Úvaha k výročí dr. Karla Farského

13.06.2016

Výročí nás vedou k větší pozornosti věnované minulým událostem a osobnostem z našich dějin. Výročí, kterým patří náš  zájem v Církvi československé husitské, ať již je to 8. leden 1920 nebo výročí patriarchů či dalších osobností, ale i náboženských obcí a sborů, jsou příležitostí k sebeuvědomění si své cesty v minulosti od jejího počátku, přítomné situace a hledání směru v budoucnosti. Jedním z takových výročí je 12. červen 1927 – datum úmrtí dr. Karla Farského – modernistického katolického kněze a pozdějšího biskupa – patriarchy Církve československé husitské.

Bratr patriarcha Karel Farský zemřel v budově ústředí v Praze – Dejvicích, kde krátce bydlel a jeho urna s jeho popelem je uložena ve zdejším Husově sboru, jeho základní kámen poklepával, ale otevření kostela v roce 1928 se již nedožil. Proto se zde každoročně setkáváme v červnu k modlitbě a položení květiny. Myslíme na něho i na další patriarchy naší církve. V příštím roce bude 90. výročí Karla Farského. Jeho dílo, které předal církvi, je rozsáhlé a všestranné. Udivuje tento rozsah Farského práce vzhledem k času, který mu byl vymezen nejvyšším Pánem života.

Farský byl především kazatelem evangelia, které předával živým svědectvím i v písemné formě postil, článků a publikací. Dokázal pojmenovávat otevřeně i výstižně problémy své doby a stavěl je do světla Kristova evangelia. A to jak problémy tehdejší Římskokatolické církve, tak se odvážně vyjadřoval i k otázkám společenským a polickým. Farský byl člověk kritickým, někdy až velmi ostrým kritikem – zejména poměrů v tehdejší Římskokatolické církvi. Co je důležité, je skutečnost, že u Farského převládá pozitivní tvoření a budování církve nad kritikou. V počátcích nově vznikající církve Československé (husitské) probíhal ostrý boj polemiky a kritiky vůči Římskokatolické církvi. Faktický boj probíhal o kostely, které chtěla nová církev užívat pro své bohoslužby. Zlom v této situaci vyostřeného boje a kritiky přineslo budování nových sborů. Co je důležité – ne se hádat, přít, navzájem kritizovat až zlehčovat, ale tvořit, budovat, přinášet něco nového vlastního a hodnotného. Nestačí jen kritizovat to, co je špatné, ale pokusit se o něco dobrého. A to je mnohem obtížnější. Kdyby tento „duch kritiky“ byl důvodem vzniku naší církve, jak by to bylo málo a nestačilo by to. Jenomže tento silný duch kritičnosti je stále v nás hluboce zasazen. A tento rys silný v počátcích vůči druhým, se paradoxně může pozměnit v prvek sebekritiky, až tak, že všechno, co se vztahuje k naší církvi, musí být předem špatné, a naopak v nekritické chválení všeho jiného a jiných.

Farský nebyl jen ostrý a otevřený kritik stavu tehdejší Římskokatolické církve inspirující se Ježíšovou kritikou pokrytectví farizeu a zákoníků, ale byl budovatel, „architekt“ nové církve. Tato samostatná nová křesťanská církev vznikla po obtížném a těžkém rozhodování. A byl to právě Karel Farský, kdo podstatnou měrou přispíval a napomáhal obětavostí a úsilím k utváření církve po stránce ideové a prakticky organizační. Ve Farského osobnosti se úžasným způsobem propojilo obojí, myšlenkové schopnosti i prakticko-organizační zdatnost. Co je platné sebelepší propracované učení, nepromítá-li se do konkrétního života v náboženských obcích a neformuje-li víru a smýšlení jednotlivých členů. A na druhé straně nejsou zcela dostačující nejrůznější praktické aktivity, chybí-li jim jasný křesťanský obsah, ideové východisko Církve československé husitské, a mohl by je vykonávat i někdo jiný.

Karel Farský byl velice schopný organizátor. Na dobrou organizaci kladl značný důraz. Upozorňoval, že Ježíš také vytvářel organizaci. Měl dvanáct a toto seskupení mělo svůj cíl v tom, že tak připravoval vůdčí pracovníky. Měl i další spolupracovníky, kteří slovy Farského „zajišťovali nezbytnou práci organizační a propagaci“. V kázání z roku 1923 v Českém zápase číslo 23 vyslovuje poděkování všem aktivním členům nové církve, kteří v náboženských obcích konali nepostradatelné dílo pro život a poslání církve ve společnosti. Je pozoruhodné, jak Farský byl schopen nadchnout množství lidí pro dílo nové církve, vyvolal aktivitu a mnohé činnosti. Jeho víra a svědectví silně působily na současníky, kteří v něm rozpoznávali autentického Kristova svědka a služebníka.

Farský žil v jiné době a situaci, než žijeme my. Farský ve své době s odvahou hledal cestu, jak přiblížit evangelium Ježíše Krista lidem své doby. Tento úkol máme i my, kteří konáme službu v Církvi československé husitské a věříme v její poslání, které od Boha přijala. Ať dokážeme jako církev i jednotlivci i v této době zůstat věrni Ježíši Krista a hlásáme a šíříme jeho evangelium, ať je již to někomu vhod či nevhod, jak o to usiloval horlivě a trpělivě i Karel Farský, náš bratr a Kristův služebník.

2 Tm 4,1-5

Tomáš Butta
patriarcha

13. červen 2016

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 04.07.2016 04:27 zobrazeno: 1692x