Žd 13,17-20 Vést znamená odpovědnost za sebe i za druhé

Texty: (SZ) Ez 34,11-15; (epištola) Žd 13,17-20; (Evangelium) J 10,14-17 

Vážený bratře biskupe Davide, vzácní hosté, sestry a bratři,

pro tuto příležitost bohoslužby s uvedením pražského biskupa Církve československé husitské do dalšího sedmiletého funkčního období jsem zvolil čtení z listu Židům ze 13. kapitoly. Dotýká se právě služby vedení v církvi. Obsahuje výzvu adresovanou společenství věřících, aby se za ty, kteří jsou v čele, modlili, podporovali je a přijímali je. Závěr tohoto oddílu pak obsahuje přání Božího požehnání a posily ke každému dobrému úsilí od našeho nejvyššího Pastýře církve, Ježíše Krista.

„Vést a řídit někoho“ - to je velmi obtížný úkol. Platí, že řídit druhé je schopen jenom ten, kdo dokáže vést sám sebe. Ti, kteří vedou, mají zvláštní odpovědnost jak za sebe, tak i za druhé. „Úkolem toho, kdo vede, je starat se o rozvoj svůj i rozvoj druhých“ (Anselm Grün, Řízení jako duchovní úkol. Kostelní Vydří 2008, s. 152). Prvotní církev žila především z moci Ducha svatého, který působí v lidských srdcích lásku a utváří bratrské vztahy. Přesto i tehdy byl v církvi patrný určitý řád a rozlišena odpovědnost těch, kteří byli postaveni do čela (Žd 13,7; Ř 12,8; 1 Te 5,12n). Zvláštností pastýřské služby v církvi je, že ji nelze vykonávat způsobem vládnutí, ale starostlivé péče, ne cestou direktivního nařizování a rozkazování, ale trpělivým přístupem a domlouváním; ne vyžadováním naprosté poslušnosti za všech okolností, ale získáváním druhých přesvědčivostí a důvěryhodností (1 Pt 5,1-3; 2 Tm 4,2; 1 K 11,1). Je uváděno pět kvalit, na kterých je založeno vůdcovství v církvi, ale platí to i v obecném smyslu. Jsou to: vize, přesvědčení, důslednost, příklad a odvaha. A k nim je možné připojit ještě další tři schopnosti: vcítit se do druhých (empatie), kladný vztah k lidem, a dokonce by ten, kdo je v čele, neměl postrádat ani smysl pro humor.

Když mluví apoštol Pavel o těch, kteří stojí v čele a vedou druhé, tak připomíná věřícím, že se „budou za vás odpovídat“. Být v čele znamená nést odpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé. Duchovní má odpovědnost za svěřenou náboženskou obec a biskup za celou diecézi. Pražská diecéze patří v husitské církvi k největším svým počtem náboženských obcí, členů i duchovních, s řadou rozvíjených aktivit, ale i s těžkostmi, které k životu patří. Máme však spoluodpovědnost i za celek církve, neboť vytváříme - i přes rozdílnost diecézí - jednu církev, jedno společenství, jedno Kristovo tělo.

Bratře Davide, nesete biskupskou odpovědnost v pražské diecézi již sedm let. Této odpovědnosti jste se nezřekl, ale přijal ji na sebe s odvahou i na další dobu, která je před námi a která nebude jednoduchá. Neboť nová doba, kterou prožíváme a která je před námi v církvi, nás staví do zcela nových a neznámých situací. Biskupská funkce v církvi je a bude spojena se závažným rozhodováním a hledáním dobrých řešení, která mají důsledky pro budoucnost. Za své působení v církevní funkci, za své rozhodování a jednání máme odpovědnost vůči svému vlastnímu svědomí. Máme také odpovědnost vůči druhým lidem, zvláště vůči těm, kteří nám projevili svou důvěru. Diecéze a její náboženské obce, to není jen spletitá organizace, ale především zcela konkrétní lidé, sestry a bratři, žijící svojí vírou i pochybnostmi, nadějí i obavami, radostmi i každodenními starostmi. Jim, bratře Davide, budete skládat počet z toho, co jste pro diecézi a husitskou církev vykonal, co konáte a co budete v následujícím čase konat. Když však apoštol Pavel mluví o vydávání počtu, pak tím myslí především na náš vztah vůči Bohu. Jemu jsme především odpovědní a on se nás bude ptát, jak jsme využili svěřené hřivny. On je spravedlivý a náročný, ale jak věříme, má se svými služebníky soucit, když jsou naše možnosti a síly na obtížné úkoly omezené (Dt 32,36).

Bratře Davide, osvědčil jste v uplynulých sedmi letech svou víru, své schopnosti, obdarování, získal mnohé zkušenosti. A přece nás vědomí tohoto úkolu církevní služby nemůže naplňovat klamným sebevědomím, že všechno zvládneme a na všechno stačíme ze svých sil. Naopak nás toto vědomí vede k hluboké pokoře a k niterné modlitbě. Bez Boží milosti a pomoci nelze nést biskupskou službu. Významné je cítit i modlitební podporu církve. Proto se apoštol Pavel obrací na společenství a vyzývá je: „Modlete se za nás… Modlete se za mne.“ Pavel prosí, aby se za vedoucí představitele sborů i za něho věřící křesťané modlili (srov. Ř 15,30; Ef 6,18n). Podporujte, sestry a bratři, svého biskupa – bratra Davida – svými modlitbami a přímluvami, aby svůj biskupský kříž mohl nést lehčeji a jeho rozhodování a působení mohlo i nadále přinášet dobré ovoce z víry a prospěch církvi i lidem této země.

Věříme a vyznáváme, že tou hlavní autoritou v církvi je Ježíš jako náš dobrý Pastýř. Nad všemi lidskými pastýři je tento „veliký Pastýř ovcí“.  On je náš Vykupitel, který obětoval svůj život za ovce (J 10,11.15). Ve svém kázání o dobrém pastýři podle Janova evangelia 10. kapitoly říká Mistr Jan Hus, že on „řídí cestu života, pase slovem, příkladem, učením a darem svého vlastního těla“ (Betlémské poselství. Praha 1947, s. 187). Kristova jedinečná oběť, zpřítomňovaná ve svátosti chleba a kalicha, přináší věčný život všem věřícím. Ne na sebe, ale na Ukřižovaného a Vzkříšeného Pána má ukazovat svou vírou a celou svou službou každý lidský pastýř.

V závěru našeho biblického slova zaznívá přání: „A Bůh pokoje …nechť vás posílí ve všem dobrém.“ Kéž Bůh pokoje je pro nás tím trvalým zdrojem posily k dobrému snažení i úsilí. Ať můžete, bratře Davide, stále od Ježíše – našeho dobrého Pastýře – čerpat sílu k dobrému, jako tomu bylo dosud, tak i v budoucím čase, kdy pokračujete v úkolu biskupa pražské diecéze, který Vám byl svěřen. Ať Bůh v Kristu Vás vede svou moudrostí, provází svou milostí a dává Vám pro Vaši službu své požehnání! Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 02.04.2015 11:49 zobrazeno: 2088x