Modlitba k památce zesnulých a nenarozených
„V jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.“
Jb 12,10
Bože Stvořiteli náš a Pane,
ty jsi vdechl člověku v chřípí dech života, a tak se stal živým tvorem (Gn 2,7). Dal jsi nám život jako posvátný dar, za který jsme odpovědni tobě. Obdrželi jsme výsadu i úkol být tvým obrazem. A přece přes své schopnosti a velikost zůstáváme jen prachem ze země (Gn 3,19).
V tomto listopadovém čase, Pane, před tvou milostivou tváří myslíme na své zesnulé, kteří byli odvoláni z tohoto pozemského času již velmi dávno, ale myslíme i na ty, kteří zesnuli teprve nedávno. Skutečnost smrti v nás vyvolává sklíčenost, pochybnosti, beznaděj.
Děkujeme ti, že nám dáváš poznávat ve světle Ježíšova evangelia, že i tento křehký a často bolestný život má svůj vyšší cíl a smysl. Děkujeme ti, že nás, náš nebeský Otče, vychováváš jako své děti k tomuto cíli, abychom i my nedokonalí lidé mohli mít podíl na tvé dokonalosti (Žd 12,10).
V této chvíli modlitby na tomto místě myslíme také na počaté, ale nenarozené děti. Jejich život byl ukončen ještě dříve, než mohly do tohoto světa vstoupit. Kéž tyto nenarozené děti mohou zakoušet, Bože, tvou otcovskou i mateřskou lásku, když jim lidská láska nebyla dopřána.
Prosíme tě, abychom si my lidé dokázali vážit posvátného daru života a naplňovali ho podle tvé vůle.
S odevzdanou vírou, že ve tvých rukou, Otče, je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora (Jb 12,10), a že Ježíš Kristus je Pánem živých i mrtvých (Ř 14,9), chválíme tvé jméno. Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Facebook