Oslovit písní i kázáním - obdarování Svatopluka Karáska

Dne 20. prosince 2020 odešel na věčnost Svatopluk Karásek. Tento evangelický farář, hudebník, básník, signatář Charty 77 a aktivní účastník disentu je známý jako autor celé řady textů písní, které doznaly všeobecného rozšíření. Některé z nich najdeme ve zpěvníku s názvem „Svítá“, v ekumeně užívaném. Za zpěv svých písní a pro jejich texty byl však Svatopluk Karásek v roce 1976 zatčen a odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody.

O jeho životní cestě, například o době studia na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze i o farářském působení a mnohém dalším se dovídáme v knize rozhovorů s ním pod názvem „Víno tvé výborné“ (Kalich 1998). V mládí byl osloven zvěstí Nového zákona a osobností Ježíše. Ve svých písních dokázal šířit evangelium tak, že se dostávalo i k těm, kteří by do kostela sami nepřišli a tradiční církevní podání by jim bylo vzdálené a nepřístupné. Měl dar a schopnost přibližovat druhým Ježíše, který se nevyhýbá ruchu života a nestraní se jako farizeové lidí ze strachu, aby se v setkání s nimi neposkvrnil, neboť pro ně Ježíš naopak přišel (Mt 9,11-13). Současně Karásek biblické příběhy a podobenství přenášel a aktualizoval do politických poměrů tehdejšího Československa. V roce 1971 v čase normalizace vznikla například jeho píseň s textem „V nebi je trůn, pravdy hlavní sídlo, všem vladařům připomínej.“ V jiné písni z roku 1976, inspirované starozákonní událostí podle knihy Exodus (Ex 1,17-21), zaznívá: „Je lepší, jak ta bába se Boha bát, než se bát lidí a slepě poslouchat.“ Ve svých písních Karásek reagoval i na situaci po roce 1989. V textu z roku 1990 slyšíme: „Vždy mě znovu poleká to kamenné srdce člověka, ať je v chrámě či hospodě, v totalitě či svobodě.“ Texty jeho písní vyšly i jako poezie například ve sbírce s názvem „V nebi je trůn“ z roku 1999.

Jako evangelický farář začínal v roce 1968 ve sboru v Hvozdnici u Davle, jehož život dokázal svým aktivním a svérázným působením probudit a učinil z něj vyhledávané místo setkávání. Později působil v Novém Městě pod Smrkem, avšak v roce 1971 ztratil pro duchovenskou službu státní souhlas. Pracoval jako kastelán na hradě Houska a později jako čistič oken. Se svými písněmi vystupoval často na utajovaných setkáních a stal se významnou hudební osobností českého undergroundu. V roce 1980 odešel s manželkou a dětmi do exilu a působil jako farář ve Švýcarsku. V roce 1997 se po návratu do vlasti stal farářem v evangelickém kostele U Salvátora v Praze. V době tohoto působení vyšla sbírka jeho kázání „Boží trouba“ jako postila celého liturgického roku (Kalich 2000). Jeho kázání upoutávala schopností promlouvat „civilním“ přístupem k posluchačům širokého spektra a ozřejmit nadčasovost i živost biblického poselství spojeného s trefnými aktualizacemi.

Svatopluka Karáska jsem mohl poznat osobně z několika setkání. V roce 2000 vystupoval se svojí skupinou v kostele sv. Václava Na Zderaze v Praze 2 – Novém Městě, kde byl členy naší náboženské obce a dalšími účastníky jeho koncertu vřele a srdečně přijat.

Jeho osobité a nenapodobitelné písňové texty s biblickými náměty se vyznačují svojí bezprostředností, přímostí, ale i jadrností výrazů. Zdrojem jeho písňové a básnické tvorby, ale i jeho originální kazatelské služby, byla jeho neokázalá a lidsky skromná víra v Ježíše a jeho touha po svobodě a životní pravdivosti.

Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 06.01.2021 09:42 zobrazeno: 325x