K symbolice hostií podle Františka Bílka

V roce 100. výročí Církve československé husitské se podařilo obnovit pečení hostií podle návrhu forem umělce Františka Bílka (1872-1941). O jejich praktické přípravě v náboženské obci Praha 4 - Michli psala v týdeníku Český zápas sestra Jana Krajčiříková a o historických souvislostech i složitostech při jejich vzniku historik dr. Martin Jindra. Tyto hostie mají svoji významnou uměleckou hodnotu a zvěstnou symboliku.

  Bílkovy hostie jsou již svým provedením uměleckým dílem, které je biblicky zvěstné a plné hluboké symboliky. Obsahují jednak text, psaný Bílkovým typickým písmem, a pak výtvarně zpracované čtyři symboly – ruce, chléb, hvězdy a kalich. Propojování textu a obrazu je pro Bílka jako umělce charakteristické. Text na hostii zní: „Hle život – hle dílo mé – je lámu a dávám.“  Obdobný nápis je na dřevěném rámu barevného obrazu Večeře Páně umístěného v chýnovském ateliéru. „Hle – tělo – život – dílo mé, lámu a dávám vám – abyste jako já i vy činili na mne pro svaté pamatování.“ Tento motiv, kdy Kristus při společném stolování s apoštoly podává sám sebe jako chléb života, se nachází i na menším dřevěném reliéfu umístěném ve Sboru Alberta Schweitzera v Praze 4 – Michli. Motivy chleba a klasů, ale též kalich se vyskytují ve více Bílkových dílech. Idea klasů se promítla i do stavby jeho vily s ateliérem v Praze v Chotkových sadech. Umělec to sám vyjádřil myšlenkou, že „život je jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den.“ Motivy klasů se nacházejí na detailech vnějšku této stavby i interiéru. Nad vstupem do jídelny se můžeme setkat s nápisem „Pohyb země, když chléb dává.“ Je zde zřejmě určitý ohlas Březinovy básně „Apotheosa klasů“ z jeho sbírky „Stavitelé chrámu“.

  Bílkovy hostie můžeme vidět v širším kontextu celého jeho liturgického umění, se kterým se setkáváme v některých interiérech sborů Církve československé husitské. Zejména pak mají souvislost s tvorbou dvou originálních kalichů v podobě přesýpacích hodin. K jednomu z kalichů náleží i stříbrná miska na bohoslužebný chléb (hostie) – zvláštní hluboká patena s ouškem podle návrhu Karla Farského.

          Na velké hostii spatřujeme zobrazené dvě ruce držící na dvě poloviny rozlomený chléb. Tímto způsobem je vystiženo či předznačeno gesto rozlomení. Bílek v textu užívá slova „lámat a dávat“, která odkazují přímo na Ježíšova učiněná gesta a pronesená slova při jeho poslední večeři. „Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim…“ (Mk 14,22). „Vezměte, jezte…“ (Mt 26,26).  „Toto je mé tělo, které se za vás vydává“ (L 22,19). V Bibli kralické je „kteréž se za vás dává.“ Chléb je z mnoha klasů, ale je to jeden chléb. Je rozdělován na mnoho částí, a přesto všichni věřící přijímají podíl na jednom chlebu, kterým je Kristus (1 K 10,16-17).

          Chléb má více významových rozměrů a smyslů. Je to chléb vyživující člověka v pozemském čase (Ž 104,14-15). Ale současně je to chléb bohoslužebný, který zprostředkovává věčný život v Ježíši Kristu. Bůh dává Syna pro záchranu světa (J 3,16; 1 J 5,11) a Ježíš Kristus v souladu s vůlí svého Otce dává sám sebe a svůj život za spásu světa (J 10,15.17-18.28).

Na Bílkově velké hostii určené pro kněze drží rozlomený chléb dvě ruce. Jsou to ruce Krista, který dává sám sebe, ale jsou to i ruce naše, neboť i my se máme po Kristově příkladu dávat druhým.

          Na rozlomeném chlebu můžeme vidět zobrazené hvězdy. Hvězdy se nacházejí také na stříbrném kalichu, který vytvořil František Bílek v podobě přesýpacích hodin. Hvězdy odkazují k nebi, k duchovnímu světu, k Boží věčnosti. Hvězdy, vyskytující se na starokřesťanském umění, zobrazují věčný život a věčnou blaženost.

          Na malých hostiích je zobrazen kalich. Tím je vyjádřeno symbolicky i fakticky husitské podávání a přijímání podobojí způsobou, kdy všichni věřící přijímají jak chleba, tak i víno z kalicha. Malá hostie se znakem kalicha je určena k namáčení do vína, jak se tento způsob, navazující na starobylou liturgickou tradici, prosadil v Církvi československé (husitské) již během roku 1920.

          I když je na zadní straně velké hostie linkami naznačeno její rozlomení na tři části – na dvě poloviny a na malý úlomek, nezáleží na počtu rozlomených částí, na které je bohoslužebný chléb duchovním rozlamován. Podstatné je, že dochází k rozlomení jako znázorněnému znamení Kristovy obětující se lásky pro nás. A také to, že je podáván a přijímán věřícími, ať již v podobě větších rozlomených hostií nebo malých již předem takto připravených. Neboť se i v různé podobě hostie jedná o jeden chléb, kterým je Kristus, náš život (Ko 3,4).

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.08.2020 10:51 zobrazeno: 384x