Duchovenská služba ve zvláštních oblastech a její znaky

Článek do ČZ

Duchovní, konající pastorační službu v náboženské obci, se jí mohou věnovat v její šíři a rozmanitosti. Setkávají se s lidmi nejrůznějšího věku v pestrosti jejich zaměstnání, prostředí i prožívaných životních situací. V případě vyslání duchovního do specifické služby jde o zaměření jen na jednu zvláštní skupinu a oblast. Duchovní se tak pohybuje v jednom specifickém prostředí, ať již vojenském, vězeňském, nemocničním nebo jiném, které se řídí svými vlastními pravidly. To, že církve mohou vysílat své duchovní do tohoto prostředí, je zvláštní výsadou danou zákonem, umožněnou tzv. druhou registrací.

Farář nebo další duchovní působící v náboženských obcích je obklopen jejími členy, kteří jsou věřící lidé. Pro ně koná především svoji službu kazatelskou, svátostnou a pastorační. Jeho úkolem je také rozvíjet misijní činnost a věnovat se evangelizaci a vyučování, a tak získávat nové členy husitské církve. Zatímco duchovní vysílaný do zvláštní oblasti, ať již jako vojenský kaplan, vězeňský kaplan nebo nemocniční kaplan, přichází naopak mezi lidi z větší části nevěřící. Jeho úkolem není získávat přímo pro Krista a konat misii a evangelizaci v armádě, věznicích a nemocnicích. Spíše jde o naslouchání druhým, o vytváření vztahů důvěry a o nabídku pomoci všem v jejich náročných a krizových životních situacích, bez ohledu na to, zda se považují za věřící nebo nevěřící. To je funkcí vojenského kaplana, který je nablízku vojákům vysílaným i do nebezpečných míst zahraničních misí v ohrožení života. To je úkolem vězeňského kaplana, který naslouchá lidem, kteří se provinili proti zákonu, dopustili se trestného činu a ocitli se v izolovaném prostředí zcela vzdáleni běžnému životu. To je rolí i nemocničního kaplana, který setrvává u lůžka lidí vážně nemocných.

Co je charakteristické pro tuto specifickou duchovenskou službu, je její ekumenický charakter. Tváří v tvář mezním životním situacím života a smrti se umenšují mezi církvemi rozdíly věroučné, liturgické a právní. Kaplani vytvářejí společenství těch, kteří spolupracují i přes odlišnost svých konfesí. Setkávají se ke společným bohoslužbám slova a modlitbám ve vojenském kostele v Praze na Hradčanech i v kaplích zřizovaných v kasárnách. Samotné vyslání vojenských kaplanů ke službě se koná při ekumenické bohoslužbě za účasti představitelů Ekumenické rady církví a České biskupské konference. Je to nyní i v případě kaplanů působících ve zdravotnictví, kteří pro tuto službu složili předepsané zkoušky. Jejich vyslání se koná v kaplích Thomayerovy nemocnice v Praze 4 nebo ve Střešovické nemocnici v Praze 6.

Chtěl bych vyslovit poděkování těm, kteří se v Církvi československé husitské profesionálně této práci věnují. Předně bratru plukovníkovi Janu Kozlerovi, který do dnešního roku vykonával funkci hlavního vojenského kaplana v Armádě České republiky. Mysleme ve svých modlitbách na vojenské kaplany, kteří provázejí vojáky v misích uprostřed nebezpečných válečných konfliktů. Připomínám si také bratra faráře Aleše Jalušku a jeho mnohaleté působení ve věznici ve Valdicích u Jičína. Tam jsem měl také možnost se účastnit bohoslužby v místní kapli, kterou vyzdobili vězni svými výtvarnými pracemi. Myslíme na všechny naše duchovní, kteří se věnují specifickým službám, ať již ve věznicích či nemocnicích profesionálně nebo jako dobrovolníci, a kteří tak naplňují Ježíšovy skutky milosrdenství „Byl jsem nemocen, a navštívili jste mě“ (Mt 25,36) a osobně přijali apoštolskou výzvu „Pamatujte na vězně“ (Žd 13,3).

Duchovní vysílaný do specifické služby k tomu potřebuje zvláštní odbornou specializaci a rozšiřuje si tak svou profesní kvalifikaci. Současně má mít charisma – duchovní obdarování a přístup víry, která se v náročných podmínkách přezkušuje, upevňuje a osvědčuje.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 02.12.2015 12:22 zobrazeno: 1948x