1Tm 4,12-5,2 Ujmi se předčítání, kázání a vyučování

Kázání k jáhenskému svěcení Františky Kláskové - Hradec Králové 23. 10. 2010 /Ž 119,12-16; J 13,3-15/

Vážená sestro Františko,

            čtení z 1. listu Timoteovi zvolené k příležitosti Tvého jáhenského svěcení obsahuje soubor pastoračních rad a pokynů. Dopis, kterým se autor obrací k mladšímu spolupracovníkovi, je připisován apoštolu Pavlovi (1,1). Apoštol Pavel měl za sebou jistě bohaté zkušenosti ze svého misijního a pastýřského působení. Znal situaci v jednotlivých sborech, mnohé z nich zakládal. Setkával se s nejrůznějšími lidmi, řešil různé obtížné pastorační situace, měl zkušenosti z  prostředí, které prvokřesťanské sbory obklopovalo, znal tehdejší zvyklosti a mentalitu. V tomto oddíle epištoly však nejde jen o lidské zkušenosti, ale je to sdělení Ducha svatého skrze autoritu apoštola. Není to jen soubor rad, zkušeností a poznatků z praxe, ale je to Boží slovo. V tom spočívá aktuálnost čtení z dopisu. který byl psán kdysi ve starověku. A dnes je adresován Tobě, sestro Františko.  Obsahuje totiž nadčasovou pastýřskou moudrost. Je to slovo i pro Tebe a tak je přijmi jako nezbytnou výbavu a spolehlivou mapu i každodenního průvodce pro svou náročnou a obtížnou cestu jáhenské služby v Církvi československé husitské.

            V církvi se radujeme vždy z toho, když do služby je vysílán nový mladý člověk. V mladém člověku je naděje, nová budoucnost, nová dynamika, nové nápady, nová tvořivost. Doba mládí je dobou otevřené perspektivy a velkých možností. Je cenné, když právě v této době, se dává člověk Bohu k dispozici. Mohl by naplňovat čas něčím jiným - cestováním, podnikáním, věnovat se zálibám, užívat si. Ale ty se chceš věnovat službě v církvi - nedělní i všední službě sestrám a bratřím.

            Příchod mladého člověk do sboru není nikdy bez problému. Apoštol povzbuzuje mladého spolupracovníka: "Nikdo ať tebou nepohrdá proto, že jsi mladý." V  některých starších lidech totiž může panovat vůči mladým nedůvěra. Řeknou si: "Co ten nám bude povídat? Nemá ještě dost zkušeností." Na tyto výhrady a předsudky nelze jinak reagovat než tím, že takové lidi má mladý služebník Kristův přesvědčit o své způsobilosti a prokázat své kvality. Čas ukáže a trpělivá služba druhé přesvědčí a překoná počáteční nedůvěru. Horší je, když mladý člověk nejprve všechny nadchne, ale pak zklame. Lepší je, když se musí od počátku vypořádávat s některými překážkami, a tak vnitřně roste.

            Apoštol vyzývá: "Buď vzorem v řeči a jednání, ve víře, lásce a čistotě."

Když však slyšíme tuto výzvu být příkladem či dokonce vzorem pro druhé, tak znejistíme. Lidé také nejsou moc rádi, když je někdo vzorný. Dětem vadí, když jim jejich rodiče dávají za vzor někoho jiného. "Podívej se, jak ten je tak skvělý, jak se dobře učí, jak cvičí pilně na klavír ..., ale ty za moc nestojíš." Nebo si vzpomeneme na vzorné pracovníky, kteří dostali za vzornou práci diplom. K dokonalým a vzorným lidem cítíme odstup. Někteří proto dokonce raději vyhledávají záporné hrdiny. Být dokonalý před lidmi a před Bohem, být vzorem (latinsky exemplum a řecky typos) nejde v žádném věku, natož v mládí, které může být poznamenáno i určitými chybnými kroky (srov. Ž 25,7).

            Přesto podle slov a jednání pastýře se lidé ve sboru orientují. Má na ně jeho příklad vliv. Tak jako v rodině působí příklady rodičů a starších sourozenců nebo starších kamarádů ve skupině či starších spolužáků ve skupině. Výrazní jednotlivci působí jako vzory, ať již kladně nebo záporně.  To, co zdůrazňuje apoštol mladému spolupracovníkovi, je, že nemá být rozpor mezi jeho slovy a jednáním. Platí zásada, že "kazatel káže, i kdy nemluví." Veškeré naše pastorační jednání má být určováno vírou a láskou.

            Působení pastýře a služebníka sboru nevychází z jeho nápadů, myšlenek a přání, ale je opřeno o Písmo svaté. "Ujmi se předčítání, kázání a vyučování" - zavazuje apoštol tímto úkolem Timotea. V tomto oddíle je doklad o starokřesťanské bohoslužbě, která vycházela ze synagogální liturgie s předčítáním a výkladem Tóry. V křesťanském shromáždění byl čten nejen Starý zákon, ale později také epištoly a evangelia. Zde je vystižena zvěstovatelská činnost v celém jejím rozsahu. Při jáhenském svěcení po vzkládání rukou je předávána Bible, která je zdrojem víry a lásky. Písmo svaté nám staví před oči mnohé příklady svědků víry a lásky. Ale především samotného Ježíše, který je příkladem Božího služebníka. On říká: "Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já" (J 13, 15).

            Závěr biblického pastoračního manuálu z 1. listu Timoteovi se týká vztahu k lidem ve sboru, v církvi. Apoštolem je vyznačen vztah a způsob jednání vzhledem k lidem z různých generací. "Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům." Znamená to jednat s druhými s porozuměním, ne drsně, ale s láskou a úctou. To se od pastýře, který je naplněn Duchem Kristovy lásky, očekává.

            Čteme-li tyto starověké apoštolské pokyny, tak shledáváme, že jsou velmi moderní. Nejdůležitější je pro výchovný účinek osobní vztah k druhým lidem, pak náš vlastní příklad a jako třetí je vyučování či poučování. Vyučování je důležité, ale musí být spojeno se vztahem a s příkladem. Tak si najde evangelium nejúčinnější cestu ke svým posluchačům. Přijmi tedy, sestro Františko, tyto apoštolské pokyny pro svoji službu v církvi, která se dnešním dnem prohlubuje a upevňuje. Radujeme se z Tvého rozhodnutí přijmout jáhenskou službu. Bůh, ať Tě vede svým Duchem, abys  s jeho pomocí a v jeho síle mohla spolehlivě a užitečně naplňovat duchovenské povolání, svou jáhenskou službu. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 26.10.2010 11:16 zobrazeno: 3400x