1 Pa 23,25-32 Svatý chléb a kalich pro mnohé

23.10.2016

Kázání u příležitosti 80. výročí Sboru M. Jakoubka ze Stříbra v Příbrami  - 23. 10. 2016

Vážené sestry, vážení bratři,

setkáváme se dnes, abychom společně slavili 80. výročí postavení tohoto Husitského sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra v Příbrami. Tento kostel a tato náboženská obec mají svoji bohatou historii a jsou spjaty s osobnostmi duchovních i laiků, kteří zde působili a vtiskli mu svůj jedinečný ráz. Náboženská obec má i svoji přítomnost a kostel slouží jí i veřejnosti. Výročí je též příležitostí k díkům, ale i k předkládání proseb, aby Bůh zůstával s námi i v budoucích dobách a provázel svůj lid požehnáním. Jaký má pro nás význam tento chrám? Co pro nás kostel, sbor, modlitebna znamenají obecně? Kostel, sbor, to je zvláštní stavba, která se nedá zaměnit za jinou stavbu. Má své zřetelné znaky, které v nás mají vzbudit pocit a vědomí toho, co je neobyčejné, co přesahuje náš všední každodenní život.

Ve Starém zákoně se dovídáme podrobnosti o tom, jak byl budován velkolepý židovský chrám v Jeruzalémě, jak vypadal a jak probíhala služba a náboženský život v něm.

Původně měli Židé přenosný stánek, když z Egypta putovali pouští. Po příchodu do zaslíbené země nastal nejprve čas bojů a válek s místními obyvateli, až teprve v čase klidu a míru mohli stavět Jeruzalémský chrám. V 1. knize Paralipomenon slyšíme, že „Odpočinutí dal Bůh svému lidu“. Na konci Davidovi vlády se stavba chrámu začala připravovat a ten, kdo dílo vykonal a dokončil, byl jako syn Šalomoun. Když se stavějí a obnovují kostely, tak je to dobré znamení, že je čas klidu, pokoje a odpočinutí. Úryvek z 1. knihy Paralipomenon nám naznačuje, jaké měl funkce jeruzalémské chrám a jaký náboženský život se v něm odehrával.

To první je, že chrám měl vztah k určitému časovému rytmu. S posvátným prostorem souvisí i posvátný čas. Kněží a jejich pomocníci levité v jeruzalémském chrámu přinášeli oběti vždy ve sváteční den – v sobotu – tedy v den odpočinku, na začátku měsíce a v další svátky. Ke kostelu náleží neděle a rytmus církevního roku se svátky. Kostel už svou viditelnou věží připomíná: „Pamatuj na den odpočinku“. Křesťanská neděle je pozváním do sboru, ke ztišení, k zastavení, k naslouchání, k setkání. Sváteční den není tíživá povinnost, to Ježíš odmítá takto zákonicky chápat sobotu či neděli. Sobota či neděle je přece pro člověka. Je to zvláštní výsada daná člověku, že se může ve svátek či neděli vzdálit od všech každodenních povinností, těžkostí a starostí a zažít sváteční chvíle.

To druhé, co ze svědectví 1. knihy Paralipomenon, může vyčíst, je spojitost posvátného chleba a chrámu. Ve starozákonním chrámu byli každou sobotu předkládány před Boží tvář posvátné chleby. Těchto chlebů bylo dvanáct. Jednak tím byla vyjádřena jednota Izraele – dvanácti kmenů, a pak to byl projev vděčnosti vůči Bohu za to, že sytil chlebem z nebe manou lid cestou pouští a že dává vše potřebné k životu v zaslíbené zemi. Každý týden se chleby vyměňovaly a kladly na oltář. Mohli je jíst pouze kněží, konající službu v chrámu. Na tuto náboženskou praxi narážel Ježíš, který uvedl výjimku, kdy tyto chleby jedli nejen kněží, ale i mnozí další. Posvátné chleby v Jeruzalémském chrámu jsou předobrazem křesťanské svátosti večeře Páně. Při této svátosti je rozdělován chléb – „svatý dar všem Božím dětem daný.“ Tento chléb „posvěcuje ty, kdo přijímají jej“, jak vyhlašujeme v Liturgii. A očišťuje nás také krev z Kristova kalicha, jak zdůrazňoval M. Jakoubek, po kterém je tento sbor pojmenován.

A ještě třetí znak chrámu můžeme uvést podle svědectví 1. knihy Paralipomenon, chrám je místem, kde zní zpěv. V jeruzalémském chrámu Leviovci každé ráno a večer nastupovali k vzdávání chval o oslavování Hospodina. Prostorem chrámu se má nést zpěv a hudba. Duchovní hudba nás vnitřně povznáší a spojuje naše hlasy i srdce.

Co přát tomuto sboru k jeho 80. narozeninám? Aby o nedělích a svátcích a kdykoli jindy byl prostorem, kde můžeme zakoušet pravé Boží odpočinutí a pokoj ve svých srdcích. Aby byl místem bratrského společenství Kristova stolu vděčně přijímajícího svatý chléb a svatý kalich. Aby zde i zněly písně k chvále toho, který přesahuje prostor a čas. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 31.10.2016 05:00 zobrazeno: 1371x