Sf 3,14 - 20 Tři důvody k radosti podle proroka Sofoniáše

Fp 4,4-7   L 3,7-18

Sestry a bratři,

         před Vánocemi při adventních bohoslužbách otevíráme a čteme prorocké knihy Starého zákona. Nejčastěji slyšíme čtení z proroka Izajáše, ale také Micheáše, kde je zmiňováno městečko Betlém. Na tuto dnešní neděli je určeno čtení z méně známé knihy proroka Sofoniáše. Sofoniáš je jeden z tzv. dvanácti malých proroků. Žil v 7. století před Kristem a jeho jméno se překládá „Hospodin skryl.“ Jeho vystoupení a jeho poselství podnítilo krále Jošijáše k velké náboženské reformě, ke které došlo v roce 622 před Kristem v Judsku. Král Jošijáš odstraňoval modloslužebné praktiky a prosazoval víru v jediného Hospodina a dodržování jeho zákona. Proti těmto tehdy rozšířeným pohanským praktikám kázal i prorok Sofoniáš (1,4-6). Ke skutečné reformě a obnově může dojít jen tehdy, je-li podnětem Boží slovo. Nestačí jen lidské představy, plány na změny, reformy církve psané od stolu, ale skutečná obnova je jen z Božího Ducha.

         Když  bychom vyšli z úryvku proroka Sofoniáše, který jsme slyšeli, tak bychom se mohli domnívat, že celý jeho spis je jen o samé radosti, plesání a jásání. Ale není tomu tak. Naopak počáteční část jeho proroctví je o přísném soudu nad Izraelem a nad ostatními národy. Prorok Sofoniáš vyhlašuje přicházející soud a vyzývá k pokání, spravedlnosti a pokoře (2,3). Zde souzní jeho volání s Janem Křtitelem, který také líčí barvitě přicházející soud a vyzývá k pokání, k obrácení k Bohu smýšlením i celým životem (L 3,17-18).  I toto varující a zneklidňující slovo patří k adventu – k času před Hospodinovým příchodem. Přesto advent křesťanů má být prostoupen radostným očekáváním. Zvláště v této třetí neděli probleskuje ona zvláštní radost, jak je obsažena právě v dnešních biblických textech. „Zaplesej, sionská dcero, zahlahol Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská!“ volá prorok Sofoniáš. A apoštol Pavel vyslovuje v listě Filipským nadčasovou výzvu ke křesťanům: „Radujte se, znovu říkám radujte se“ (4,4).

         Z poselství proroka Sofoniáše můžeme poznávat, jaké jsou důvody této radosti. Můžeme vidět tři. Tím prvním důvodem k radosti je odpuštění. Izraelský lid se může radovat z odpuštění, neboť Bůh „zrušil rozsudek“. Radost nám může kalit naše minulost. Vrací se nám v různých podobách naše chyby, naše selhání. Člověk nebo i celé společenství si s sebou vleče minulé viny a jejich důsledky i v přítomnosti. Nemysleme si, že můžeme vytvořit sami ze svých sil nějaké ideální společenství  - církev „bez poskvrny a vrásky“. Máme se s chybující a nedokonalou  pozemskou církví ztotožnit a přijmout ji takovou, jaká je. A právě v ní můžeme zakoušet Boží odpuštění, smazání vin a hříchů minulosti – změnu rozsudku, kdy Bůh v Kristu svému lidu udílí nezaslouženou milost. A to je důvod k velké radosti.

         Druhým důvodem k radosti podle proroka Sofoniáše je „zbavení nepřítele“.  Říkáme si v duchu, proč musí být mezi lidmi tolik nepřátelství. I my sami nemáme kolem sebe jen samé přátele a lidi, kteří nám jsou příznivě nakloněni. Vztah nepřátelství určitých lidí vůči nám může být dokonce v něčem pozitivní. Nepřátelé nám připomínají naše slabé stránky, které nám ti, kteří na nás vidí to lepší, nepřipomenou. Nepřátelé nás udržují v bdělosti a ostražitosti. Nepřátelé nás také vedou k hlubší modlitbě, neboť jejich tlak a útoky nás přivádějí k pokornému volání k Bohu. Faktem ale je, že nepřátelské vztahy nám žádnou radost nepřidají. Zbavení nepřítele je proto pro Boží lid důvodem skutečné radosti. Kristus přemáhá toho zlého – pravého skrytého nepřítele, který se raduje z každého nepřátelství mezi lidmi a podněcuje je. Ve světle přicházející Kristovy lásky ztratí svou moc a sílu nad člověkem.

         Třetím důvodem radosti podle proroka Sofoniáše je společenství. „Posbírám ty, kdo jsou zarmouceni, odloučeni od slavnosti“. V onen čas vás přivedu, v ten čas vás shromáždím“. Bůh tvoří nové společenství, které bude zakoušet novou radost. Radost nemůže prožívat člověk jen sám. Radost je sdílená a předávaná. Radost se může zakoušet právě ve společenství, ve vztazích s druhými. Kristus nás chce vést k radosti tím, že nás chce shromažďovat, sjednocovat v Duchu a utvářet  z nás svůj lid.

         Sestry a bratři, s prorokem Sofoniášem můžeme v naději hledět k budoucí radosti Božího lidu. Ať i naše cesta adventu je pro nás cestou k plné radosti v Kristu. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 04.01.2013 01:25 zobrazeno: 3277x