Am 5,14-15a Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro

Kázání v Husově sboru na Vinohradech při bohoslužbě k 65. výročí ukončení 2. světové války Ř 12,9-21; Mt 6,31-33

Sestry a bratři,
         setkáváme se v tomto květnovém čase, abychom Bohu - Pánu dějin vyjádřili poděkování za ukončení bojů 2. světové války a s vděčností mysleli na ty, kteří se zasadili o svobodu naší vlasti. Právě tento Husův sbor v Praze na Vinohradech nám viditelně dokládá, že také věřící Církve československé husitské se aktivně účastnili společně s mnohými dramatického zápasu za svobodu naší země.
         Tehdy po německém náletu přišel Český rozhlas o budovu. Je zvláštním způsobem velmi symbolické, že hlasatelé Českého rozhlasu nalezli místo k vysílání na kůru zdejšího Husova sboru právě za sochou Ježíše Krista, pod kterou je nápis: „Hledejte nejprve království Božího a spravedlnost“ (Mt 6,33).
         Když přišli pracovníci rozhlasu za zdejším bratrem farářem Arnoštem Šimšíkem s úmyslem, že zde bude umístěn tajně rozhlas,  mohl to odmítnout. Mohla to odmítnout i rada starších zdejší náboženské obce. Mohli si říci: „S tím nechceme mít nic společného. Víte, jak je tento sbor cennou architektonickou památkou? Víte, jaké jsou zde vzácné varhany? Vždyť tím můžeme náš sbor i sebe ohrozit a vystavit nebezpečí.“ Ale oni nic takového neřekli. Bez dlouhého přemýšlení dali prostory sboru k dispozici – kůr pro vysílačku,  a bratr farář dal k dispozici i kancelář, která se změnila v telefonickou ústřednu, kam přicházely v posledních dnech války zprávy z celého světa.
         Křesťanský kostel či sbor je místem, kde probíhá zápas o pravdu, spravedlnost a svobodu, a to nikoli teoreticky, abstraktně, ale skutečně. Tento sbor to prokázal, že je takovým místem. A tím nemyslíme jen stavbu, jako vhodný úkryt pro vysílací zařízení, ale především věřící lidi, kteří se zde před 65. lety setkávali a pro které byl tento sbor duchovním domovem. Jejich konkrétní postoj a rozhodování vyjadřovaly i postoj naší církve jako celku v době nacistické okupace. Vždyť řada duchovních a členů naší církve se v té době statečně nasadila pro spravedlnost, řada zaplatila i svým životem, a my si jejich odvahu v čase jubilejního roku naší církve s vděčností připomínáme.
         Mocným zdrojem takového postoje je Písmo svaté, živé Boží slovo. I dnes k nám je vysíláno a směřuje Boží slovo. A to nejen ve slyšitelné podobě, ale i v podobě nápisu na reliéfu starozákonních proroků od prof. Jana Znoje.  Všimněme si nápisu u proroka Amose, který žil v 8. století před Kristem. Je zde napsáno: „Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro. Svým soudům vraťte spravedlnost“ (Am 5,15). V ekumenickém překladu Písma tento verš zní: „Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo.“  Městská brána byla ve starověku místem, kde se konaly soudní procesy. V době proroka Amose byl právní řád v krizi. Právo bylo – řečeno s prorokem - převracováno v pelyněk a spravedlnost srážena k zemi (v. 7 srov. 5,10.12). Slova starozákonních proroků byla určena pro zcela konkrétní dějinnou situaci, ale současně jsou nadčasovým sdělením. Boží prorok Amos prohlašuje, že je třeba vrátit soudům spravedlnost. Jak aktuálně znělo toto slovo v čase, kdy se rozmohla nebývalým způsobem nespravedlnost, kdy triumfovalo bezpráví a zvůle moci! Tento nápis zde byl v čase protektorátu a 2. světové války, tento nápis zde byl v čase komunistické nesvobody, tento nápis je zde i v současnosti.
         Prorok Amos volá: „Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro.“ Ale my můžeme namítnout, že nenávist je přece něco špatného. K lásce přece nenávist nepatří. Ale láska neznamená lhostejnost ke zlu, přitakávání zlu, smíření se s ním a rezignace na to, že má takovou moc. Vůči zlu je třeba mít stálý vnitřní odpor a vzdor jako k něčemu, co je nepřirozené a s čím se nelze smířit. - Filmem roku 2009 se stal film Protektor, který letos dostal ocenění „Český lev“. V tomto filmu vystupuje velmi oblíbený československý rozhlasový hlasatel Emil Vrbata. Jeho manželka, populární krásná herečka, byla židovského původu. Po německé okupaci se jejich situace zcela radikálně změnila. Rozhlasovému hlasateli byla učiněna nabídka. Když bude hlásat nacistickou propagandu, tak v rozhlase může zůstat. Hlasatel prožíval stálý vnitřní boj a kladl si otázky, kam až ve svém kompromisu může zajít. Ve chvíli, kdy měl po atentátu na protektora Reinharda Heydricha předčítat do rozhlasu slib věrnosti německé Říši, se vzepřel. Slib nepřečetl a z rozhlasu odešel.
         Tento film položil mimo jiné i otázku, kam až může ve svém kompromisu hlasatel - pracovník sdělovacích prostředků zajít. Fiktivní postava ve filmu řekla nakonec jasně ne. Nemohl se podílet na šíření ideologie, která potlačovala svobodu vlastního národa a popírala základní lidské hodnoty. Práce hlasatele není možná bez morálního vnitřního zápasu a nasazení.
         Církev je obrazně řečeno jako rozhlas, neboť rozhlašuje, hlásá evangelium. Má se vyznačovat svobodným vysíláním Božího slova. Nemá ze svých „vysílačů“ šířit něco jiného, poplatného jiným pánům, režimům a ideologiím, nýbrž má sloužit svým slovem a svědectvím Božímu království a jeho hodnotám. 
         Každý duchovní a každý věřící je obrazně řečeno takovým hlasatelem, od kterého se očekává vnitřní nasazení v jeho hlasatelské činnosti pro spravedlnost a dobro. „Milujte dobro,“ vyzývá i nás prorok Amos. K dobru máme přilnout a v něm setrvávat, a to nejen krátký čas, ale trvale, jak říká apoštol Pavel: „Lněte k dobrému“ (Ř 12,9). Znamená to stát v různých životních situacích na straně spravedlnosti a dobra, a to i za cenu osobního rizika, jak to dokázali ti, na které s vděčností a respektem myslíme v těchto květnových dnech. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 12.05.2010 12:57 zobrazeno: 3099x