Mt 23,9-10 Promluva při předání a žehnání zvonů v Hradci Králové – listopad 2016

17.11.2016

Vážený bratře biskupe Pavle, vážený emeritní bratře biskupe Štěpáne, vážení vzácní hosté, sestry a bratři!

Máme radost z toho, že se podařilo opět shromáždit dostatečnou částku od obětavých dárců a panem mistrem Petrem Rudolfem Manouškem bylo vytvořeno dalších pět zvonů pro tuto královéhradeckou zvonohru. Budou pojmenovány po pěti postavách z doby české reformace, konkrétně z Jednoty bratrské. Jednota bratrská je spjata s východními Čechami, neboť vznikla kolem roku 1457 v Kunvaldu v Orlických horách, a volba bratrských kněží se konala roku 1467, také ve východních Čechách ve Lhotce u Rychnova nad Kněžnou. Tyto zvony předznamenávají, že příští rok bude mít Jednota bratrská své výročí.

Jednota bratrská je společenstvím víry, lásky a naděje. A dá se charakterizovat podle Kristových slov z Matoušova evangelia „Jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratři.

Za duchovního otce Jednoty bratrské je považován Petr Chelčický. Jeho jménem je označen první zvon. Do Chelčic v jižních Čechách jezdívám pravidelně na Dny Petra Chečického. Pocházel z jihočeského kraje rybníků a rybářských sítí. Tam Petr – biblicky vzdělaný laik napsal svůj spis Síť víry pravé i svoji Postilu i další četné spisy v českém jazyce. Byl důsledným vyznavačem a následovníkem Ježíše Krista. Stala se pro něho určující Ježíšova přikázání lásky a pokoje. V čase bojů a válek byl jeho kritický hlas vůči projevujícímu se násilí a nespravedlnosti nepřeslechnutelný. Je nepřeslechnutelný i dnes, proto je dobře, že tato postava šiřitele míru a pokoje, má zde svůj zvon.

Další postavou náležející ke vzniku Jednoty bratrské je Bratr Řehoř. Byl v příbuzenském vztahu k Janu Rokycanovi, husitskému arcibiskupovi a proslulému týnskému kazateli.  Řehoř naslouchal pod jeho kazatelnou výzvám k obnově církve a společnosti a k opravdovému následování Ježíše Krista. Řehoř vstoupil do utrakvistického kláštera Na Slovanech. Nestal se knězem, ale zůstal laikem. Další vliv měl na něho Petr Chelčický a jeho spisy. Cesta Řehoře a jeho skupiny Bratří však vedla k oddělení se od církve podobojí, jejíž existenci umožňovala kompaktáta. Jakkoli Bratry zprvu husitský arcibiskup Jan Rokycana podporoval, s tímto jejich krokem se neztotožnil. Bratři byli tak vystaveni pronásledování, neboť se ocitli mimo zákon. Přesto se Jednota bratrská začala rozšiřovat v Čechách i na Moravě a právě Bratr Řehoř se věnoval jejímu šíření a organizování sborů. Bratr Řehoř zemřel roku 1474 v Brandýse nad Orlicí.

Na Řehořův odkaz navázal Matěj z Kunvaldu, jeden ze tří zvolených bratrských kněží ordinovaných v roce 1467, který měl v Jednotě biskupskou funkci. Užíval označení „starší“. Bylo tomu tak podle názoru, že v prvotní církvi nebyl rozdíl mezi úřadem biskupa a presbytera (staršího). Podle jména pocházel z Kunvaldu, který je rodištěm Jednoty bratrské. Zde v ústraní se bratři snažili napodobit životní styl prvních křesťanů a uplatňovat důsledně Kristův zákon lásky. Poslední roky svého života pobýval biskup Matěj na Moravě. Zemřel v Lipníku nad Bečvou a byl pohřben v Přerově v bratrském sboru. Nebyl výrazným typem vůdce, ale vyznačoval se prostotou, upřímností a trpělivostí víry.

Další z postav je Tůma Přeloučský, který byl také jedním z prvních tří zvolených bratrských kněží. Pocházel z Přelouče, z místa s husitskou historií. Tůma se vyznačoval znalostí teologie a latiny. Proto byl důležitou postavou ve vnitřním zápase Jednoty o větší otevřenost vůči vzdělání. Vedl také korespondenci s Janem Rokycanou. Jeho působištěm byl Přerov – významné centrum Jednoty bratrské na Moravě. Po smrti biskupa Matěje z Kunvaldu zaujal v Jednotě přední místo. Zemřel roku1518 abyl pohřben v Přerově.

Lukáš Pražský se narodil v Praze v utrakvistické rodině. Roku 1481 byl prohlášen bakalářem. Byl osloven Jednotou bratrskou a spisy Petra Chelčického. K Jednotě přistoupil zřejmě v Litomyšli. Nechtěl zamítnout a vyloučit učenost, neboť podle něho rozum a vědění mají sloužit k Boží chvále. Podnikl cestu do vzdálených zemí, aby nalezl někde ideální prvokřesťanskou církev. Navštívil pravoslavné oblasti, byl v Římě, a také sledoval reformační působení německého reformátora Martina Luthera. Stal se přední osobností Jednoty bratrské a nositelem biskupské služby. Překládal Bibli z latiny, připravoval bohoslužebné knihy i Zpěvník, a sám také písně skládal. Píseň od Lukáše Pražského nalezneme i v našem Zpěvníku s názvem „Kristus příklad pokory“ (Zpěvník CČSH č. 30). Lukáš se vyznačoval větší otevřeností vůči světu, než tomu bylo v případě první generace, a měl tak vliv na vnitřní proměnu Jednoty v linii směrem ke vzdělání, která vede od Lukáše přes Blahoslava až k Janu Amosi Komenskému.

Jaký je vztah Jednoty bratrské ke zvonům? Když byla Jednota pronásledovaná, asi na sebe zvony neupozorňovala. Věřící se setkávali spíše tajně v domech nebo v přírodě.  Když si Jednota budovala své sbory již ve větší svobodě, tak měly také viditelné věže se zvony. Zvony mají tak úzkou souvislost se svobodou.

Výrazný tón pokoje vydává zvon Petra Chelčického. Tento tón zvonu míru a nenásilí je nepřeslechnutelný i dnes ve zvuku všech možných hlasů, zvuků a signálů boje a nepřátelství. Hlas Petra Chelčického byl současně kritickým. I takový hlas je potřeba občas slyšet.

O Jednotě bratrské se hovoří také jako o tichých v zemi ve smyslu Ježíšova blahoslavenství. „Blaze tichým, neboť oni zemi obdrží za dědictví“ (Mt 5,5). Zvony mají většinou mohutný a silný hlas, ale mohou mít i tišší a jemný hlas. I takové zvony jsou potřebné a užitečné, aby doplnily zvukovou pestrost zvonohry.

Jednota bratrská se vyznačovala především zpěvem a chválou Boha. I tato budoucí královéhradecká zvonohra bude chválit Boha. A mají proto v ní své čestné místo i tyto nové zvony pojmenované podle pěti význačných postav staré Jednoty bratrské. Amen

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.12.2016 11:10 zobrazeno: 1401x