Náboženství a násilí

Úvodní slovo na konferenci „Monoteismus a násilí“ na HTF UK - listopad 2014

Vážení přítomní, pedagogové, studenti, hosté, dámy a pánové, sestry a bratři,

          chtěl bych vás všechny srdečně pozdravit na této konferenci, která se koná na zdejší teologické fakultě. Dříve bylo častým tématem konferencí „křesťané a mír“ nebo „náboženství a poselství pokoje.“ Dokonce to mělo před rokem 1989 i přídech požadované loajality vůči totalitnímu režimu. Přesto téma pokoje a míru je úžasné, ničím nezprofanované a biblické víře v jejím vertikálním i horizontálním rozměru vlastní. Téma této konference je však zcela opačné – násilí. Náboženská víra a přesvědčení mohou být buď násilí vystaveny, nebo se stávají naopak jeho nositelem.

         Ježíš Kristus nesl násilí na sobě. Jeho pojetí Božího království nebylo založeno na prosazování vlivu fyzickou či vojenskou mocí. První křesťané šli v jeho stopách. V knize Skutky apoštolů není doklad o tom, že by křesťané šířili víru mečem a násilím. Jejich působení bylo založeno na slovu a modlitbě. Nezpůsobovali druhým násilí, nýbrž je nesli sami na sobě. Svůj život končili nezřídka mučednickou smrtí. Rostoucí společenský a politický vliv prostupující křesťanstvím přinesl jeho proměnu. Smutným dokladem je patriarcha Cyril v Alexandrii, kterému se přičítá, že dal prostor živelnému násilí páchanému davem křesťanů a měl tak odpovědnost za odstranění filozofky Hypatie, ke kterému došlo v roce 415.    

         Aktuálnost tématu násilí a víry v jediného Boha, které je provázeno řadou obtížných otázek, vidím ve třech oblastech.

      Jako duchovní a představitel církve hlásící se ideově ke středověkému husitství se musím vyrovnávat s obecně rozšířenou představou, že husitská doba znamená jen násilnosti a válčení. Při bližším poznání husitské reformace a jejích náboženských motivů zjišťujeme, že Mistr Jan Hus kritizuje válečné výpravy ve jménu šíření církevního vlivu a pro Kostnický koncil si připravil řeč o míru. Mistr Jakoubek ze Stříbra dává jen s těžkým srdcem souhlas k obranné válce a Petr Chelčický, žijící v jihočeském ústraní, šířil radikální myšlenky evanagelijního míru a nenásilí. Přesto nelze přehlédnout Jana Žižku, který představuje muže nesmlouvavé tvrdosti, jež je však spojena s jeho křesťanskou vírou. Stal se symbolem neporazitelného vítěze s Boží pomocí.

      Druhým tématem, kterým se nacházíme v dosahu zbraní, je působení církví v armádě. Nejde jen o pastorační individuální činnost vojenských kaplanů – jakkoliv je významné, ale o vyjádření podpory vojenské síle hájící demokratické hodnoty a svobodu, které nejsou samozřejmé.

         Tím třetím je realita každodenního násilí v tomto světě. Aktuální je pronásledování křesťanů v Sýrii, Iráku a na dalších místech. Nebýt lhostejnými k obětem krutosti a nelidskosti znamená hledat cesty ke konkrétní pomoci lidem vystaveným násilí.

         Konference, která má ve svém obsahu velmi náročné téma, je přínosná pro naše společné hledání odpovědí na mnohé naše pokládané i nevyřčené otázky, a to jak v odborných diskusích, vztahujících se k minulosti a dějinnému pohybu tří monoteistických náboženství, tak současně může poskytovat pro nás jasnější orientaci ve složitých otázkách dneška. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.12.2014 10:48 zobrazeno: 2323x