Ef 6,10-17 "Oblecte plnou zbroj Boží"

Kázání na Kunětické hoře v rytířském sále – červen 2009

Ž 18,1-4  26-36; Mt 26,50b-52

Písně: Zpěvník CČSH č. 7 (1,1,1,1), 46 (2,2)           

Vážení účastníci tohoto shromáždění, sestry a bratři!

            Včera jsem se zúčastnil se členy naší církve z moravských náboženských obcí poutě do Tábora. Měla název „Pouť ke kořenům“. Navštívili jsme místa spojená s působením mistra Jana Husa - Kozí Hrádek a také Tábor – město spojené s počátky radikálního husitství. Při bohoslužbě v našem kostele nedaleko Tábora jsme četli z knihy Skutky apoštolů – o tom, jak první křesťané v jeruzalémské obci měli všechno společné (4,32). Toto svědectví Bible  inspirovalo husity k utvoření společenství sester a bratří pod autoritou Kristova zákona a podle příkladu prvotní církve.

            Dnes mám možnost se účastnit na tomto hradě – Kunětické hoře tohoto nedělního setkání spojeného se slavením liturgie. Hrad v nás vyvolává představu dávných bojů a bitev. Hrad ve středověku poskytoval jistotu, ochranu a představoval místo vlády nad určitým územím. V husitské době se často   odehrávalo na jedné straně obléhání a dobývání hradů a tvrzí a na straně druhé jejich obrana. Ačkoliv Bůh – Pán nad nebesy i světem, o kterém svědčí Bible, je Bohem pokoje (1 K 14,33 srov. Žalm 46,10), přesto v Bibli, zvláště ve starozákonní části je doloženo mnoho bitev a bojů. Boje a války provázejí lidské dějiny od počátku. V Novém zákoně se hovoří o zápase, avšak v přeneseném významu – o duchovním boji. V 6. kapitole listu apoštola Pavla křesťanům do Efezu je podobenství o vojenské výzbroji. Pavel vyzývá křesťany: „Oblecte plnou Boží zbroj.“ Když čteme tuto část 6. kapitoly, tak si představujeme antického bojovníka v plné zbroji. Apoštol Pavel sám tuto zbroj nenosil, ale znal dobře římské vojáky. Podobně se bojovalo ještě i ve středověku, kdy rytíři nosili těžké brnění a utkávali se spolu muž proti muži. Dnes se způsob boje změnil a je jiný, než byl ve starověku či ještě ve středověku. Existují například laserové zbraně, kterými ve fantastických filmech bojují proti sobě nejen lidé, ale i nejrůznější mimozemští tvorové či roboti s mimořádnými schopnostmi. Lidská představivost ve vymýšlení bojových útočných zbraní nezná meze.

            Co je však zřejmé na duchovním boji podle apoštola Pavla je to, že jde na prvním místě o obranu. Jde o ochrannou výzbroj. Zbroj římské armády se rozlišovala na ochrannou a útočnou. Zde všechny jmenované části výstroje jsou obranné – pás, pancíř, obuv, štít a přilba. To vše má chránit v boji proti útokům a napadení. Jen jedinou jmenovanou útočnou zbraní je meč. Ale to není skutečný meč, nýbrž zbraň ducha – Boží slovo.

To znamená, že křesťan nemá být tím, kdo někoho napadá, kdo útočí, kdo vyhledává boj za každou cenu, ale jen se brání, když je třeba. A obrana se má dít přiměřenými prostředky, jakými jsou pravda, spravedlnost a pokoj. Pravda je přirovnávána k pásu, spravedlnost k pancíři a pokoj k obuvi.

            Nejspolehlivější obranou proti lži je pravdivost. Proti nespravedlnosti a podvodům je obranou důsledná spravedlnost a bezúhonnost. Proti nenávistnému jednání je ochranou pokoj, klid a rozvaha. Křesťan má být tím, kdo přichází s pokojem, proto obraz obuvi. „Buďte obuti k pohotové službě evangelia pokoje.“ A prorok Izajáš říká: „Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj.“ (Iz 52,7).

            Obrannou výstrojí je štít. Pavel mluví o štítu víry. Ohnivými střelami mohou být míněny pomluvy a zlé řeči. Mají nečekaně zasáhnout, založit požár hněvu, který se rychle šíří (Př 26,18-20). Jestliže použijeme štít víry, pak nám neublíží. Klid a důvěra v Boha může hněv zastavit, obrazně řečeno může uhasit oheň nenávisti.

            Jako ochrana hlavy byla od nejstarších dob užívána přilba. Původně to byla kožená čepice a později železná helma. Přilba byla důležitá v boji. Přilba chrání sportovce – například hokejisty, ale i motoristy. Co znamená přilba spásy? Obrazně to znamená mít chráněné své myšlení. Mít na mysli Boží spásu v Ježíši Kristu.

            Jediná zbraň, která je „útočná“, je meč Ducha či Boží slovo. Ježíš jasně odmítá prosazování evangelia mečem, říká: „Kdo mečem zachází, mečem také schází.“ Apoštol Pavel je zobrazován v křesťanském umění nejen s knihou, ale také s mečem. To neznamená, že by Pavel s mečem bojoval, je tak zobrazován proto, že byl sťat a zemřel tak jako svědek mučednickou smrtí. A také to může být vykládáno tak, že šířil Boží slovo, které je symbolicky znázorněno jako meč (Žd 4,12). Jestliže je Boží slovo jako meč, pak to neznamená šermovat citáty a užívat je proti druhým. Boží slovo je nad námi, ne v našich rukou.

            Co je důležité v Pavlově podobenství, je upozornění, že se nejedná o boj proti lidem. „Nevedeme boj proti lidským nepřátelům.“ Máme být ostražití vůči zlu, ale ne nenávidět druhé lidi. Cestu, jak se takový zápas vede, vytyčil sám Ježíš Kristus. „Nejednejte se zlým, jako on s vámi“ (Mt 5,39).

            Vojenská zbroj se musí čas od času vyřadit a nahradit novou. Případně se umístí do muzea jako něco minulého a nepotřebného. Brnění patří tak leda do historických filmů a na hrady. Ale Boží zbroj, o níž mluví apoštol Pavel, nerezaví a nemění se časem. Potřebujeme ji stále, abychom mohli obstát v každodenním zápase na straně Krista a jeho království. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 03.08.2009 10:35 zobrazeno: 4242x