Advent znamená vidět i v poušti zahradu Iz 31,1-10; Mt 11,2-11

kázání k 80. výročí Husova sboru v Praze – Vršovicích – advent – prosinec 2010

Sestry a bratři,

            zdravím vás při této bohoslužbě k 80. výročí Husova sboru v Praze – Vršovicích. Tento kostel patří k těm, jejichž věže nesou kalich – symbol husitství a české reformace. Podobné stavby novodobé husitské církve jsou v Praze na Vinohradech i v Holešovicích. Také v Praze – Dejvicích je budova s kalichem a „husitským sluncem“ – monstrancí na věži.

            Budování kostelů a církevních staveb patří k významnému přínosu naší církve ke kultuře meziválečného období. Nově vzniklá církev na počátku 20. století hledala vlastní architektonické vyjádření. Je paradoxem dějin, že v čase, kdy si architekti začali osvojovat nové pojetí církevní stavby, tak byl násilně tento vývoj zastaven, nejprve v čase totality nacistické a pak komunistické. Toto dědictví stavební činnosti z prvních desetiletí naší církve jsme přejali. Nyní hledáme novou náplň a využití sborových staveb, které odpovídá současné době. Idea sboru Církve československé husitské byla od počátku vícefunkční stavba pro všechny generace a také místem pro kulturní tvořivost, vzdělávání i sociální činnosti. K hlavním funkcím církevní stavby však patří naslouchání Božímu slovu, modlitba a shromažďování kolem svátosného stolu Ježíše Krista. Jednou podstatnou funkcí je zvěstovat a slyšet Boží slovo. I při dnešní slavnosti k nám zní Boží slovo. Jsou to biblické texty určené na dnešní třetí adventní neděli. Už samotný fakt, že se tato slavnost koná v čase adventu, znamená, že nechceme jen vzpomínat (i když také), ale chceme být otevřeni budoucnosti jako lid naděje, očekávání a touhy po Boží blízkosti v Kristu.

           Slyšeli jsme starozákonní čtení z knihy proroka Izajáše o proměně pouště v kvetoucí a úrodnou zemi. Izajáš ve své době (pravděpodobně v 8. století před Kristem) povzbuzoval svůj lid. V čase, kdy tento prorok působil, byla země zpustošena zvláště Asyřany a podobala se poušti. Prorok vyjadřuje ve svém proroctví, že se situace změní. V čase, kdy lid zakoušel příkoří, byl sužován nemocemi, starostmi a prožíval místo radosti smutek, prorok svůj lid povzbuzoval a posiloval ho novou nadějí.

            V jeho poselství nás zaujmou dva obrazy. Na jedné straně je líčena krajina pustá a na druhé straně zahrada. Pro lid vzdálený Bohu a vzdorujícímu je užit obraz pusté krajiny (srov. Jr 22,6). Pro lid vykoupený je užit obraz kvetoucí a úrodné země (srov. Iz 58,11). Poušť i zahrada jsou obrazem společnosti, církve i našeho vnitřního života. Někdy prožíváme vnitřní prázdnotu a poušť. Nenalézáme cestu dál. V poušti není vlastně žádná cesta. Všechny útvary písku a kamení se jeví stále stejné. Prorok říká, že Bůh může způsobit změnu, že z pouště se stane zahrada.

            V textu proroka Izajáše jsou obsažena mesiášská znamení. „Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat.“ Lidé budou nově vidět, budou nově slyšet a budou prožívat novou radost. Vykladači Písma rozpoznávali v tomto proroctví zaslíbení příchodu Mesiáše. O něj opírá svou odpověď po několika staletích Ježíš z Nazareta, když za ním přišli učedníci Jana Křtitele. Položili Ježíšovi otázku: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Jinými slovy: „Jsi Mesiáš nebo nejsi?“ A Ježíš odpovídá: „Řekněte Janovi, co vidíte a slyšíte, čeho jste svědky.“ V jeho odpovědi slyšíme, že se v něm naplňuje proroctví Izajáše.

           Sestry a bratři, naše adventní očekávání není něčím nejasným, neurčitým a nezřetelným. Naše očekávání má jasnou podobu. Upíná se k Ježíši Kristu. Víra v něho vydává ovoce již dva tisíce let. Z víry v něho byl postaven i tento sbor, aby zde znělo jeho slovo a svědectví o něm, aby se zde lidé v jeho jménu setkávali a modlili se, aby zde hostil u svého stolu. A přece! Každý z nás si vždy znovu musí odpovědět na otázku: „Je to ten, který má přijít, ten, který dává konečný smysl všemu, nebo máme čekat někoho jiného?“ Tuto otázku si v jednu chvíli klade i sám Jan Křtitel, ač jako jeho služebník vše dělal a připravoval pro něho. Tuto otázku si kladli ti, kteří stavěli tento sbor. Tuto otázku si klademe my.

           Odpovědět si správně na tuto otázku znamená nově vidět, nově slyšet, přijímat a předávat novou radost navzdory všem smutkům a starostem naší doby. Advent pak i pro nás znamená vidět i v poušti zahradu.

           Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 16.12.2010 04:38 zobrazeno: 3322x