Sestry a bratři,
mezi soudobou náboženskou a duchovní literaturou zaujmou čtivé knížky prof. Tomáše Halíka. Soustřeďuje se na základní téma víry a nevíry v současném světě. Kniha „Vzdáleným nablízku“ se stala dokonce teologickou knihou roku. Obsahem knihy se prolíná biblický příběh o celníku Zacheovi. Tento příběh je zachycen pouze v Lukášově evangeliu. Zacheus byl mužem malé postavy a jako vrchní celník byl velmi bohatý. Bydlel v Jerichu. Podle Halíka je Zacheus typem současného člověka, který má být osloven evangeliem. Nachází se stranou učedníků i stranou zástupu a jeho místo je kdesi na okraji. Je „nenapravitelný individualista“ (s. 24). Katolický teolog a intelektuál se ve svém literárním i kněžském působení zaměřuje právě na tyto lidi na okraji. Myslí na lidi na okraji společenství víry, za viditelnými hranicemi církví, a vede s nimi dialog.
Schopnost oslovit lidi na okraji, lidi pochybující, ztrácející víru, hledající, měla ve svém počátku a ve své době právě naše církev. Karel Farský byl schopen oslovit své současníky. Uměl osvětlit a předat evangelium v novém jasu. Dnes to dokáží jiní lépe než my. Otázkou je, zda nejsme my sami tím neosloveným Zacheem.
Zacheus na stromě, to je zvláštní a přitom názorný obraz. Zacheus na stromě vyjadřuje pýchu. Chce být výš, než ve skutečnosti je. Strom fíkovníku s listím představuje úkryt. Zacheus má přehled, ale současně je ukryt v listech. Zacheus na stromě vystihuje také odstup dnešního člověka, který si chtěl zachovat od Ježíše a společenství jeho učedníků dostatečnou vzdálenost. Známe tento odstup i z našich sborů. Když lidé přijdou do sboru, tak se nehrnou do předních lavic, většinou si sednou někde vzadu, aby měli přehled i dostatečnou vzdálenost.
Ale i když si Zacheus zachovává odstup a ukrývá se v listí fíkovníku, Ježíš o něm ví a vidí ho. Ježíš oslovuje Zachea jménem: „Zachee, pojď rychle dolů…“ Kristus zná jeho jméno, jeho příběh i jeho srdce. Kristus zná naše jméno, zná náš někdy složitý příběh, zná naše srdce, ve kterém se odehrává stálý zápas mezi dobrem a zlem. Ví o nás. Ať se snažíme vyšplhat vzhůru na strom své vlastní pýchy. Ať se chceme ukrýt v bezpečném úkrytu anonymity či svalování viny na druhé. Když chceme skrýt své vlastní chyby a selhání za hlasitou kritiku druhých. Ježíš o nás ví, když si udržujeme odstup od něho i od druhých lidí. Zacheus sestoupil z výšin sebeklamu na zem. Vrátil se do blízkosti Krista i lidí, které dříve viděl jen jako prostředek k dosažení vlastního zisku.
Ježíš tohoto člověka z okraje, či dokonce duchovně ztraceného a odepsaného, nazval „potomkem Abrahamovým“. „Vždyť je to také syn Abrahamův.“ Apoštol Pavel říká, že synové Abrahamovi jsou lidé víry (Ga 3,7). I Zacheus patří k lidu víry.
Halík nahlíží ve svých knihách na téma víry z nejrůznějších stran. Víra je jednak rozhodnutí a současně je jejím projevem trpělivost a vytrvalost (s. 239). Často se v křesťanství zdůrazňuje rozhodnutí pro Krista. Ale víra je i dlouhá cesta, která vyžaduje trpělivost. U Zachea bylo zřejmé jeho rozhodnutí přijmout Krista do svého domu, přijmout ho i do svého srdce jako obrat ke štědrosti a nesobeckosti. V Bibli již není podáno další pokračování Zacheova příběhu. Nevíme, zda v dobrých úmyslech vytrval. Příběh je otevřený. To proto, že se jedná i o nás.
Sestry a bratři,
Ježíš hledá to, co bylo ztraceno, odepsáno. On vyhlíží vzdálené i odcizené Bohu i lidem. Co si máme ve své církvi navzájem přát? Máme si společně přát to nejdůležitější. Aby Ježíš byl hostem v našich domech, v našich sborech a modlitebnách. Abychom zakoušeli jeho spásu, proměnu smýšlení i životů a radost u stolu s ním, jako to zakusil Zacheus. Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Marie Trtíková publikováno: 16.12.2011 05:11 zobrazeno: 3225x
Patriarcha
- program |
Diecéze
- Brno |
Facebook