Velkopáteční Kristova cesta vykoupení

14.03.2016

Velký pátek se stal od letošního roku v naší zemi volným dnem. Toto rozhodnutí jako křesťané jistě vítáme. Otázkou je, jak a čím tento den naplníme ve společnosti, která k církvím a křesťanské tradici zaujímá spíše volnější postoj.

Velký pátek upomíná na smrt Ježíše Krista. Již celá postní doba je časem, kdy se křesťané zaměřují na poselství o Ježíšově utrpení a o jeho kříži, který za nás a pro nás přijal. Názorným vyjádřením pašijových událostí je tzv. křížová cesta se čtrnácti zastaveními umísťovaná v kostelích i v přírodě, zvláště v kopcovitém terénu. Tento způsob názorného a viditelného vyjádření a aktivního rozjímaní nad posledními chvílemi Ježíšova pozemského života měl svůj počátek v Jeruzalémě. V místech, kde k těmto událostem skutečně došlo, se konala v následujících stoletích shromáždění a pobožnosti místních křesťanů, ale i poutníků do Svaté země ze vzdálených míst. Projít tato místa úzkými uličkami Jeruzaléma až k chrámu Božího hrobu cestou nazývanou cesta bolestná (via dolorosa) je silný duchovní zážitek pro každého věřícího i dnes. Uvědomujeme si, že někde tam, právě v těchto místech, se vše odehrávalo a že tam Ježíš prožíval nezměrnou bolest a snášel utrpení. Odtamtud se rozšířila pobožnost Ježíšovy křížové cesty na nejrůznější místa v četných zemích světa. Zvláště ve 14. a 15. století se tato zvyklost působením františkánůšířila do různých zemí a míst. Také v naší krajině jsou tato zastavení se čtrnácti obrazy Kristova utrpení nepřehlédnutelná. Účastním se pravidelně již několik let ekumenické křížové cesty v Praze na Petříně. U jednotlivých zastavení, kam směřuje průvod s pochodněmi tmavou nocí, pronášejí modlitby a meditace jednotliví zástupci církví římskokatolické, starokatolické, evangelické i husitské. Na Velký pátek se také zúčastňuji v kostele sv. Václava Na Zderaze meditací u kříže, který je od sochaře Františka Bílka a do jehož dřeva je vyryto tzv. sedm posledních slov Vykupitele.

Obsahem shromáždění v našich sborech a modlitebnách na Velký pátek jsou především předčítané pašijové události podle svědectví některého z evangelistů. Delší čtení těchto biblických textů nám umožňuje sestředit se na poslední chvíle Ježíšova pozemského života a znovu si tak připomínat a znovu prožívat velkopáteční Kristovu cestu vykoupení. V západním křesťanství se prosadilo čtení Janových pašijí, ve kterých je Ježíš poznáván nejen jako trpící, ale již jako vítězný a vyvýšený Pán. Pašijové události z Nového zákona jsou přednášeny též formou střídavého čtení nebo jsou ztvárněny jako dramatizace, případně zaznívají jako zpívané v podání pěveckého souboru.

Duchovní pohled na kříž a naslouchání pašijovým událostem srdcem nám umožňuje vidět Kristův kříž a přijímat slovo o něm jako prostředek naší spásy. „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží“ (1 K 1,18). Současně kříž není tím, čím Kristovo putování končí. Jeho pokračováním je vzkříšení a oslavení u Boha Otce (Ef 1,20).

S přáním víry a pokoje pro čas Velkého pátku i všechny další dny letošních velikonočních svátků

Tomáš Butta

bratr patriarcha

Březen L.P. 2016                                                                

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 09.05.2016 12:14 zobrazeno: 1672x