Církev československá husitská vědoma si historických souvislostí svého vzniku s vděčností se přihlašuje k Tomáši G. Masarykovi a jeho odkazu i každoročně pořádanou akcí v historických prostorách Parlamentu České republiky.

Tomáš Butta
patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 13.09.2019 12:53 zobrazeno: 570x