Postní zamyšlení nad 51. žalmem

        Popeleční středou nebo první postní nedělí zahajujeme přípravu na Velikonoce – nejdůležitější svátky celého církevního roku. Z Kristova kříže zazní „Dokonáno jest“ (J 19,30) a u prázdného hrobu uslyšíme „Haleluja, není zde, byl vzkříšen“ (Mt 28,6). Postní doba je přípravou na přijetí a prožití velikonočního evangelia o našem vykoupení v Ježíši Kristu - ukřižovaném a vzkříšeném.

         K postnímu soustředění nás vede 51. žalm. Patří mezi nejznámější kající žalmy. Pravoslavní křesťané se jej modlí pravidelně. Ohlasy tohoto žalmu najdeme i v některých písních našeho zpěvníku: „Rač hříchů mých nečistotu smýt…“ (235,2); „Čisté mi, Bože, srdce stvoř…“ (71,5) nebo mezi novějšími písněmi od Z. Svobody je postní píseň, kde zpíváme: „Srdce kdysi špinavé, je jak padlý sníh“ (323,3).  

Žalm 51. je doznáním hříchu a vin

         Žalmista  říká: „Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.“  Je to velmi těžké říci: „Doznávám se…“ „Přiznávám se k tomu, co jsem udělal špatného.“ Člověk to říká velice nerad. Chce zakrýt svou chybu. Přejít to mlčením. Odpoutat pozornost upozorněním na chybu druhého. Člověk se vyhýbá doznání vin před Bohem. Jsou různé způsoby, jak se tomuto doznání vin vyhnout. Ten nejjednodušší způsob spočívá v tom, že člověk svou vlastní vinu vůbec nevidí, protože ji vidět nechce. Považuje se za čistého, dokonalého, bezchybného. Zdůrazňuje, že vždycky jednal správně a nikdy nic špatného  neudělal. Přitom vůbec nepozoruje, kolik domýšlivosti je skryto za jeho domnělou vlastní spravedlností. Kolik nedobrého se skrývá za zdánlivě nábožensky a mravně dokonalým životem. Je potřebné mít v sobě ochotu k pravdivosti a  odvahu si to přiznat. Jsme-li k sobě upřímní, pak v hloubi svého nitra víme o svém sobectví, poskvrněnosti a zlu. „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není,“ slyšíme jednoznačně z listu apoštola Jana (1 J 1,8). I my jsme obtěžkáni většími nebo drobnějšími činy nespravedlnosti, kterých jsme se dopustili. Ale i tyto drobné činy ve svém celku tvoří velké závaží. I malá skvrna na šatu celý šat znehodnotí.

         Druhý opačný extrém spočívá v tom, že se zase až příliš zaobíráme svou vlastní nedokonalostí a hříšností. Když člověk vidí, že stále znovu chybuje a že zlo působí v hloubce jeho bytosti, dostavuje se malomyslnost. Člověk pociťuje bezvýchodnost své situace. Tehdy se ocitá v nebezpečí, že zcela rezignuje. Takový člověk před Boha s doznáním nepřichází, neboť více se zaobírá sám sebou, než aby myslel na Boha a důvěřoval mu. 

Žalm 51. je prosbou o očištění

         Žalmista volá: „Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje.“ „Zbav mě hříchu yzopem a budu čistý. Umyj mě a budu bělejší nad sníh.“ Žalmistu nevede poznání hříchu a viny k rezignaci, ale naopak k prosbě, aby mu Bůh odpustil a očistil jeho srdce.

         V žalmu je užit obraz „očištění yzopem“. Yzop je aromatická rostlina známá v Egyptě. Její větvičky s listy se užívaly k náboženským očistným obřadům (Ex 12,22). Židé používali yzop k očistné oběti. Yzop je tedy obrazem Božího očištění a odpuštění. Odpustit nám a očistit nás může pouze Bůh sám. Opravdové odpuštění neznamená, že se Bůh rozhodl to přehlédnout. Skvrna sice zůstane, ale Bůh ji už nevidí.To by bylo málo. Jde o vymazání, naprosté smazání našich vin (Iz 43,25).

         Druhým obrazem očištění je „bílý sníh“. Sníh, když je ho příliš mnoho, znepříjemňuje a komplikuje život. V biblické zemi Palestině byl sníh spíše výjimkou a ležel jen na vrcholcích nejvyšších hor. Čerstvě napadaný sníh je v tomto žalmu výrazem čistoty. Z šedé a špinavé krajiny se stane malebné čisté prostředí. Sníh je zářivě bílý. Sníh se snáší shůry. Tím je vyjádřeno, že naše očištění přichází shůry, od Boha. Přichází s Ježíšem Kristem, který nás očišťuje.

Žalm 51. je touhou po radosti    

         Z žalmistových úst zaznívá: „Dej, ať se zas veselím ze tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.“ Zatímco Vánoce jsou chápány jako svátky radosti, na Velikonocích leží stín smutku, kdy rozjímáme o utrpení Ježíše Krista. Ale i Velikonoce mají v sobě radost, vždyť jde o svátky vykoupení a nového nepomíjejícího života. Postní sklíčenost a pravdivé sebepoznání své slabosti a hříchu před křížem našeho Pána není tím jediným cílem našeho předvelikonočního soustředění. Záměrem naší postní přípravy je také očekávání velikonoční radosti a posílení mocí Božího Ducha.

         Bože, prosíme tě, veď nás postním časem. Spolu se žalmistou doznáváme před tebou své viny, prosíme o tvé očištění a očekáváme radost z tvého vykoupení. Amen.

Na popeleční středu  L. P. 2012

                                                                           Tomáš Butta

                                                        patriarcha Církve československé husitské

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 01.03.2012 04:19 zobrazeno: 3607x