L 9,62 Způsobilost pro Boží království

26.06.2016

Kázání při bohoslužbě v Troubelicích - 26. červen 2016

Sestry a bratři,

ze všech čtení z Písma svatého, která k nám dnes zazněla, bych chtěl zaměřit vaši pozornost na jeden Ježíšův výrok: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království“.

To první, co můžeme z Ježíšova výroku jednoznačně a snadno rozpoznat, je, že být jeho učedníkem a následovat ho, znamená práci, úsilí a námahu. Obrazné rčení „položení ruky na pluh“ v Ježíšově výroku je vzato ze zemědělského prostředí. Práce rolníka je jedním z nejstarších povolání. Hned na samém začátku Bible se dovídáme, že již v rajské zahradě Eden obdržel člověk od Hospodina úkol, aby zemi „obdělával a střežil“ (Gn 2,5). Země je lidskou prací kultivována, kypřena, aby mohla přinášet lepší úrodu. Způsob obdělávání pole se změnil, neboť na rozdíl od primitivních pluhů užívaných ve starověku, ale i středověku, se užívá moderní technika a nejrůznější traktory a stroje. Přesto zemědělec je blízko přírodě a uvědomuje si svoji závislost na ni. „Položit ruku na pluh“ zde znamená pracovat pro Boží království, pro Ježíše a pro jeho církev. Ať již jsme k této práci povoláni jako kazatelé – duchovní nebo jako laici, a máme být šiřiteli evangelia v každodenním životě. I když zemědělec je závislý na přírodě, zda nepřijde mráz, sucho nebo naopak záplavy, přesto je nepostradatelná jeho vlastní práce, jeho námaha, vynaložení všech sil, aby se zajistila úroda. A stejně tak práce na Božím poli je závislá na Boží milosti a požehnání, přesto je ze strany církve a každého věřícího člověka potřebná píle, námaha a práce. Žádná aktivita, která má nést skutečně dobré a cenné plody se neobejde bez strastí a námahy. Velmi výstižným způsobem to vyjádřil umělec František Bílek, který vytvořil dílo s názvem „Orba křížem“. Kristův kříž, který je Ježíšem a jeho učedníky vlečen a zarývá se do půdy jako pluh, vyorává brázdy Božího království na zemi. To je osobitá představa umělce a mystika, který však vystihl to velmi podstatné. Boží království přichází a uskutečňuje se prací, námahou a utrpením Krista a jeho následovníků.

Ježíšův výrok může na první poslech vyznít tak, že Ježíš chce, aby jeho učedníci stále jen pracovali a na nic a na nikoho se neohlíželi: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.“ Mohli bychom tak pochopit tento výrok nesprávně. Potřebujeme se zastavit, nelze žít jen v neustále aktivitě a spěchu. Neděle je dnem zastavení a klidu. Stejně tak se potřebujeme ohlížet čas od času za svým životem i za svojí prací, abychom se vyvarovali případných chyb. Potřebujeme se ohlížet i zpět do historie naší země i křesťanství. V historii se nám dostává cenné poznání pro přítomnost. Jak to tedy Ježíš myslel, že se nemáme ohlížet zpět, neboť tím nejsme způsobilými pro Boží království?

Oráč, který oral pluhem pole, se nemohl ohlížet, jinak by pluh vybočil, Kdo by se příliš ohlížel při práci na poli za sebe, mnoho by nevykonal. V Bibli kralické je slovo „ohlédati“, které znamená nejen ohlédnouti se, ale také rozptylovati se. Jestliže se někdo již vydal na cestu za Ježíšem, pak se nemá v půli cesty zastavit. Podobal by se Lotově ženě, která se ohlédla a již neměla sílu dále pokračovat v cestě (Gn 19,26). Byla tak silně vázaná k tomu starému světu a životu, že nebyla schopna přijmout to nové, co jí Bůh připravil. Následování je trvalé obrácení se směrem k Ježíšovi. Jestliže se od učedníků očekává, že se mají dívat dopředu, pak to neznamená podlehnout nějaké klamavé vizi o lepší budoucnosti, kteří mnozí slibují. Je to pohled upřený na Ježíše (Žd 12,2). Jeho máme následovat, jeho máme mít před svým duchovním zrakem. Protože jemu patří budoucnost – konečná budoucnost – vyjádřená výrazem „Boží království“ přesahující všechny pozemské říše“ a státní útvary.

Podíváme-li se do situace, kdy Ježíš tento svůj výrok pronesl, tak tomu bylo tehdy, když se jeden z jeho učedníků, chtěl nejprve pozdravit se svojí rodinou, než se s ním vydá jako učedník na cestu. Byla pro něho na prvním místě. Řekl Ježíšovi: „Já tě budu velice rád následovat, budu tvým oddaným učedníkem. Vždyť jsem tě poznal jako Pána – nejvyšší autoritu všeho. Ale jenom, prosím tě, dovol mi, než se s tebou vydám na cestu, abych se pozdravil se svými rodiči a s celou svou rodinou“. Ve Starém zákoně je příběh o Elíšovi, kterého prorok Eliáš povolal za svého žáka. On se také chtěl nejprve pozdravit a rozloučit se svými rodiči (1 Kr 19,20). Tomu to Eliáš dovolil. Ježíš to naproti tomu svým výrokem nedoporučuje a zamítá. Očekává bezvýhradnost v následování. On a Boží království, které zpřítomňuje, má být na prvním místě a pak až všechno ostatní (Mt 6,33). Co bychom dali v žebříčku hodnot na první místo my? Pro mnohé je rodina skutečně na prvním místě. Pro jiné zaměstnání a pro další třeba přátelé. V pohledu víry není rodina tím úplně nejdůležitějším, ale Ježíš. Může se totiž stát, že když lidi dají na první místo rodinu, tak se za čas ukáže, že už rodina ani tak velkou hodnotou není, protože vztahy se rozdrobí a zůstane jen člověk sám se svou představou sobeckého vlastního štěstí. Je-li Ježíš na předním místě, pak v něm a skrze něho najdeme i druhé lidi – své blízké a svůj správný vztah vůči nim.

Sestry a bratři,

co tedy znamená být způsobilý, připraveným pro Boží království? Dát ruku na pluh – být zapojen na díle Kristovy církve v tomto světě. A neohlížet se zpět – hledět na Krista zrakem víry, i když nás mnohé od něho odpoutává. Kéž nás Bůh ve své milosti činí způsobilými pro své království. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 04.07.2016 05:22 zobrazeno: 1636x