Velikonoční poselství bratra patriarchy

Poselství pro velikonoční čas

„Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem

a byl pohřben, a byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“ 

1. list Korintským 15,3-4

Sestry a bratři,

zdravím vás v čase hlavních křesťanských svátků, kdy k nám zní biblické poselství o Ježíšově kříži a jeho slavném vzkříšení.

Velký pátek a neděle Hodu Božího velikonočního jsou dva sváteční dny, ke kterým se soustřeďuje hlavní velikonoční poselství doložené Písmem svatým. Velký pátek je dnem, kdy má být vyloučena jakákoliv okázalost a nestřídmost. Ačkoliv nezdůrazňujeme v husitské církvi příliš půst, přece jen by měl být pro nás tento den skutečně postním. Myslíme tak intenzivněji na utrpení svého Pána. Není možné na ně myslet a přitom si dopřávat všechno to, co si dopřáváme jiné dny.

K Velkému pátku patří čtení pašijových událostí z Bible. Jedná se o veliké drama jednoho jediného dne - od zatčení Ježíše v zahradě v noci, jeho ukřižování až po uložení do hrobu. Toto drama jednoho dne zasáhlo trvale do dějin lidstva. Je to den, ke kterému se upírají pohledy zástupu věřících všech dob. Je to den, který si máme i my v husitské církvi s naléhavou důležitostí připomínat ve shromážděních i v osobní meditaci.

Klademe si otázku, jak zasáhla tato událost bezprostředně ty, kteří byli při tom. Jak tuto událost prožívali? Jak událost ovlivnila jejich život? Napří-klad co znamenalo Kristovo utrpení a smrt pro vzbouřence a zločince Barabáše? Odpověď je jasná: Určitě mnoho. Vlastně všechno. On měl jako hříšný člověk zemřít, ale místo něho šel na smrt spravedlivý Ježíš

(Mt 27,15-26). A jak zasáhla událost do života těch, kteří jen procházeli kolem kříže – těch "kolemjdoucích" (Mt 27,39)? Nejsou to ti, kteří se míjejí spásné události? Jen prošli kolem a nebyli schopni se zastavit a podívat se do tváře a laskavých očí Ježíše, vidět jeho rány a vcítit se do jeho bolesti. Míjejí se Kristu jen v tu chvíli a nebo navždy? V každé chvíli je obsažena věčnost a chvíle může také o věčnosti rozhodovat. A jak velkopáteční událost zasáhla do života žen, které stály v blízkosti kříže (Mt 27,55-56)? Byly to ty ženy, které provázely Ježíše po celou dobu a došly až ke kříži. Tam zůstaly mlčky stát. Bez Kristova kříže, na který upíraly zrak bezmocné a smutné ženy, by nebyla možnost nového začátku Bohem omilostněného člověka a proměna hříšného světa Boží láskou.

Ježíš byl přibitý na kříži. Lidé procházeli kolem něho. Míjeli ho "kolemjdoucí". Moderní doba má nejen své kolemjdoucí, ale i kolem jedoucí. Zrychlil se život. Kolem projíždějí auta. V poli u silnice stojí starý kříž, ale auta projíždějí okolo velkou rychlostí. V několika vteřinách se mihnou. Nikdo se u tohoto kříže nezastaví

k modlitbě. V blízkosti dálnice je obec s kostelem či sborem. Kolem projíždějí auta a není čas na to se tam zastavit. Městský kostel je omotáván šňůrami aut, v nich sedící lidé projíždějí kolem. Chybí zastavení. Ne nadarmo má křížová cesta zastavení. A to několik zastavení. Člověk se zastaví a přemýšlí. Některé křížové cesty vedou vzhůru na kopec. Musí se vyšlapat příkrý svah, než se dojde nahoru. Jestliže jde člověk nahoru, tak se zadýchá a musí se zastavit. Ten, kdo pociťuje námahu cesty, potřebuje zastavení. Poutník víry potřebuje zastavení. Kolemjdoucí se nezastaví. Jde nebo jede za svým vlastním cílem. Tehdy kolemjdoucí procházeli kolem kříže. Tenkrát někteří kolemjdoucí nejen prošli mlčky, ale Ježíše i uráželi. Nejen měli odkloněnou hlavu jiným směrem, aby se nemuseli dívat na nevinně trpícího člověka, ale oni nad ním naopak potřásali hlavou a škodolibě se šklebili (srov. Ž 22,8; 35,16). I v povrchnosti kolemjdoucího je člověk schopen hluboké urážky druhého, koho vlastně ani nezná. Kolik těch jdoucích kolem kříže bylo tehdy? Kolik kolemjdoucích je dnes? O Kristově utrpení se nedá rozjímat za pochodu. Člověk se musí zastavit. Pohlédnout Kristu do tváře. Být vnímavý pro jeho utrpení, vždyť rány jeho těla přesahují do našeho světa. Jeho bolest je spoluprožívanou bolestí lidstva. Neoslovuje nás trpící Ježíš i dnes? „Člověče, zastav se pod mým křížem. Nebuď jen kolemjdoucím. Ji-nak se míjíš mé lásce.“

Kolemjdoucí prošli a zmizeli. Mezi ty, kteří se zastavili a zůstali, patřily ženy. Byla to především Marie - matka Ježíše, ale také další ženy. A bylo jich více. "Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen." Některé z nich jsou jmenovány. Mají před Bohem jméno, oproti anonymnímu zástupu kolemjdoucích. Mezi těmi, které se zastavily, byla i matka učedníků Jana a Jakuba (Mt 27,56). Nebylo to tak dávno, co na cestě do Jeruzaléma žádala Ježíše, aby zajistil čestná místa jejím synům - učedníkům Janovi a Jakubovi

(Mt 20,20n). A nyní hledí na kříž. Muselo to být pro ni těžké vystřízlivění. Kříž zpochybňuje každý rychle dosažený lidský úspěch. Kříž vylučuje jakékoliv protekcionářství. Kříž činí pochybnou každou lidskou hierarchii a touhu po vzestupu k moci a vysokým postům. Nejvyšším vrcholem cesty Ježíše v tomto světě je Golgota s křížem a nikoli hora pokušení

s rozhledem na moc a bohatství tohoto světa, jak je slibuje ďábel (Mt 4,8). Matka dvou z dvanácti učedníků hle-dí na kříž. A stejně tak hleděl na kříž jeden z jejích synů Jan (srov. J 19,26-27). Ten druhý - Jakub není zmiňován. Zřejmě jako ostatní učedníci se ztratil a ukryl. Ženy doprovázely Ježíše až ke kříži. Měly zrak upřený na něho. Byl to pohled plný lítosti, plný lásky. Byl to jistě pro ně zážitek zklamání, nezměrné hořkosti. Jejich láska k Ježíšovi má hořké dno. To je poslední cíl jejich cesty za tím, kterému uvěřily a pro kterého konaly svou službu?

Kdyby nebylo světla vzkříšení nedělního rána, zůstali by tyto ženy a všichni učedníci navždy v temnotě Velkého pátku. Ale po noci přichází den, po smutku radost, po kříži vzkříšení. Proto tvář z kříže sňatého a do hrobu ukládaného Krista je tak klidná. Je to tvář Vítěze. Je to tvář prozrazující nejhlubší odevzdanost Otci. Vždyť dosud jednali lidé, ale v nedělním ránu se projevuje Boží jednání a moc. Molová tónina velkopátečního Kyrie se mění v radostné nedělní Haleluja. "Hle, vstává slavně Kristus Pán, jenž Bohem samým nám byl dán, aleluja, aleluja, již vstává milý Spasitel, všech zkormoucených Těšitel, aleluja, aleluja" (Zpěvník CČSH č. 249).

Sestry a bratři, ať naše rozjímání nad velikonočními událostmi je neseno starokřesťanským vyznáním: "Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben, a byl vzkříšen třetího dne podle Písem." Přeji vám prožívání letošních velikonočních svátků ve světle této naší společné křesťanské víry.

Tomáš Butta

bratr patriarcha

Ve velikonočním čase L. P. 2009

Tomáš Butta

Helena Bastlová publikováno: 05.04.2009 07:24 zobrazeno: 4444x