WebArchiv - archiv českého webu

J 19,17 Ježíš nesl svůj kříž

25.03.2016

Kázání na Velký pátek v kostele sv. Václava v Praze 2-Na Zderaze - 25. 3. 2016

Sestry a bratři, dnes na Velký pátek myslíme na Ježíše, který kvůli nám šel křížovou cestou. V Janově evangeliu slyšíme: „Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota“ (J 19,17).

Takzvaná „křížová cesta“ vede od Pilátova paláce na Golgotu a vztahuje se bezprostředně ke kříži. Je to od okamžiku, kdy Ježíš přijímá kříž po odsouzení Pilátem a trvá až do chvíle, kdy je z kříže sňato Ježíšovo zmučené a mrtvé tělo a uloženo do skalního hrobu. Velikonoční cesta Ježíšova utrpení zahrnuje ještě další události – zradu jednoho z apoštolů, samotu, zatčení, výslechy, vězení. Ale „křížová cesta“ – Ježíšova cesta s křížem a na kříž je ústředním jádrem těchto pašijových událostí, neboť kříž Ježíše je nástrojem naší spásy a vykoupení (1 K 1,18; 1 Pt 2,24).

Přímo v Jeruzalémě v Izraeli ve Svatém městě jsou pod nánosem historie skryta místa spojená s Ježíšovým utrpením. Tato místa činí právě Ježíšovo utrpení posvátná, svatá. Proto tam po staletí směřují poutníci z různých zemí, aby prošli cestu bolestnou od Pilátova paláce až k chrámu Božího hrobu a rozjímali nad Ježíšovým utrpením. O něm rozjímáme i my přes vzdálenost času i prostoru.

V tradici se rozvinulo čtrnáct zastavení křížové cesty: 1. Ježíš před Pilátem, 2. Ježíš na sebe bere svůj kříž, 3. Ježíš klesá pod křížem poprvé, 4. Ježíš potkává svou matku, 5. Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž, 6. Nějaké žena (Veronika) otírá Ježíšovi obličej, 7. Ježíš klesá pod křížem podruhé, 8. Ježíš potkává jeruzalémské ženy. 9. Ježíš klesá pod křížem potřetí, 10. Vojáci si rozdělují Ježíšův oděv, 11. Ježíš je ukřižován, 12. Ježíš umírá na kříži, 13. Ježíš je snímán z kříže, 14. Ježíš je ukládán do hrobu. Základem pobožnosti křížové cesty je svědectví Markovo a Matoušovo, které o těchto událostech vlastního ukřižování hovoří, ale jen velmi stručně. „Odvedli ho k ukřižování“ (Mt 27,31). „Ukřižovali ho“ (Mk 27,39). Je dosvědčeno zde jméno Šimona z Kyrény, který byl „přinucen“ nést Ježíšovi kříž (Mk 15,21). Také losování o jeho šaty vojáky evangelisté dosvědčují (Mk 15,24). Z Lukášova evangelia je připojena scéna setkání s plačícími ženami (L 23,27-31). Janovo evangelium dokládá, že u kříže byly Ježíšova matka Marie (J 19,25). V pobožnosti křížové cesty jsou tři zastavení věnována klesání Ježíše a upadnutí na zem. Výslovně to sice v Bibli uvedeno není, ale je zřejmé, že cesta na Golgotu byla vysilující a kříž velice těžký. Navíc Ježíš již byl oslaben bezcitným bičováním. Připojena byla i legenda o ženě jménem Veronika, která otřela rouškou Ježíšovu tvář, a uchoval se na ní otisk bolestné tváře s trnovou korunou.

Jedním z obrazů čtrnácti zastavení křížově cesty je, jak Ježíš na sebe bere svůj kříž. Jak to slyšíme i v Janově evangeliu: „Nesl svůj kříž.“ (J 18,17). Odsouzený si měl popravčí nástroj v podobě těžkých břemen dovléci sám na místo popravy. Vědomě, odevzdaně a pokorně na sebe bere Ježíš svůj kříž a přijímá tak úděl a úkol vykupitele světa a lidstva. Je to jeho kříž. Jak je výslovně v Janově evangeliu uvedeno. „Nesl svůj kříž.“ Naše kříže a životní zátěže jsou různé, některé velmi těžké. Ale tento Ježíšův kříž je zcela výjimečný a jedinečný. Je to nástroj vykoupení. Nikdo jiný by ho nemohl nést, než Ježíš sám. I když se dovídáme, že mu v určitou chvíli pomáhal Šimon z Kyrény.

Co všechno musí Ježíš přijmout, unést, nést až do konce a vynést až na Golgotu! Jaké hříchy lidstva! Jaké naše hříchy a selhání! Jak je to vysloveno u proroka Izajáše: „Naše bolesti na sebe vzal. Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost“ (Iz 53,4-5).

Sestry a bratři,

na Ježíše, který nesl svůj kříž, myslíme s vděčnou úctou v tento den Velkého pátku. Současně s vírou a nadějí, neboť Ježíšova cesta nekončí na Golgotě, nekončí uložením bezvládného těla do hrobu. Po pátku přichází neděle. V kříži je obsažena již naděje vzkříšení. Za křížem září světlo nepomíjejícího života pro všechny, kteří v něho věří. Kéž k nim můžeme patřit i my. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 31.03.2016 10:24 zobrazeno: 1667x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus