1K 11,17-26; 1K 14,23-26 Bohoslužba v pohledu apoštola Pavla

03.10.2017

Kázání na zahájení liturgického semináře v Brně dne 3. 10. 2017

Sestry a bratři,

tématem tohoto našeho setkání je bohoslužba v její pestrosti, rozmanitosti, ale i nové životnosti. Jestliže chceme přemýšlet a hovořit o bohoslužbě, pak je žádoucí nejprve jít k pramenům. A tímto pramenem je bohoslužba prvních křesťanů podle svědectví Nového zákona. Jakkoliv je bohoslužba novozákonních obcí nesnadno do detailu poznatelná a nenapodobitelná, přesto pro nás je v tom základním orientující a určující. Vyznačuje i náš přístup k bohoslužbě, v níž se obracíme k Otci skrze jeho Syna Ježíše Krista v Duchu svatém.

Ten, kdo nám předává pozoruhodné svědectví o bohoslužbě prvních křesťanů, je apoštol Pavel. V jeho dopisech se nachází řada prvků liturgické tradice i bohoslužebného života jeho doby. V epištolách nacházíme tzv. trojiční pozdrav (2K 13,13), důraz na Písmo (1K 15,3-4), vyznání víry (1K 12,3), zmínky o modlitbách a chvalozpěvech (1K 14,15), ale i o sbírce (1K 16,23), a především o slavení večeře Páně (1K 11,23-25). Pavel byl však kritickým teologem, a ne všechno, co se v tehdejších obcích v bohoslužebném životě odehrávalo, s nadšením přijímal. Zejména jeho 1. list do Korintu odráží bohoslužebnou situaci v tamním sboru a obsahuje dvě podrobná témata křesťanské liturgie. Tou první je svátost večeře Páně, kterou objasňuje v 11. kapitole. Ve 12. a 14. kapitole pak pojednává o duchovních darech uplatňovaných ve shromáždění křesťanů, tedy podobě, která se dnes označuje jako bohoslužba slova.

Pavel se ve svém listě projevuje jako „reformátor bohoslužby“, když reaguje kriticky na situaci v Korintském sboru. V čem byl problém? Večeře Páně místo, aby zde propojovala v Kristu celé společenství křesťanů, stala se skupinovou záležitostí. A shromáždění církve, ve kterém se projevovali různí proroci a charismatické osobnosti se stala zmatenou a nesrozumitelnou.

Je zřejmé, že v prvotním křesťanství se věřící shromažďovali v jednotlivých domech a pak v některém z nich společně. Ale v Korintě se kolem jednotlivých domů tvořily skupiny, které se vydělovaly z celku a navzájem se nerespektovaly. Místo, aby večeře Páně sjednocovala, sbližovala a spojovala křesťany, projevovalo se ve společném shromáždění v Korintě jejich oddělení a rozdělení, O něm se dovídáme již na samém začátku listu, že se skupiny přihlašují k jednotlivým osobnostem Petrovi, Pavlovi, Apollovi.  (1K5,11-12). Navíc ti, kteří si to mohli dovolit, nešetřili jídlem ani pitím, takže se společné stolování změnilo v pohanskou hostinu. Na takovou situaci reaguje kriticky apoštol Pavel.

Večeře Páně má spojovat, ne vytvářet zvláštní skupiny. Pavel ve své reformě korintské bohoslužby kladl důraz na tradici. Tato tradice vede až ke Kristu. „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal“ (1K 11,23). Večeře Páně spojuje církev, do které patří chudí, slabí, hříšní, které Ježíš ve své milosti a lásce přijímá – obohacuje, posiluje a proměňuje. On je tím, kdo je středem bohoslužby a kdo jí dává pravý smysl jako tehdy i dnes.

Podíváme-li se na druhý způsob křesťanského shromáždění v Korintě, musíme uznat, že musela být tato shromáždění velice živá a pestrá. Ale do popředí se dostává individuální zážitek vytržení a neobyčejné náboženské zkušenosti. Zážitek není na prvním místě jak si to dnes mnozí myslí. Pavel upřednostňuje srozumitelné slovo (1K 14,19). Srozumitelné slovo přináší duchovní užitek lidem i celé církvi. Srozumitelné slovo či „jasné slovo“ (1K14,9) je Božím darem. Takové slovo působí misijně, vzdělává a duchovně formuje církev. Samozřejmě není mluvené slovo jediným nástrojem a projevem křesťanské bohoslužby, i když má nepostradatelný význam. A v bohoslužbě se uplatňuje i hudba nebo umělecké vytržení a zjevení. Jak to popisuje apoštol Pavel: „Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží“ (1K 14,26). Duch svatý utváří a oživuje církev, současně činí živou i její bohoslužbu. Tímto zdrojem života jako tehdy i dnes je Duch svatý a jeho dary. Bohoslužba nesená a vedená Duchem se vyznačuje rozmanitostí služeb, na níže se podílejí mnozí podle svých obdarování. Ale, co je podstatné, je zásada, kterou zdůrazňuje apoštol Pavel „Všecko, ať slouží společnému růstu“ (1K 14,26). Pavel myslí na budování celku církve v Kristově lásce. Rozmanité aktivity, bohoslužebné projevy a formy jsou dobré, jestliže napomáhají společnému růstu a budování církve jako Kristova těla v jeho jednotě a vzájemnosti. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 03.11.2017 11:19 zobrazeno: 1121x